Plastika, hlava ženy, patinovaná pálená hlína v. 38 cm., Horejc 2016, s. 179., and Existují vě varianty z různých materiálů - patinovaná pálená hlína a patinovaná sádra.
Pohár, řezané křišťálové sklo, v. 20, 7 cm. Tři stojící ženské figury zleva Venuše, Minerva, Iuno., Horejc 2016, s. 310., and Od roku 1924 vyrobeno několik replik.
Plastika, bronz, v. 31 cm, pálená hlína s bílou glazurou, v. 29, 5 cm. Postava nahé stojící ženy, kontrapost, levá ruka v bok, v pravici drží ptáčka., Horejc 2016, s. 174., and Dvě identické plastiky, jedna z bronzu, druhá z pálené hlíny s bílou glazurou.
Aeneas prchá z hořící Tróje. Nahý Aeneas (krátce zastřižený vous) nese na zádech Anchísa (dlouhá brada, plášť omotaný okolo pasu), který v levici drží (nedochované) sošky domácích bohů. Před Anchísem nahý Ascanius/Iulius, za Aeneou Kreusa (vlasy svázané v uzel, ruce v plášti zdvižené k hrudi. Nalevo strom, napravo palma., Bažant 2006#., and Výjevy v bezprostředním okolí původní vchodové arkády západního průčelí pražského Belvedéru, včetně výjevu s Aeneem a Anchísem, měly návštěvníkovi připomenout římské císařství. O zobrazení Aeneova odchodu z Tróje srov. Exemplum: Aeneas a Anchíses.
Král Latinus vítá Aenea (?). Aeneas (?) v antické zbroji objímá Latina (?) charakterizovaného dlouhou bradou a pláštěm. Za Aeneem (?) stojí bezvousý muž v plášti a vedle něj jsou vidět nepokryté hlavy čtyř lidí, za nimi jsou vidět přilby dvou mužů. Nalevo je strom, napravo brána města Laurentum (?), městské hradby s cimbuřím tvoří pozadí výjevu., Bažant 2006#., and Výjev je situován před městskou bránu a patrně zobrazuje Latina vítajícího Aenea. Jestliže je tato interpretace správná, potom je řecká proradnost ztělesněná Sinónem, jenž je zobrazen na vedlejším soklu nalevo, konfrontována s římskou velkorysostí, kterou symbolizuje Latinus. Výjev není ve skutečnosti ilustrací Aeneidy, ale textu, kterým Vergiliův nedokončený epos zakončil Maffeo Vegio (1407--1458). Tato třináctá kniha Aeneidy byla publikována v Benátkách roku 1471 a objevila se za Vergiliovým textem i ve vydání z roku 1502.