Pískovcová socha na soklu. Nahý muž s přilbou s chocholem na hlavě stojí na levé noze, pravá mírně pokrčená, kolem beder ovinutá drapérie, kterou si pravou rukou přidržuje u stehna. Levá ruka v lokti pokrčená., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík sochu vytvořil podle antické sochy považované za Alexandra. Znal ji zjevně z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 71), protože název sochy (Alexander ludens) převzal z indexu k tomuto albu (Alenander in ludo). Antická socha má na noze náramek (chybí na rytině i na Mandíkově soše), který je interpretován jako dar Venuše bohu války, za něhož je dnes socha považována. Socha byla v letech 1576-1607 v římské sbírce Ceoli, přinejmenším do roku 1638 byla vystavena ve vile Borghese v Římě, kde zůstala až do roku 1767. Od roku 1807 je v pařížském Louvru.
Pískovcová socha na soklu: stojící Minerva (přilba, dlouhý chitón, na prsou aegis s gorgoneionem) v kontrapostu, pravá noha mírně pokrčená, levá ruka pozvižená na hruď, přidružuje oděv. Pravá ruka pozdvižená k rameni (originální socha v ní drží kopí), u pravé nohy had, jehož konec je vidět u levé nohy., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík kroměřížskou Minervu vytvořil podle antické sochy známé jako Minerva Giustiniani, kterou znal patrně z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 71, zrcadlově převráceno). Socha byla objevena na místě antického chrámu Minerva Medica v Římě před rokem 1632, kdy je poprvé doložena v majetku rodiny Giustiniani. V římském palazzo Giustiniani byla až do roku 1804, později se stala součástí vatikánských sbírek. Had byl jedním z nejdůležitejších atributů řecké bohyně Athény, a proto zaujímal prominentní místo i na nejslavnější kultovní soše Athény, kterou zhotovil Feidiás pro Parthenon na athénské Akropoli (447-438 př. Kr.). Pausaniás v Cestě po Řecku vykládal hada jako Kekropa (1, 24), jehož historie je zaznamenána v Knihovně z 2. stol. připisované Apollodórovi (3.14.6).
Nástěnná malba zobrazuje Cloelií na břehu řeky. Zleva přichází skupina dívek, na hřbetě bílého koně plovoucího přes řeku sedí Cloelie, za ní vlaje okrový plášť. Kůň má hruď zdobenou velkou červenou stuhou. Na břehu vpravo stojí další dvě dívky, které spolu hovoří. V pozadí na druhém břehu řeky je hrad. V oblacích sedí Minerva, která se dívá dolů. Na hlavě má helmu, v levé ruce kopí, pravá ruka se opírá o štít, u nohou jí sedí sova., Raidl 1997#;, Miltová 2008#;, Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Výjev je interpretován jako únos Fílyry (Miltová 2008) nebo jako utěk Cloelie ze zajetí krále Porseny (Raidl 1997). Klíčovou postavou je nepochybně Minerva, která scéně přihlíží z oblak. Bohyně Minerva byla spojována s moudrostí a mírem a byla též považována za ochránkyni měst. Na zobrazeném výjevu je rovněž podstatné to, že kůň s hlavní hrdinkou je slavnostně ozdoben červenou stuhou a všechny dívky, které jí doprovázejí, se tváří radostně. Pravděpodobně nejde ani o útěk Cloelie z tábora Porseny, ale o její triumfální návrat do Říma, líčený podle Plútarchova líčení ve Ctnostech žen. Velmi důležité místo zaujímají u Plútarcha ženy, které se zasloužily o zakládání měst. Mezi nimi má to nejdůležitější místo Řím a statečná Cloelie. Porsena ocenil její hrdinský čin, dovolil jí odvést zajatce zpět do Říma a obdaroval jí koněm. Poté byl mezi Římany a Etrusky uzavřen mír, což zdůrazňuje přítomnost Minervy, která byla právě proto v 16. - 17. století součástí zobrazení tohoto námětu (e.g. G. Romano, P. Caravaggio (?), freska na stropě velkého sálu ve vile Lante (Řím), před 1524). Na začátku 19. století přemalováno (F. Přeček, G. Schmidt).
Nástěnná malba: ke skále na břehu moře je okovy na obou rukách a jedné noze připoutána Andromeda, na těle má ovinutou drapérii, ňadra jsou odhalená. Z moře připlouvá okřídlená obluda, chrlí oheň, nad skálou se vznáší okřídlený kůň, na něm Perseus s mečem, na hlavě má přilbu s chocholem. V popředí truchlící postavy žen, mužů i dětí, přihlížejí tomuto výjevu., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and O Andromedě srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu. Na začátku 19. století přemalováno (F. Přeček, G. Schmidt).
Olej na plátně (156 x 213 cm): Camillus (přilba, antická zbroj, nárameníky se lvími hlavami, meč) ukazuje nalevo, na nahého učitele s rukama svázanýma za zády, kterého bijí metlami jeho žáci v antikizujících kostýmech. Výjev je zasazen do přírodního rámce se zamračeným nebem., Togner 1999#, s. 302 č. 302., and Příběh o potrestání zrádného učitele byl znám z Liviových Dějin (5, 27) a ve stejném znění i v Plútarchově životopisu Camilla (6, 10). Thomas se inspiroval Poussinovým obrazem na stejné téma, z něhož převzal téměř doslova postavu učitele, jehož pokroucená postava vyjadřuje učitelovo podlé myšlení. Obraz existuje ve dvou verzích, v pařížském Louvru a ve sbírce The Norton Simon Foundation (Pasadena, CA, Norton Simon Museum of Art F.1970.14.P).
Nástropní malba ve štukovém rámu. V oblacích se vznášejí postavy - Jupiter s blesky, Merkur, Minerva se zbrojí, Juno a Vulkán. and Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 91-92.