Budova radnice s osmibokou věží, na fasádě věže okna schodiště, antikizující portál se štítem. and Rathaus der Stadt Alfeld an der Leine im Stil der Weserrenaissance. Das Gebäude geht auf einen früheren gotischen Bau zurück, im Inneren sind noch verschiedene (überformte) Bauteile erhalten.
Bronzová plastika: nahý Herkules rozkročený, levicí přidržuje hlavu Hydry, pravicí se napřahuje s kyjem. and Herkules bojující s lernejskou Hydrou měl nepochybně antický vzor, ale jeho původ nelze přesně určit. Antický prototyp byl známý z mincí a dalších snadno dostupných předmětů. Klasické vzory určily i to, že Vriesův Herkules kráčí s kyjem vysoko zdviženým nad hlavou a jeho tělo je spirálovitě otočeno okolo vlastní osy. Postoj Herkula lze srovnat například s bronzovou sochou vystavenou dnes v Louvru, která vznikla v severní Itálii ve druhé čtvrtině 16. století. Výjev s Herkulem a hydrou pojal obdobným způsobem Paolo della Stela na reliéfu pro císaře Ferdinanda I. (Praha, Belvedér, Herkules a Hydra). Monstra, s nimiž Herkules bojoval, symbolizují zlo.
Klenutá místnost v přízemí s imitací suchých větví (terakota) sklenutých do středového sloupu v podobě kmene stromu. Práci zadal nejvyšší kancléř Ladislav ze Šternberka, patrně dvorskému kameníkovi Wendelovi Rosskopfovi. Obdobně je pojata křtitelnice z téže doby v bechyňském klášteře, vzorem byla patrně Královská oratoř na Pražském hradě (1493)., Poche 1977#, s. 42-43., Hořejší 1979#, s. 33., and Originální záalpská reflexe antické teze o původu klenby v přírodě. Původ je patrně v Burgundsku kolem roku 1400, nejstarší doklad je zachován v Paříži (Tour Jean-Sans-Peur, bývalý Hotel de Bourgogne, 1409-1411). Antická teze, že umění má imitovat přírodu (e.g. Plinius, nat.hist. 35, 64), je v renesanci poprvé doložena u Giovanni Boccaccia, Decameron 6,5.
Vstupní portál Horního zámku s erby Fridricha ml. ze Salhausenu, jeho manželky Magdalény z Bünau a jejího druhého manžela z Hagenu. V obou segmentech nad vchodem figurální reliéf: dva Géniové., Poche 1977#, s. 57., Anděl 1984#, 29-33., and Okřídlená postava Génia (poloboha) s trumpetou v antice obvykle evokovala zbožštění, apoteózu. Někdy byla chápána jako alegorické vyjádření věčnosti.
Nad gotickým portálm po straně sochy heraldů, na konzole pod heroldem vlevo dva putti., Chamonikola 1999#, 73-74., and Jedny z prvních sochařských zobrazení putti v českých zemích. Roku 1900 byli putti v roli hudebníků a zpěváků, kteří původně zdobili konzoly pod heraldy, v rámci regotizace památky odstranění.
Gotická brána byla vyzdobena groteskními tvářemi, mezi něž byl začleněn autoportrét Antona Pilgrama a patrně též jeho pomocníka. Na atice brány byly po stranách dvě nahé postavy, nalevo byl Herkules charakterizovaný kyjem., Chamonikola 1999#, 71-73., and Nejstarší doklad umístění sochy Herkula na městskou bránu v českých zemích, jedny z nejstarších sochařských autoportrétů.
Hlavní oltář, edikula se zdvojenými volně stojícími toskánskými sloupky na podstavcích nesených konzolami. Na podstavcích i v pásu mezi nimi reliéfy. Po stranách edikuly dole pokračuje spodní římsa na konzolách nesoucích sochy, nahoře prořezávané stylizované ankóny jako křidélka. Sloupky nesou zalamované dórské kladí s římsou, v nástavci edikula tvořená karyatidami s reliéfem Zmrtvýchvstání, po stranách prořezávaná volutová křídla, nahoře attika zakončená čtyřikrát prolamovaným dórským kladím, na ní socha sv. Gotharda., Poche 1977#, obr. s. 132., and Doklad respektování teorie o vhodnosti užití architektonických řádů (decorum), dórský řád podle zásad antické estetiky doporučován pro mužské světce.
Epitaf se zobrazením rodiny zesnulého. Edikula s korintskými volně stojícími sloupky na podstavcích nesených konzolami. Na podstavcích ornament, na poli mezi nimi nápis. Dole uprostřed zavěšený reliéf v polokruhovém rolverkovém rámu. Po stranách edikuly dole pokračuje spodní římsa na konzolách, nahoře stylizované ankóny jako křidélka. Sloupky nesou zalamované s římsou, v nástavci edikula tvořená karyatidami s reliéfem Vjezdu Krista do Jeruzaléma, po stranách prořezávaná volutová křídla, nahoře trojúhelníkový tympanon, na vrcholu socha. and Poche 1977#, obr. s. 132.
Kresba (19, 9 x 14, 8 cm): nahá žena s volskou kůží přes ramena běží od rozbouřeného moře s potápějícími se koráby. V ruce drží caduceus a olivovou snítku., Prag um 1600#, I, č. 217 s. 356., and Volská kůže znamená píli, caduceus kombinovaný s olivovou snítkou odkazuje na Hermathenu, ztělesnění ctností Merkura a Minervy.