Mramorový portétní medailon byl původně umístěn na průčelí zámku., Hlobil, Perůtka 1999#, 316-317., and Jeden z prvních dokladů recepce antického portrétního medailonu v českých zemích.
Mramorový portétní medailon byl původně umístěn na průčelí zámku., Hlobil, Perůtka 1999#, 316-317., and Jeden z prvních dokladů recepce antického portrétního medailonu v českých zemích.
Solarium (hodiny) na nádvoří zámku. Kamenný sloupek v podobě řečnického pultu. Sloupek s pěti svislými (severní, východní, spodní a horní jižní, západní) a jedněmi šikmými (rovníkovými) slunečními hodinami., Encyklopedie 1974#, 237; http://www.astrohk.cz/slunecni_hodiny.html, and Latinský název horologium je předchůdcem pro později běžně užívaný název orloj. Sluneční hodiny (solarium) jsou starověkým vynálezem. Za jejich vynálezce je sice považován Anaximandros (6. stol. př. Kr.), ale patrně je zali již Babyloňané. V hellenistickém období byly v řeckých městech zřizovány veřejné stavby, které ukazovaly čas (e.g. slavná Věž větrů, kombinace slunečních a vodních hodin, Athény, 1. stol. př. Kr.), v Římě bylo první solarium postaveno r. 263 př. Kr. (dovezeno, jako válečná kořist, ze Sicilie). Různé typy hodin popisuje Vitruvius.
Tři samostatné figurální výjevy oddělené motivem kmene stromu s listy a plody. První výjev zleva: král sedící na trůně, hledí na dívku s korunou na hlavě (princezna), za ní jednorožec, skupinu doplňují postavy přihlížejících mužů a žen. Prostřední výjev je zasazen do interiéru svatyně s oltářem, na něm socha okřídlené bohyně s lukem a šípy v rukou; před sochou klečí dva muži, pozvedají k ní přilbu, štít a meč. Třetí výjev zobrazuje hostinu u prostřeného stolu, přítomni jsou princezna a dva muži z předchozího výjevu, za dívkou stojí bohyně se šípy a lukem., Bažantová 2000#, s. 532-541., and Scény představují klíčové momenty mýtu o Ífigenii u Taurů. K této interpretaci ukazuje bohyně lovu Diana (Artemis), která sehrála klíčovou roli v příběhu sourozenců Ífigenie a Oresta. Dívku zachránila před obětováním v Aulidě a přenesla ji do své svatyně na Tauridě. Tam doputoval její bratr Orestés s přítelem Pyladem, dívka bratra poznala a zabránila tak jeho obětování bohyni. Společně pak uprchli do Attiky i se vzácnou soškou bohyně. Výjevy mohou být součástí většího cyklu s námětem příběhů Trojské války. Není vyloučeno, že námět čerpá přímo z Eurípidovy tragédie Ífigenie u Taurů. Svědčí pro to zobrazené klíčové situace uvedené v této tragedii (dramatický motiv odloučení sourozenců, jejich setkání v nebezpečné situaci, obapolné poznání v posledním okamžiku ohrožení života a společný útěk do vlasti).
Kresba (13, 9 x 8, 9 cm): nahá Venuše sedí pod stromem, z něhož visí závěs, jehož cíp drží nad Amorem. Amor se dívá k nebesům a sahá po luku., Fučíková 1997#, I/227, and Krseba do alba amicorum.
Pískovcová plastika muže, stojí na hořící hranici, u pravé nohy orel, v pravé ruce drží plameny, v levici draka (?)., Blažíček 1976#, 36, 111., and Alegorie ohně ze série čtyř živlů Oheň, Voda, Vzduch, Země. Muž patrně představuje Prométhea.
Pískovcová plastika nahé ženy, stojí na oblaku, vlající vlasy, kolem těla vlající drapérie, kterou žena drží nad hlavou, u pravého boku drží holuba, u levé nohy jí sedí orel., Blažíček 1976#, 111., and Alegorie ze série čtyř živlů Oheň, Voda, Vzduch, Země.