Olej na dřevě (43 x 28, 5 cm): portrét Karla V. Lotrinského v kostýmu Jásona (antikizující oděv s nárameníky, suknicí a vysokými botami) v pravici drží meč, v levici zlaté rouno, za ním mrtvý drak před skaliskem. V průhledu nalevo loď., Vlnas 2002#, s. 280 č. II/1.13., and V době provedení opery byl Karlovi V. Lotrinskému udělen řád zlatého rouna. Obraz vznikl při příležitosti uvedení opery La conquista del Vello d'oro (vídeňský Hofburg, 8. 2. 1678) při příležitosti sňatku Karla V. Lotrinského a arcivévodkyně Eleonory Marie Josefy.
Majitel vily, továrník Antonín Kunz, vyráběl vodní pumpy. Alegorické postavy (ve druhé polovině 20. století byla řada z nich z budovy odstraněna) odkazovaly na jeho podnikatelskou činnost. (Martin Horáček, Jakub Potůček, Martina Mertová-Horáčková, Miroslav Sychra, Pavel Zatloukal, Slavné vily Olomouckého kraje, 2007.
Monumentální architektura je završená bronzovým sousoším Génia (drží v pozdvižené pravici pochodeň) na lvu. Před památníkem stojí měděné nádoby na věčný oheň zdobené bukraiony a plazícím se hadem., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat047.htm (13.06.2006), and Památník je inspirován řeckou chrámovou architekturou, s detaily (nádoby na věčný oheň) rovněž inspirovanými antikou. Lájos Kossutha (1801 - 1894) byl uherský státník, vůdce neúspěšné národní revolty v roce 1848 - 1849.
Náhrobek (Temesrékási Vaszilievits János, 1857-1913) v podobě dórského sloupu. Na čelní straně znak města s postavami Géniů držících erb a svatoštěpánskou korunu. and http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat012.htm (13.06.2006)
Náhrobek v podobě sedícího nahého muže, který má přes klín přehozenu draperii a v pravé ruce drží antickou amforu., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat040.htm (13.06.2006), and V ikonografii sochařského náhrobku je velmi častou připomínkou keramická nádoba, nejčastěji urna, v tomto případě však souvisí patrně s odbornou činností zemřelého, archeologií. Todoreszku Gyula (1867-1919) byl bibiofil a knihovník Národního muzea.
Hikisch Rezső (1876-1934) byl stavitel a universitní profesor. Náhrobek je patrně z roku 1917, kdy zemřela první pohřbená osoba. Na podstavci rakev ve tvaru antického sarkofágu, na čelní straně reliéf - figurální scéna představující tři ženy v antických řízách - sudičky, nebo v antice bohyně osudu Klóthó, Lachesis a Atropos. Jedna drží vřeteno s přízí, druhá patrně váhy (poškozeno) a třetí nůžky., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat042.htm (13.06.2006), and Sarkofág, v antice schránka na tělo zemřelého, byl od doby neoklasicismu velmi oblíbeným symbolickým prvkem. Bohyně osudu, moiry (Moirai, lat. Parcae), dcery boha Dia, Klóthó s vřetenem rozpřádá dny života, lidský osud, Lachesis s mírou nebo váhou ho rozvíjí, Athropos s knihou života, slunečními hodinami nebo nůžkami, jimiž přestřihovala nit života, ukončuje. Všechny tři předly nit osudu, svým zpěvem doprovázely harmonii sfér (naše sudičky jsou jen velmi vzdálené), nad nimi vládne Osud, jsou jenom jeho střážci a vykonavatelkami. Řekové si je představovali jako stařeny, nejstarší zobrazení je na reliéfu z Pergamonu, Brit.Mus), pak v renesanci a později. Formální uměleckou inspirací mohl být reliéf se stejným námětem (především postava Klóthó) zobrazený na náhrobku Alexandra von der Mark v Berlíně (J. G. Schadow, 1788 - 1790).