Mědiryt. Personifikace Říma - postava stojící ženy, v levé ruce drží kopí a šňůry erbu, pravá pozdvižená, nad ukazováčkem ruky se vznáší postava okřídleného génia s věncem. V pozadí po pravici ženy vlciče, která krmí Romula a Rema. Na zemí trofeje, dole nápis., Slavíček 1993#, 75-76., and Encyklopedie římských reálií plným názvem: Roma sacra, antica, e moderna: figurata e diuisa in tre parti, nella prima delle quali si contengono tutte le chiese, reliquie, stationi, indulgenze, ospedali, monasteri, compagnie, collegij seminari, pitture, e scolture, con la vita de' fondatori, e nomi degl' artefici : nella seconda si contiene la genealogia di Romolo, la serie de i r?, consoli e imperatori, teatri, anfiteatri, naumachie, cerchij, fori, curie, palazzi, & altre antichit? : nella terza si contiene la descrittione dello stato presente secondo l'ordine di quattordici rioni, con le loro strade, piazze, fontane ... medaglie di tutti i pontefici delineate dal famoso Tempesta, e nomi dell' imperatori, r?, e duchi : cauate da Tito Liuio ... & altri graui autori : con tauola copiosa, & aggionta di tutte le cose notabili, Roma 1687. Ve třech částech podrobně popisuje město a jeho pamětihodnosti. Pro recepci antiky v Čechám má význam druhá část, kde jsou popsány dějiny antického Říma a jeho památky.
Mědirytina (33?8 x 21 cm): nalevo Aineiás (antická zbroj, meč) v pravici Palladium (Minerva se štítem a kopím) s nápisem na podstavci: AENEAS ANCHISA FILIUS, napravo císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj), maršálskou hůl levici, nápis na podstavci: AUGUSTUS DIVI FILIUS. Nad titulem medailon s Vergiliem (vavřínový věnec). Nahoře nalevo sedí žena (vavřínový věnec, dlouhé šaty), v rukou olivovou větvičku a knihu, lze ji vykládat jako Minervu (Verg. georg. 1, 18-19: Minervo, dárkyně oliv/Oleaque Minerva inventrix). Nahoře napravo sedí žena (dlouhé šaty, dvě trubky a palmová ratolest), patrně Fama., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., Fusenig 2010#, č. 93., and Titulní list a mapa podle návrhu Hanse von Aachen v sebraných spisech Vergilia (Vergilius 1599), Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické a Aeneis. Kniha vyšla v Augšpurku u Johanna Pretoria (tiskař Domenicus Custos). Custos Aachenův návrh doplnil o portrét básníka v medailonu nahoře a mapu Augšpurku dole. Titulní list je nejstarší příklad "oltářového typu", který byl v 17. století velmi oblíbený ve vydáních Vergilia. Mapa viz: Praha, NK, Aachen, Vergilius, mapa. Editorem díla byl Jezuita Jacobus Spannmüller zv. Pontanus z Mostu (odtud přízvisko). Jeho edice Vergilia je považována za vyvrcholení renesančního vergiliovského bádání, je opatřeno bohatým poznámkovým materiálem a prozaickým převyprávěním Aeneidy. Pontanus napsal také ve své době nejobšírnější dílo o poetice (Pontanus 1600), o němž se předpokládá, že ovlivnilo Aachenovy názory na umění. Na vazbu mezi Aachenem a Pontanem ukazuje skutečnost, že Pontanovo dílo bylo jedinou knihou, na níž Aachen spolupracoval. Aachenova kresba k titulnímu listu se dochovala (srov. Göttingen, Vergilius, návrh frontispice).
Mapa Středozemního moře s nápisem AENEAE NAVIGATIO (mezi stranami 612-613). Vlevo dole zkrácený citát z Aeneidy (1, 378-385), na mapě rozmístěny u jednotlivých lokalit příslušné citáty. Vpravo nahoře tabulka nadepsaná ORIGINIS ROM. MONUMENTA EX NUMMIS. V horní řadě (zprava): AE Sest. Traianus, c. 104, rev. ležící Dacia, zprava k ní přistupuje a zdvihá ji Tiber s rákosem v ruce, narážka na dácké tažení; As Antoninus Pius, 147, rev. bílá prasnice (sus alba) pod stromem (znamení, podle kterého měl Aineiás najít místo pro založení Alby Longy, Verg. 3, 389-393); AE As Antoninus Pius, 140/144 rev. Mars slétá dolů, kde leží Rhea Silvia (Liv. 1, 4). Uprostřed: AE Sextans, 217-215 př. Kr., av. Lupa Romana s Romulem a Remem, rev. orel s nápisem Roma (aquila Romana). Nalevo dole, pod sebou: AR Den. Sextus Pompeius 137 př. Kr., av. Roma, rev. Ruminský fík (Ficus Ruminalis), pod ním Lupa Romana s dvojčaty, nalevo pastevec Faustulus (Verg. Aen. 03, 389-393). Napravo dole, pod sebou: AR Den. Iulius Caesar, 47-46 př. Kr., av. hlava Venuše, rev, Aineiás s Palladiem a Anchísem (Verg. Aen. 02, 707-720). Dole, vedle sebe: AR Den., 115-114 př. Kr., av. Roma (hlava), rev. Roma s oštěpem mezi dvěma ptáky, před ní Lupa Romana s dvojčaty., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., and Titulní list (viz: Praha, NK, Aachen, Vergilius, frontispice) a mapa podle návrhu Hanse von Aachen ve výboru z Vergiliova díla (Vergilius 1599), který pořídil Jezuita Jacobus Spannmüller zv. Pontanus (pocházel z Mostu, odtud přízvisko) a vydal v Augsburku u Johanna Pretoria roku 1599 (tiskař Domenicus Custos). Kresba k titulnímu listu: Göttingen, Kunstsammlung der Georg-August-Universität inv. 10/22. Titulní list je nejstarší příklad "oltářového typu", který byl v 17. století velmi oblíbený ve vydáních Vergilia.
Nejstarší dochovaná pečeť českého panovníka. Panovník je tu vyobrazen se svatozáří jako kníže v brnění s kopím a štítem trůnící na faldistoriu, přičemž připojený latinský nápis hlásá "PAX SCI WAZEZLAI IN MANUS DUCIS VLADIZLAUS". and Světecký kult i politická propaganda se v umění českých zemí objevuje ve stejné době jako v okolní Evropě, přemyslovští vládci začínají již od 11. století systematicky podporovat kult sv. Václava a hlavním nástrojem propagace světce a jeho země se stávají mincovní ražby. Na mincích ražených Přemyslovci je sv. Václav jednoznačnou dominantou a rozvinul se tu bohatý ikonografický program sloužící oslavě světce a politické propagandě.Sv. Václav jako věčný panovník nadřazený skutečnému českému vladaři se poprvé objevuje zcela jednoznačně na knížecí pečeti Vladislava II., který je vyobrazen se svatozáří jako kníže v brnění s kopím a štítem trůnící na faldistoriu. Na královské pečeti téhož panovníka z roku 1169 je obdobné zobrazení, ale s aktualizovaným nápisem "PAX REGIS WLADISLAI IN MANUS SANCTI WENCEZLAI". Později se tato idea bude často opakovat v ustáleném spojení: "mír (rozuměj: vláda) knížete X v rukou svatého Václava". Ve středověké Evropě byl panovník zpravidla zástupcem Krista, v českém království byl zástupcem sv. Václava, jenž byl tedy v centru státního kultu.
Dvě germánské šatní spony., Vlastivěda 1963#, I/1, 77., and Spínadla původně sloužila k upevnění římské tógy (fibula), mnohem více se však uplatnila v klimaticky drsnějších oblastech římské říše. Oděvní spony patří mezi velmi časté provinční archeologické nálezy ze starší doby římské. Vyráběli se z bronzu, stříbra, méně často ze zlata, v severních římských provincích za Alpami, to byly místní výrobky. Tvarem se lišily podle místních zvyklostí (jiný tvar měly spony germánské a jiný např. spony z Pannonie), způsobu upevnění na oděv. Germáni se na území Čech usazovali ve starším římském období (kultura dobřichovská).
Prostorový model pro malovanou nástropní výzdobu (199 x 467 cm): Alegorie přírodních věd., Vlnas 2005, 119., and Zamýšleno pro knihovní sál v pražském Klementinu, jako oslava vědy.
Honosná naběračka se závěsným kruhem, připojeným kováním s hlavou mainady., Sakař, Kurz 1973#, 33, obr. 16., and Archeologický nález z kostrového hrobu z lokality Řepov (Mladá Boleslav). Doklad antických importů na území Čech, osídleném od 1. století př. Kr. Germány. Bronzové nádoby patrně získali jako kořist z keltských oppid. Naběračka byla vyrobena některou z dílen ve střední Itálii za vlády císaře Tiberia.
Soudkovité bronzové vědro s držadlem., Sakař, Kurz 1973#, 35., and Archeologický nález z lokality Řepov (Mladá Boleslav). Doklad antických importů na území Čech, osídleném od 1. století př. Kr. Germány. Bronzové nádoby patrně získali jako kořist z keltských oppid. Vědro (typ östlandský) bylo vyrobeno v některé kovotepecké dílně na území římské říše.
Šest byzantských bronzových křížků, na některých postava ukřižovaného Krista, nápisy v řečtině, některé zdobené emailem. and Archeologický nález z roku 1857-1859 u Opočnice (Zap, K. Vl., Wocel, J. E., Památky archeologické a místopisné, díl III., Sešit VIII. 1859). Křížky jsou duté, patrně jsou to poutní artefakty, sloužily snad k uchovávání ostatků. Raný pokus o řasení roucha Krista, snaha o vyjádření jeho bohatosti, palmeta.
Stříbrná mince s ražbou. Na lícové straně busta panovníka z profilu, v pravici drží kříž, na rubu panovník na trůně, má vztyčenou pravici (zvýrazněn ukazovák), v levici drží misku., Kotalík 1982#, 77, č. 33., Bažant 2000#, 57, 28, 29., and V případě zobrazení trůnícího panovníka na denáru Bořivoje II. se jedná o kombinaci dvou antických motivů, které však v antice nikdy nemoly být zobrazeny současně. Antický římský císař mohl buď řečnit ((vztyčený ukazovák), nebo provádět rituální úlitbu (levice s miskou).