Trojlodní bazilika s krátkou hlavní lodí o třech polích (hlavní apsida nedochovaná), úzké boční lodi bez příčné lodi s tříapsidovým závěrem (ukončeny apsidami podkovovitého tvaru, středí je výrazně delší). Na východě i západě vyvýšený chór s kryptou., Cibulka1936#., Bažant 2003#, 21-24., and Archaické rysy stavby bez příčné lodi s úzkými loděmi bočními odpovídají západoevropským trojlodním bazilikám kolem roku 1000. Absence vertikálního i horizontálního členění stěn připravených pro malbu nebo mozaikovou výzdobu, typický rys raně křesťanských staveb, se v Římě objevuje znovu ve 12. století, v rámci renesance raně křesťanských bazilik. V západní Evropě se v době otónské renesance objevuje v Sasku, odkud byl také (podle Cibulky) odvozen typ baziliky v Praze.
Na stavbě zpočátku pracoval Hans Spiess z Frankfurtu (1493), je autorem žebroví v podobě suchých větví. Na projektu konstrukce stavby však patrně spolupracoval s Benediktem Riedem. Oratoř má vztah k přestavbě zámku Křivoklát, kde Spiess také pracoval až do roku 1511 (1490 - 1522). Jeho skupina kameníků ze Saska pracovala také na rekonstrukci Karlštejna., Günther 2003#, 65-68., and Originální záalpská reflexe antické teze o původu klenby v přírodě. Původ je patrně v Burgundsku kolem roku 1400, nejstarší doklad je zachován v Paříži (Tour Jean-Sans-Peur, bývalý Hotel de Bourgogne, 1409-1411). Antická teze, že umění má imitovat přírodu (Plinius, nat.hist. 35, 64 etc.), je v renesanci poprvé doložena u Giovanni Boccaccia (Decameron 6,5).
Dochovány pouze základy. Hypotetické představy o podobě stavby: Okrouhlá centrála s patrovým ochozem v lodi, k jehož tribunám vedlo přiléhající severozápadní schodiště, a se čtyřmi podkovovitými apsidami do všech hlavních světových stran. Výrazná stavba karolínské renesance v Čechách. Základní typ stavby s e objevil už na Budči (via Velká Morava). Tento typ (kromě situace apsid) měl přímý prototyp v mariánském chrámu sv. Donáta v Zadaru. Sv. Donát pobýval krátce na dvoře Karla Velikého, asi znal cášský oktogon (což je symbol proměněných antických tradic ve franckém prostředí, objevující se i v karolínských falcích až do otónské doby) . Nové prvky (jako v Zadaru): tribunový ochoz, pravidelné kvádrové zdění a povystouplé lisény na líci stěny. Velkomoravská tradice se uplatnila ve výzdobě maltové podlahy, ale s tím rozdílem, že zde je ornamentální pravé terazzo (v Mikulčicích cihlové úlomky) nahrazeno imitací (vsazované oblázky). Ohlas exotické inspirace: podkovovitá apsida, zde je však přirozeným důsledkem zaoblení půdorysu hlavní lodi a potřeby hlubokého oltářního prostoru, Bažant 2003#, 9- 21., and Po formální stránce byly západoevropské karolínské rotundy inspirovány římskými rotundami (zvl. Pantheon). U nás to byly severobalkánské rotundy (Zadar). Na západě to byl typ rotundy-mauzolea (často s apsidou, vrcholící za císaře Hadriána), nejslavnější byla rotunda Kaple Božího hrobu v Jeruzalémě, s jejímiž imitacemi se v západní Evropě setkáváme již od 4. - 5. století. Také pražská rotunda sv. Václava má s jeruzalémskou některé společné rysy (centrála se čtyřmi připojenými apsidami, rozměry jsou cca polovinou jeruzalémského vzoru). Tím měla být definována jako rotunda-martyrion, architektonický typ, jímž byl Boží hrob v Jeruzalémě (prolnutí pohanského héroie a křesťanského světce), jednoznačně umocněný uložením ostatků světce.
Arkádový ochoz věže, 1551 (Paolo della Stella ?), podle dobových zobrazení se jednalo o sloupový ochoz s architrávem a pětibokými nárožními věžičkami. Nad ochozem byla esovitě prohnutá báň 1561-1563 (Bonifác Wolmut), na jejímž vrcholu byly dvě zmenšující se lucerny s báněmi rovněž esovitě prohnutými. Dnešní pilířové arkády a tvar střechy jsou z let 1769-70 (N. Pacassi)., Merhautová 1994#, s. 135-139., and Jeden z prvních dokladů kolonády v českých zemích. Sloupový ochoz s rovným překladem byl nepochybně inspirován antickou architektonickou tradicí
Vladislav II. Jagellonský měl ambiciozní plán přestavby Pražského hradu do podoby reprezentativního sídla. Architektovým hlavním dílem byla rekonstrukce královského paláce, při níž byl zbudován Vladislavský sál. Vnější průčelí této hlavní reprezentační prostory je inspirováno soudobým uměním Itálie, zprostředkovaným patrně Budínem, kde Vladislav od roku 1490 pobýval jako uherský král. Součástí Vladislavského sálu byly venkovní pavlače. Horní palvač byla ze sálu přístupná třemi šnekovitými schodišti a obepínala celou severní, východní a jižní fasádu, pravidelně rozmístěná okna umožňovala komunikaci s interiérem. Dolní pavlač probíhala podél celé severní fasády a vstupovalo se na ni dveřmi na obou koncích sálu, východní jsou vložena do jednodílného okna, takže tvoří jeho dolní polovinu., Menclová 1972#,1, 384-393., and V tehdejší Evropě nejrozlehleší sál zaklenutý bez použití středních podpěr. Monumentální měřítko bylo inspirováno italskou snahou o navázání na kolosální dimenze antických římských staveb. Dalším rysem inspirovaným antikou byly vyhlídkové pavlače. Podle Albertiho (De re aed. 5,17) mám mít vila na jih obrácené portiko umožňující vyhlídku do krajiny. Riedovou inspirací mohly být vyhlídkové pavlaže Palazzo Ducale v Urbinu z roku 1479.
Vladislavský sál měl na jižním průčelí tři velká okna a na východním konci jedno poloviční. Velká okna jsou dvoudílná s vloženým křížem, jsou lemována korintskými polosloupy s píšťalami v kanelách a stejný polosloup je i na dělícím pilířku. Hlavici polosloupu tvoří mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou v Ludvíkově křídle a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Okna jsou pojata stejně jako na severní straně Vladislavského sálu, kde jsou však místo polosloupů pilastry, které pokračují pod podokenní římsou konzolami. Pilastry podepírají kladí s nezdobeným vlysem (kromě nápisu na východním okně). Na východní straně bylo jednodílné okno, jehož dolní část tvořil vstup na pavlač. Renesanční forma oken byla patrně inspirovaná Budínem, vyloženě neantickým prvkem jsou nejednotně utvářené hlavice., Menclová 1972#, 1, 384-393., and První antikizující okna v Praze.
Vladislavský sál měl na severním průčelí tři okna. Východní okno severního průčelí je dnes zčásti skryto pozdější renesanční přístavbou. Nejblíže u původního hlavního vchodu bylo východní okno severního průčelí, které bylo dobře viditelné z lodžie před vchodem do sálu, a proto na něm byl umístěn dedikační nápis gotickou frakturou. Všechna okna byla dvoudílná s vloženým křížem, jsou lemována korintskými pilastry s píšťalami v kanelách a stejný pilastr je i na dělícím pilířku. Hlavici sloupu tvoří v mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou v Ludvíkově křídle a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Pilastry pokračují pod podokenní římsou konzolou s listem. Pilastry podepírají kladí s nezdobeným vlysem (kromě nápisu na východním okně). Okna na jižní straně jsou pojata stejně, ale korintské pilastry byly nahrazany korintskými polosloupy a pod podokenní římsou nejsou konzoly. Okna lodžie z níž se vstupovalo do sálu ze severu byla pojednána obdobně jako okna vlastního sálu. Renesanční forma oken byla patrně inspirovaná Budínem, vyloženě neantickým prvkem jsou nejednotně utvářené hlavice. Uprostřed rozetových volut jsou tyto motivy (odprava): akantový stonek, akantový stonek s makovicí, čtyři listy, studna s rumpálem a okovem, palmeta, keříky vinné révy s hrozny, obrácený list (stejný jako pod pilastry), stonek s malinami. Prohnutý abakus má uprostřed květy, které jsou rovněž obměňovány, jedná se o stejný květ, ale je zobrazován z různých úhlů., Menclová 1972#, 1, 384-393., and První antikizující okna v Praze.
Letohrádek Vladislava II. Jagellonského byl postaven v roce 1495 ve Staré královské oboře u Prahy. Stavbu podobného typu dal Vladislav postavit také v Uhrách, v Nyéku, u dnešní Budapešti. Pražská budova byla později radikálně přestavěna (rekonstrukce původní stavby: V. Mencl 1967, 104, 105; 1978, 133; Chotěbor - Durdík 2002, obr. 6) . In situ jsou zachovány fragmenty původní sochařské výzdoby (lev se štítem)., Krčálová 1989#, s. 6, pozn. 7., and Chotěbor-Durdík 2002#, obr. 6.