Kresba perem. Nahá letící postava Merkura, na zádech křídla, v pravé ruce caduceus, v levé páska s nápisem., Neumann 1974#, 195, č. k. 102, obr. 126., Stolárová, Vlnas 2010#, VIII.1, and "Nahý muž prchá před osudem - Fortunou -, která je bouří na moři života a hrozí mu otrockou existencí. Cestu k přístavu mu pomáhá nalézt caduceus, nástroj umění a moudrosti ... křídla, kterými merkurovská postava mává, vyvolávají vzpomínku na Pegase" (Neumann 1974, s. 196).
Olejomalba na mědi (55, 5 x 47 cm): v popředí Apollón triumfuje nad Turkem, charakterizovaným zbraněmi na zemi (štít, luk, šípy, zahnutá šavle, palice), které doplňují turecké panovnické insignie v pravém dolním roku (turban a žezlo). Apollón ohlašuje příchod Zlatého věku. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, kterému bere šíp, napravo polonahá Abundatia (cornucopia a nádoba se zlatými mincemi). Ve středním plánu obrazu je oltář, na němž jsou drahocenné nádoby, připomínka Zlatého věku. Nalevo na podstavci, před ruinami antického Říma sedí bohyně Roma (přilba, žezlo), v ruce drží Palladium, sošku Minervy, kterou přinesl Aeneas do Říma z Tróje. Vedle Romy turecké trofeje (praporec, turban, toulec), jedná se tedy Svatou říši římskou. Na pravé straně antická ruina se sochou Saturna v nice, před ním sedí Múzy (globus, kružítko, caduceus, flétna). V pozadí antické ruiny, nahoře letí ve vzduchu nahý Saturn/Chronos (křídla, vousy, kosa a přesýpací hodiny)., Kaufmann 1988#, I.15., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 89 s. 231., and Návrat Zlatého věku byl klíčovým motivem imperiálních alegorií v rudolfinském umění. Vzorem byl augustovský mýtus, v němž měl ústřední postavení Apollón. Horatiova "Píseň stoletní" vzývala právě toto božstvo a jeho sestru Dianu, píseň byla přednesena 3. června 17. př. Kr. na Palatinu v Římě chórem chlapců během "Ludi saeculares" zavedených Augustem na oslavu příchodu Zlatého věku. Píseň lze chápat jako inspiraci Aachenova obrazu oslavujícího Apollóna. Básník vzývá boha, "aby skryl svou zbraň" (Hor. c. s. 33) - na obraze je Apollón zobrazen výjimečně beze zbraně. Apollón má obnovit jubilejní slavnosti trvající "tři sladké noci a tři dny bílé" (23-24) - to patrně naznačuje Apollónova ruka se vztyčenými třemi prsty. Apollón má římské chlapce "přivést k mravnosti" (45), aby se věnovali manželským povinnostem a přivedli četné potomstvo (47). Tento moment mohla na obraze naznačovat Venuše, která tu vystupuje nejen v roli pramatky římského lidu - je zobrazena, jak odebírá protestujícímu Amorovi šíp, symbol erotických dobrodružství. Apollón má také přispět k tomu, aby mladí Římané porazili nepřátele (53-56), kteří jsou na obraze připomenuti Turkem a tureckými zbraněmi u spodního okraje. V básni je rovněž obšírně zmíněna historie Říma (37-44), na níž na obraze odkazuje na socha personifikace Říma s Palladiem, který Aeneas a Anchises zachránili z hořící Tróje. V básni je zmíněno devět Apollónových Múz (62), které se na obaze rovněž objevují, stejně tak jako Hojnost (Copia, 60) s plným rohem. K obrazu existuje přípravná kresba (Braunschweig, Návrat Saturnovy říše 1). Obraz je protějškem alegorie s Návrat Panny (Mnichov, Návrat Panny).
Kresba (list ze štambuchu): uprostřed Minerva (přilba) s olivovou ratolestí sedí vedle Jupitera (orel), který ji objímá. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, za ní Neptun (trojzubec), pod ní Apollón (lyra). Napravo Diana (luk), za ní Herkules (lví kůže), Pluto (dvojzubec) a Merkur (caduceus, okřídlená čapka a boty. V pozadí antická architektura., Jacoby 2000#, č. 50 s. 157-159., and V přípise: "Tento výjev (znázorňuje), jak Jupiter k údivu všech ostatních pohanských božstev opouští Venuši a miluje Minervu". Stejný výjev, ale podaný s jinými detaily a v pozměněné kompozici, znázornil Aachen na obraze v Londýně (London, Shromáždění bohů 2).
Kresba (23, 8 x 27, 9 cm): nahá Lukrécie leží na lůžku a brání se nahému Tarqiniovi, který k ní napřahuje dýku., Fučíková 1997#, I/154., Fusenig 2010#, č. 85 s. 225., and Studie k obrazu ve Vídni z let 1600-1605, který má stejnou základní kompozici, ale těla jsou zobrazena v jiných pozicích.
Kresba rudkou (18, 2 x 17, 7 cm): čtyřspřeží pádící dolů, za ním nahý Pluto (zezadu) držící vzpozející se Proserpinu., Fučíková 1997#, I/196, and Možná studie k obrazu z doby před rokem 1605 (Dresden, Heintz, Únos Proserpiny).