Nástěnné malby ve velké síni s erby na jižní stěně a figurálními světskými výjevy na delší východní a západní stěně. Malovaná výzdoba s akantovými rozvilinami, festony a kandelábrovými motivy na malovaných pilastrech. V arkýři západní stěny dva medailony s fiktivními portréty a postava stojící ženy, za ní obelisk, pravicí si do hrudi zabodává dýku - Lukrécie., Sedláček 1923#, s. 15., Poche 1977#, 147-148., and Malby byly renovovány v letech 1908-1913 (R. Říhovský), došlo ke zkreslení původní výzdoby.
Malířská výzdoba hlavního sálu sestávala nahoře z pilířové arkády s erby, okna začleněna do malovaného architektonického rámce., Sedláček 1923#, s. 15., Poche 1977#, 147-148., and Malby byly renovovány v letech 1908-1913 (R. Říhovský), došlo ke zkreslení původní výzdoby.
JANA MACHALICKÁ Bush - neblahý antický vůdce27. října 2005, Lidové noviny Režisér Thomas Zielinski vidí Agamemnóna a Klytaimestru jako americký prezidentský párMladý umělecký tým Divadla Rokoko vyrukoval v letošní sezoně s ambiciózním projektem antické trilogie Oresteia. První část Agamemnón režíroval Thomas Zielinski a jeho výklad nepřipouští žádné pochybnosti: Trojská válka je válkou v Iráku a Agamemnón současný americký prezident George Bush. Názory na americkou politiku jsou jistě různé, ale stanovisko tvůrců je zde až pošetile černobílé, neváhají jít do krajností. Může to tak být, ale amerického velvyslance by raději na svou produkci zvát neměli...Když první dáma Klytaimestra vraždí...Thomas Zielinski je kromě studia režie na pražské DAMU vybaven i praxí z mnichovské Kammerspiele a o tom, že inklinuje ke stylu současného německého divadla, není pochyb. Nespokojuje se s konvenčním řešením a odvážně se pouští do aktualizace klasické látky. Antické drama je ovšem velice riskantní terén a ne vždy lze do něj vstoupit s takovou scénickou razancí; text, situace a vztahy jdou mimoběžně a výsledek může být i směšný.Zielinski nabízí čitelné téma i moderně vyhrocený tvar. To je v porovnání s nedávnou Oresteiou Ivana Rajmonta v Národním divadle, která postrádala dominantní myšlenku a utápěla se ve stylizaci a monumentalitě, příjemné. Na druhé straně ale Zielinski vše příliš podřizuje osobnímu politickému vidění tragédie a mnoho se netrápí s tím, že text je s děním na jevišti někdy kompatibilní, někdy ne. Největší rozpor vzniká u rozsáhlého partu Klytaimestry (Alena Štréblová), kde se nelze vyhnout otázkám soukromé viny a trestu, ospravedlňování se za nekončící řetězec vražd. Zde je zcela konkrétní dějové a významové ukotvení a tento bouřlivý proud se vzpírá svedení do určeného kanálu. Nic na tom nemění ani to, že Štréblová podává úctyhodný výkon přesvědčivě odrážející proměny psychiky. Zielinského přístup je ovšem legitimní už desítky let, takže by se nikdo neměl trápit nad tím, že z Klytaimestry je první dáma Ameriky oděná v blankytně modrý kostýmek, s decentními perličkami na krku. A už vůbec se netřeba divit Agamemnovi (Václav Mareš), který coby vítězný prezident Bush (podoba takřka dokonalá) vletí na jeviště s nadupaným výrazem ve sportovní bundičce, určené pro válečné mise.Problém je ale jinde: režijní vize postrádá tu správnou přesvědčivost a nakonec vyznívá téměř jako plochá protiamerická agitka, nebo aspoň jako hodně naivní aktualizace, z níž se šmahem odstraňují pochybnosti a spodní vrstvy. Některá řešení působí v tomto duchu příliš polopaticky jako výstup s Kassandrou (Jana Stryková). Ta je zde zajatkyní v čádoru, posléze ji voják svlékne donaha, na hlavu nasadí papírový pytel a odvádí ji z jeviště - oživlý obraz mučení iráckých zajatců. Jinde ale Zielinski prokazuje cit pro formu a provokativní postupy. Výborně mu například vychází chór, který se pohybuje ve foyeru divadla, odkud je videokamerou živě snímán na panely na jevišti. Později sbor vstoupí do hlediště, aby ještě s větší naléhavostí hodnotil události. Je vymaškařený jako „americký lid“, působí primitivně a vlezle, ale rozhodně nenudí. Tanečky Klytaimestry a Aigistha (Hynek Chmelař) v kovbojském jsou dostatečně urážlivé stejně jako americká hymna na závěr, při níž oba momentální uchvatitelé moci procítěně vzdávají čest.Zielinského totální kritiku americké politiky posiluje i výtvarné řešení: rudé závěsy s černým A v bílém kruhu jednoznačně upomínají na totalitní, přímo fašistické symboly, Řečnický pultík s emblémem USA je také výmluvný. Mladý režisér předložil své přesvědčení a nebere si servítky. Může nám připadat naivní a zjednodušující, ale díky za něj. Chce se vyjádřit k tomu, co se právě děje, a takové divadlo má skoro vždycky smysl.HODNOCENÍ LN ***Aischylos: Oresteia I. AgamemnónPřeklad: Petr Borkovec a Matyáš HavrdaRežie: Thomas ZielinskiScéna: Jaroslav BönischKostýmy: Tereza ŠímováHudba: Karel Albrecht Divadlo Rokoko, premiéra 21. 10.
cit: http://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/bychory/pavilon-fortuna Pavilon „Fortuna“ postavený v roce 1914 hraběnkou Marianne Czáky-Széllovou, manželkou houslisty Jana Kubelíka nad objeveným pramenem minerální vody. V létech 1913–14 nechala hraběnka provést 7 pokusných vrtů od jedné vídeňské firmy v okolí zámku, nejhlubší, 120 m hluboký, vrt byl proveden přímo v zámeckém parku. Uprostřed pavilonu stávala socha Hygie, držící číši, z které tekla voda.V roce 2010 byl pavilon zcela zpustlý a bez vody.
Olejomalba na desce (52 x 62 cm): Venuše sedí s rukou na zrcadle, které před ní drží Amor. Za bohyní dvě ženské postavy, které jí rozčesávají vlasy hřebenem. Před bohyní žena shýbající se ke košíku s květinami, vzadu vlevo okno, v němž muž s košíkem s holubicemi. V popředí Vulkán, obrácený k Venuši zády, ruku na podstavci kovadliny v pravém dolním roku, o podstavec je opřený meč. Za Vulkánem sloup na soklu s římsou, v levém dolním rohu velká ruka se vztyčeným ukazovákem. and Kaufmann 1988#, 20.84.