Kdo žije ve zlu, zlo ho pohltí! Élektra proklíná zrádce v Divadle v DlouhéMrtví se vracejí a svoji krev smývají krví svých vrahů. Po Faidře přichází na jeviště pražského Divadla v Dlouhé další antická hrdinka Élektra. Sofoklovu antickou tragédii režíruje Hana Burešová. Příběh Élektry završuje krvavou historii rodu Átreovců. Sofoklovo drama se odehrává v Mykénách sedm let po Agamemnónově smrti. Agamemnón byl lstivě zavražděn manželkou Klytaiméstrou a jejím milencem Aigisthem. Zoufalá Élektra je po smrti svého otce osamocena ve svém žalu i odporu proti vrahům, kteří se zmocnili trůnu.Élektřina sestra Chrysothemis je zneklidňujícím opakem své sestry, kterou nabádá, aby se podrobila mocným, proti nimž sama nic nezmůže. Pomstu za zavražděného otce nakonec vykoná jejich braztr Orestés, který se původně vydával za mrtvého, aby se skrze tuto lest dostal blíže ke zrádcům. Takto nabývá příběh zoufalé a po pomstě toužící ženy, společensko-politických rozměrů."Když jsme se Štěpánem Otčenáškem skládali ten text dohromady, dýchal na nás víc než jen příběh patologicky poškozené duše. I když je nutno brát v potaz, že je Élektra vystavena dlouholetému tlaku a utrpení, a že neustále volá po spravedlnosti, přičemž její volání není vyslyšeno. Její příběh ale není jen o zraněné duši, ale spíš je rozvinutím tíživého společenského diskurzu. Hana Burešová Důležité rozhodnutí v inscenování Sofoklova dramatu se týkalo překladu. Existující překlad z roku 1942 považuje režisérka Hana Burešová za zastaralý, a proto přistoupila k nové úpravě doslovného filologického překladu Aleny Sarkissian.Chtěli jsme, aby slovo zaznělo pokud možno co nejvíc, jako tehdy před tisíci lety. Slovo by mělo plnit funkci společenského diskurzu. Sofoklés a jiní autoři jeho doby kladli na stůl témata, o nichž bylo a dodnes je nutné přemýšlet. Navíc vždy nabízeli všechna pro a proti, tak jak považovali za správné v demokratické společnosti. Nicméně na otázky, které jsou touto hrou pokládány, není snadné najít odpověď. Často se jedná o otázky kruté a témata protichůdná. Hana Burešová Děj inscenace je zasazen do nehostinného a syrového industriálního prostředí. Tak jako vše v příběhu směřuje k tragickému konci, toto místo již vypadá, jako by svou apokalypsu už prožilo. Scéně dominují velká plechová vrata, několik málo žebříků a barelů představující obětní místa. Diváci jsou usazeni na forbíně a všemu tak budou moci zblízka přihlížet.Nenávist, neutuchající pocit zrady i posedlost pomstou, tyto emoce se sváří v Élektře. Její představitelka Eva Hacurová, která nedávno převzala Cenu divadlení kritiky v kategorii "talent roku", o této roli říká, že je pro ni náročné najít správnou míru energie ve vztahu k takto vypjatým emocím.Na divadle se vždy říká, že je lepší dát do hraní více energie, a pak teprve ubírat. Ale já jsem při zkoušení Élektry přišla na to, že to není úplně pravda. Já musím veškerou energii držet uvnitř, navenek ale v takové míře nevyvěrá. Élektra je po letech soužení vyčerpaná psychicky i fyzicky, v podstatě už není schopna dál žít. Ale přitom v ní ještě vře touha po pomstě a spravedlnosti. Eva Hacurová Drama o zradě a pomstě společně s Evou Hacurou na scéně Divadla v Dlouhé sehrají Petra Šplaková v roli Klitaimnéstry nebo Marie Poulová jako Chrysothemis. Zoufalé Élektře naslouchá a radí sbor žen v podání Kláry Sedláčkové-Oltové, Marie Turkové a Magdaleny Zimové.
Objekt lázní ve stylu pozdní secese s několika sochařskými díly. V interiéru na konci haly socha Venuše (Huszár), dále alegorie čtyř ročních dob (Szabados). V exteriéru areálu nad venkovním bazénem dvojice Néreoven. and Plastická výzdoba lázní tematicky odpovídá běžné vazbě na antickou mythologii. Nérovny, půl žena, půl ryba, jsou ženským protějškem Tritónů, průvodců mořského boha Neptuna. Společně s Venuší, která se zrodila z mořské pěny, mají vztah k vodě.
Řadové obytné nájemní domy s figurální výzdobou. Na průčelí se opakují sochy a vázy: dívky se snopem a srpem (alegorie Úrody nebo Zemědělství), nad vchodovými dveřmi dvě vázy s antikizujícími eliéfy.
Parcela 28 -29. Mauzeoleum významného maďarského politika a právníka, Ference Deáka (1803 - 1876). Budova v podobě antického centrálního chrámku na čtvercovém půdorysu a kupolí na vysokém tamburu je završena postavou okřídlené ženské postavy. V pozdvižené pravici drží věnec, v levé ruce, svěšené podél těla, palmovou ratolest., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat061.htm (13.06.2006), and V antice začaly být budovány hroby významných osob v podobě monumentální stavby (mauzoleum) centrálního půdorysu a s bohatou sochařskou výzdobou. Název je odvozen z hrobky perského vládce Mausola (377 až 353 před Kr.) a jeho ženy v Halikarnasu, dobře známé je mauzoleum císaře Hadriána v Římě (139 po Kr.), známé jako Andělský hrad.
Monumentální architektura je završená bronzovým sousoším Génia (drží v pozdvižené pravici pochodeň) na lvu. Před památníkem stojí měděné nádoby na věčný oheň zdobené bukraiony a plazícím se hadem., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat047.htm (13.06.2006), and Památník je inspirován řeckou chrámovou architekturou, s detaily (nádoby na věčný oheň) rovněž inspirovanými antikou. Lájos Kossutha (1801 - 1894) byl uherský státník, vůdce neúspěšné národní revolty v roce 1848 - 1849.
Před náhrobním kamenem (Persenszky Lajos 1851-1912) postava ženy se zahalenou hlavou, v antické drapérii, v levé ruce palmová ratolest, v pravé nádobka na úlitbu., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat030.htm (13.06.2006), and Palma je křesťanský symbol, motiv úlitby je pohanský, převzatý z antiky (zobrazován na bílých náhrobních lékytech). Palmová ratolest naznačuje život věčný, nádobka na úlitbu péči pozůstalých o zesnulé.
Náhrobek v podobě sedícího nahého muže, který má přes klín přehozenu draperii a v pravé ruce drží antickou amforu., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat040.htm (13.06.2006), and V ikonografii sochařského náhrobku je velmi častou připomínkou keramická nádoba, nejčastěji urna, v tomto případě však souvisí patrně s odbornou činností zemřelého, archeologií. Todoreszku Gyula (1867-1919) byl bibiofil a knihovník Národního muzea.