Olej na plátně (220 x 204 cm): Marsyás (kozí nohy) se svázanýma rukama je pověšený za nohy na strom, na němž je pověšená Marsyova syrinx. Nahý Apollón (vavřínový věnec, dlouhé vlasy, plášť na zádech, červené boty) s nožem v pravici mu stahuje kůži z těla. Nad Apollónem stojí polonahý muž (špičatá čepice, prázdná pochva u pasu) s nožem v ruce a stahuje Marsyovi kůži z nohy. Nalevo stojí Apollón v červené tunice, hledí vzhůru a hraje na hudební nástroj (lyra di braccio). Napravo stojí nahý Faun (Rohy, špičaté uši, kozí nohy) s kovovým vědrem v ruce, před ním sedí zadumaný polonahý Midás (koruna na hlavě, červený plášť přes rameno), vedle něj malý Faun se psem, malý psík líže z kaluže krve pod Marsyem., Togner 1999#, 339-350, č. 341., Held 2008#., and V antickém výtvarném umění Apollón nikdy osobně Marsyu neztahoval z kůže, tato zobrazení se objevují až v italské renesanci, vůbec poprvé na ilustraci k Bonsignoriho Proměnám z roku 1497 (Bonsignori 1497, fol. 49v). Tizian převzal kompozici obrazu od Giulia Romana, který ji vytvořil v rámci příprav na malířskou výzdobu Palazzo Te v Mantově (kresba z let 1525-1535 v pařížském Louvru, nástěnná malba od Romanových spolupracovníků je v Camera di Ovidio, jižní stěna, napravo). Tizianův obraz se od Romanovy kresby liší především tím, že Tizian vyplnil pravý dolní roh malým Faunem a dvěma psy. Na kresbě je Apollón dvakrát, stojící je charakterizovaný lyrou a klečící a stahující Marsya je charakterizován dlouhými vlasy, čelenkou a toulcem na zádech. Tizian tuto dvojí charakteristiku Apollóna převzal, vystupuje na obraze jako ztělesnění nejvyšší dokonalosti (hudební nástroj) i nejvyšší moci (nůž). Alegorický charakter obrazu je zdůrazněn tím, že Marsyas nemá bolestí zkřivenou tvář a odevzdaně přijímá trest, na symbolický rituál ukazuje i pozice hlavou dolů a způsob uvázání na strom červenými stuhami. Výklad poselství obrazu je však stále předmětem diskuse.
Olej na plátně (101 x 72 cm): nahý Faun (kůže přes ruku) před sebou drží košík s ovocem, z něhož si bere vedle něj stojící Bakchantka., Togner 1999#, s. 273 č. 269., and V kroměřížské sbírce od roku 1800. Jedná se o kopii podle Rubensova originálu, který je dochován v rytinách a dílenské kopii (Salzburg, Residenzgalerie). Na kopii je podepsán jinak neznámý Johannes Paur.
Olej na plátně (155 x 220 cm): na lůžku leží Cato s rozpáraným břichem, dolní část těla má zakrytou zakrvavenou pokrývkou. Okolo stojí muži a ženy, napravo voják. V pravém dolním rohu je na rohu lůžku položený Catonův meč., Togner 1999#, s. 301-2, č. 301., Stolárová, Vlnas 2010#, II.3, and Po prohrané bitvě (Thapsus, 46 př. Kr.) Marcus Porcius Cato mladší spáchal sebevraždu, obraz se těsně drží Plútarchova líčení (20, 70). Catonova sebevražda byla od 17. století poměrně častým námětem, před Schönfeldem téma neméně drasticky pojednal Mathias Stomer na obraze z roku 1640 v Castello Ursino. Vzorem mohl být Škrétovi Poussinův obraz Umučení sv. Erasma, 1628/29, Vatican inv. č. 40394 (srov. Stolárová, Vlnas 2010, s. 70).
Olej na plátně (95 x 72 cm): párek lvů se zabitým jelenem a panter mezi antickými ruinami. Nalevo sloupy s architrávem, na němž nápis PRINCEPS ORBIS AMOR BONUS. Napravo reliéf s antickým válečným výjevem: římský voják drží za rameno vousatého muže zobrazeného zepředu, v pozadí další římští vojáci a vojenské prapory. O relief je opřeno antické torzo sochy Fauna (Satir della Valle)., Togner 1999#, s. 294-295, č. 295., and Obraz byl do kroměřížské sbírky zakoupen přímo od umělce. Idea obrazu spočívá v kontrastu mezi antickými ruinami ztělesňujícími vrchol civilizace a divokými šelmami, exotičnost prostředí podtrhuje deska s "arabským" nápisem vpravo dole. Ruinu chrámu nalevo nelze spojit s žádnou konkrétní antickou stavbou, jedná se totiž o pasticcio složené z nesourodých prvků. Nápis PRINCEPS ORBIS AMOR BONUS (Dobrý vládce je miláčkem světa) byl do obrazu začleněn jakožto motto dobrého císaře Tita (srov. Alsted 1649, 319) a ironický komentář k ruinám. Obdobně reliéf napravo je variací na antický římský válečný výjev. Socha Fauna opřená o reliéf vpravo dole se těsně drží levé postavy z dvojice známé jako "Satyri della Valle." Socha spolu se svým protějškem vznikla ve 2. století a původně sloužila jako telamon v Pompeiově divadle v Římě (v zobrazeních je však zobrazována bez pilíře). Satyrové byli až do restaurování v roce 1733 bez rukou (srov. http://mora.sns.it/index3_ricerca_opere.asp?Lang=ENG, accessed 23 dubna 2010) a tak je také zobrazen na obraze. Tyto ve své době velice slavné sochy byly známé už v roce 1474, přinejmenším od roku 1490 až do roku 1704 byly v římském Palazzo della Valle (odtud název), dnes jsou vystavené v Musei Capitolini. Zobrazují Fauna nesoucího na hlavě košík s hrozny vína a oblečeného v panteří kůži, což byl patrně důvod, proč Ruthart sochu do obrazu začlenil: hlava panteří kůže visící z Faunova levého ramene je totiž orientována tak, že je ozvěnou hlavy skutečného pantera zobrazeného nad sochou. Socha a zvíře, minulost a současnost jsou tak důmyslně provázány. Ruthart byl specialistou na zvířata, takže antické téma mohlo být součástí objednávky. Malíř namaloval další obrazy se zvířaty v antických ruinách, kde najdeme variace na sochu satyra della Valle (Pommersfelden, Schloss Weißenstein, Inventar-Nr. 494, Christie's London: Friday, July 7, 2000, Lot 41), v žádném obraze však antické památky nehrály takovou roli jako na kroměřížském obraze.
Olej na plátně (96 x 138 cm): Sofonisba (čelenka, bohatý šat) omdlévá, před ní Masinissův otrok (přilba, pancíř)) s pláštěm přes ruku, který jí oznámil, že Masinissa byl zajat a přináší jí jed. Za Sofonisbou služebná., Togner 1999#, s. 420, č. 438, and V kroměřížské sbírce je obraz doložen od roku 1904.
Olej na plátně (86 x 258 cm): nalevo svatební tabule (číše a plné talíře), uprostřed sedí bohyně Thetis se smrtelníkem Peleem, nad nimi Apollón, který diriguje Múzy na opačné straně (v levém horním rohu) s hudebními nástroji. Nalevo stojí Bachus, napravo nahý Merkur (okřídlená čapka) jako číšníci. NAlevo od Bacha Marsyas (syrinx). Napravo pokračování příběhu, Paridův soud nalevo Minerva (zbroj), vedle nahá Juno a Venuše (s Amorem), které dává jablko sedící Paris, za ním Merkur. Výjev je zasazen do přírodního rámce., Togner 1999#, s. 357, č. 352., and Obraz je v kroměřížské sbírce doložen od roku 1904. Kompozice obrazu se vzdáleně podobá Wtewaelově Svatbě Pélea a Thetidy (1602, Braunscheig), kde je scéna s Paridovým soudem nalevo nahoře. Hlavním zdrojem poučení o svatbě Pélea a Thetis a Paridově soudu bylo shrnutí v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92), které obraz ilustruje.
Olej na dřevě (55 x 73 cm): nahý Neptun (trojzubec) sedí vedle nahé stojící Amitrité ukazující na pobřeží. Jedou na voze taženém mořskými koni, okolo průvod Nereoven a Tritonů (mušle, želva, chycené ryby na prutech). Uprostřed dole putti na delfínu (žezlo a mušle). Na břehu personifikace řeky, stařec s nádobou s vytékající vodou. Napravo jeskyně, v níž hodují bozi. Na obloze ptáci a létající ryby., Togner 1999#, s. 147-149, č. 111., and Obraz byl v Kroměříži s největší pravděpodobností od roku 1695. Frans Francken II stejné téma pojednal na tuctu dalších obrazů, které byly jako všechny ostatní výjevy tohoto typu inspirovány antickými římskými sarkofágy zobrazujícími mořský thiasos (Bober, Rubinstein 1987, č. 99-104). Sarkofág z vatikánských sbírek (č. 99) je považován za zobrazení svatby Neptuna a Amfitrite, ale mezi kroměřížským obrazem a antickými reliéfy není žádný přímý vztah. Na obrazech svatby Neptuna a Amfitríty od Franse Franckena II se v popředí objevuje delfín s puttem nebo putti, takže lze uvažovat o tom, zda se nejedná o delfína, který svatbu umožnil a zorganizoval (O astronomii 2, 17, dílo je neprávem připisované Hyginovi).
Olej na mědi (45 x 64,5 cm): žena oděná v hermelínu sedí u stolu, ukazuje na cennosti a luxusní předměty: nádobí z drahých kovů, šperky, květiny, ovoce. Za ní jsou na zemi hudební nástroje a čtyři nahé děti vypouštějící mýdlové bubliny. Výjev je umístěn v interiéru s mohutnými antickými sloupy., Togner 1999#, s. 413-414, č. 428., and Obraz byl v kroměřížské sbírce od roku 1691. O tématu člověk-bublina srov. Exemplum: Homo bulla est.
Olej na plátně (61 x 60 cm): Venuše (ve vlasech šperky), Amor ji objímá., Togner 1999#, 319-320, č. 322., and V kroměřížské sbírce od pozdního 18. století. Jedná se o kopii ztraceného obrazu, za jehož autora je považován Bartolomeus Spranger, ale uvedené analogie nejsou nijak přesvědčivé (správné citace: Da Costa Kaufmann 1985, s. 252 č. 20.10 a s. 271 č. 20/68).
Olej na plátně (135 x 91,5 cm): umírající Adonis leží na zemi, polonahá Venuše sedí vedle něj a zdvihá jeho bezvládnou levici, Amor drží zezadu Adonidovu hlavu. Za Amorem Adonidův luk a toulec. Výjev je zasazen do krajiny., Togner 1999#, s. 107-8, č. 77., and Obraz je v Kroměříži doložen od roku 1691.