Slavíčková 1991#. and Altán v podobě antického chrámku, obdélný, suituovaný na základech bašty, byl v šedesátých letech 20. století zbořen. Byl pojmenován po básníkovi Theodorovi Körnerovi, na památku jeho návštěvy kolem roku 1810 v Děčíně.
Růžová zahrada je ukončena dvoupatrovým glorietem. Na něm pískovcová socha, stojící nahá žena, kolem boků drapérie, levá noha na nádobě (cista mistica), v levé ruce had., Poche 1977#, s. 248-249., Slavíčková 1991#., and V řeckém hellenistickém umění žena s cistou hadů byla spojována s kultem Bakcha a Cérés, v eleusinských mystériích. Zde had reprezentuje boha (obsahuje falus (had) Bakcha). Cista mistica s hadem se často objevuje na antických mincích.
Na atice glorietu dvě mužské figury v zrcadlově převrácené pozici útočícího bojovníka s mečem v pravici (původně též se štítem v levici)., Poche 1977#, s. 248-249., Slavíčková 1991#., and Figury válečníků jsou inspirovány antickou mramorovou plastikou, tzv. bojovníka (mylně též gladiátora) Borghese. Plastika z Děčína má v pravé ruce meč a v levé ruce měla nad hlavou štít, oproti originálu místo stromu u pravé nohy má kolem beder svěšenou drapérii. Antická socha byla velmi dobře známá z rytin (Montelatici, Domenico, Villa Borghese fuori di Porta Pinciana Giovanni Francesco Buagni 1700). Byla nalezena ve střední Itálii v Nettuno (ve vile Neptuna) u Porto d´Anzio před rokem 1611 a stala se pak od roku 1613 součástí sbírek ve vile Borghese v Římě. Camillo Borghese ji roku 1807 prodal Napoleonovi. Dnes je uložena ve sbírkách pařížského Louvre (Ma 527, mramor, 1.69 cm, doplněno pravé rameno a ucho). Autorem bojovníka byl Agasiás z Efesu, syn Dósitheův v 1. století př. Kr. V 18. století byla plastika velmi obdivována a sochaři hojně kopírována jako ukázka proporčního kánonu. Bylo vyrobeno několik bronzových odlitků a mramorových kopií (Paříž, Florencie). V Louvru je kromě originálu i kopie z roku 1683 od Nicolase Costou (1658 - 1733), další kopie z 18. století, doplněná o draperii a trofeje pod nohama bojovníka, je také v Musée Lorrain v Nancy. Pro anglického krále Karla I. vytvořil francouzský sochař Hubert Le Sueur v Římě roku 1631odlitek, byl pak umístěn ve Whitehall. Další kopie byly v majetku některých příslušníků anglických šlechtických rodů (Green Court, Knole v hrabství Kent, Castle Howard). V 18. století byly také vyráběny kovové odlitky této plastiky (Lützschenaer Schlossgarten, u Lipska). Sádrový odlitek byl též od 19. století nedílnou součástí sbírek antických sádrových odlitků.
Na kamenném zábradlí terasy zahradní zdi i na terase Glorietu ve východní části jižní zahrady (nazývaného též Čajový pavilon), jsou osazeny alegorické plastiky. Na zábradlí zdi Růžové zahrady tři figury. Minerva ve zbroji se štítem (meč chybí)., Poche 1977#, s. 248-249., and Slavíčková 1991#.
Strop a stěny sala terreny v zámecké zahradě jsou zdobeny nástěnnou malbou. Strop zdobí iluzivní architektura s obdélnou balustrádou, kterou nese šest postav atlantů v podobě polofigur., Poche 1977#, 248., Slavíčková 1991#., Togner 2010#, 63-64., and Mádl 2011#, 366, 370.
Ve výklenku sala terreny, pískovcová socha, žena s obilnými klasy - Cérés., Poche 1977#, s. 248-249., Slavíčková 1991#., and Na terase bylo původně umístěno sedm ženských figur (dnes pouze pět). Jednou chybějící postavou (dnes stojí v interiéru sala terreny) je patrně tato Cérés.
V interiéru sala terreny, ve výklenku, stojící žena s květinami - Flóra., Poche 1977#, s. 248-249., Slavíčková 1991#., and Na terase glorietu bylo původně umístěno sedm ženských figur (dnes pouze pět). Flóra dnes ve výklenku sala terreny.
Strop a stěny sala terreny v zámecké zahradě jsou zdobeny nástěnnou malbou. Strop zdobí figurální výjev v oválném medailonu rámovaném věncem z listoví a plodů. Z levé strany přijíždí vůz tažený třemi koňmi, ve voze mladík, v oblacích putti, v popředí zleva Jitřenka a Amor s květinovým věncem na hlavě drží labuť (symbol Venuše), v pozadí Psyché a dvě Héliovny, na pravé straně dvě ženské postavy (Klymené a Héliovna)., Poche 1977#, 248., Slavíčková 1991#., Togner 2010#, 63-64., Mádl 2011#, 366, 370., and Výjev je v literatuře považován za zobrazení Apollóna na slunečním voze. Zobrazuje však příběh Hélia a jeho milenky Klymeny, dcery Titána Ókeana a matky Faetóna. Jízdě přihlížejí jeho dcery Héliovny, jejich matka a další božstva - Psýché, Amor (s labutí jako symbolem Venuše), Jitřenka (Éós), okřídlená bohyně ranních červánků.