Tapiserie (318 x 526 cm). Figurální scéna v prostředí zahrady - francouzského parku se záhony a kvetoucí vegetací. V popředí vpravo Merkur, který odevzdává novorozence, Bakcha, dvěma nymfám., Blažková 1975#, č. k. 33., and Tapiserie ze série Historie Bakcha, Bakchovo dětství, je inspirována ústřední kompozicí N. Poussina. kterou převzal Louis van Shoor (1666-1726).
Rohový nájemní dům, na nároží v úrovni druhého patra plastika stojící ženy v peplu s gorgoneionem, v pravé ruce drží kopí, v levé sovu, na hlavě má přilbici (Athéna).
Návrh opony, dnes nezvěstný., Databáze: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=160 13. 1. 2013.), and Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 46, 47.
Monumentální pískovcová socha (cca 4 m) klečícího Neptuna s mušlemi., 2007-05-01: http://www.prazskekasny.net/kasna.php?strana_id=52, and V letech 1871 -1888 byla na Vinohradech podle projektu Antonína Barvitia a Josefa Schulze postavena dvoupatrová novorenesanční vila, letní sídlo průmyslníka Moritze Gröbeho. V zahradě (dnes Havlíčkovy sady) v blízkosti vily byla zbudována umělá jeskyně (Jan Vorlíček) s kašnou, na níž byla umístěna socha Neptuna (Bohuslav Schnirch).
Dvoupatrový řadový dům postavila roku 1934 pro lékárníka Čeňka Řeháka firma V. Nekvasil. V klenáku hlavního portálu monogram ČŘ (Čeněk Řehák) a letopočet 1934. Nad vchodem do lékárny lékárenský znak (váhy a had), okna výkladců v přízemí nesou v klenácích plastiky mužských a ženských hlav (autor nezjištěn)., Baťková 1998, s. 750, and Výzdoba fasády se částečně vztahuje k živnosti majitele domu, který v něm provozoval lékárnu. Hlavy umístěné v klenácích oken však představují konkrétní osoby, a to rodinu majitele domu, ale ve společnosti postav z antické minulosti. První hlava na levé straně průčelí představuje boha Merkura (podle Praxitelova díla z let 350 - 330 př. Kr. z muzea v Olympii), dále je to Venuše a soudobé portréty (stavebník a jeho choť), jako poslední je fiktivní portrét řeckého filosofa Sókrata. Odkazy na antickou minulost v podobě konkrétních známých soch jsou ve třicátých letech poměrně vzácné.
Nárožní nájemní dům, čtyřpatrový. Nad portálem sokl se sochou Venuše., Analogie srov.: http://www.ncartmuseum.org/collections/highlights/european/italian/1600-1815/088_lrg.shtml (08.12.06), and Inspirací je antické zobrazení bohyně vystupující z lázně a přidržující si draperii na ňadrech. Tato plastika je zmenšenou kopií novoklasicistní sochy bohyně z roku 1810, tzv. Venere Italica, jejímž autorem byl Antonio Canova (1757 - 1822), dnes je ve sbírkách Palazzo Pitti (Galeria Palatina) ve Florencii. Canova se inspiroval antickou plastikou Venuše Medici, kterou roku 1802 z Florencie odvezl Napoleon. Nejedná se o její repliku, ale vlastní umělecké ztvárnění námětu. Socha, která Venuši Medici ve florentských sbírkách nahradila, okamžitě získala věhlas, jehož důsledkem byla řada replik, v samotném okruhu dílny tohoto sochaře, kde vznikly čtyři varianty díla v letech 1815 - 1822. Jedna z nich je například v muzeu North Carolina Museum of Art (inv.no. 919.839.6262). Odlitky a zmenšené repliky této sochy se z evropských galerií dostaly i do městských parků a jak dokládá pražská architektura i na fasádu nájemního domu.