V knižním rozhovoru ředitele pražského Centra globálních studií Marka Hrubce s politikem České strany sociálnědemokratické Vladimírem Špidlou, bývalým českým premiérem a komisařem Evropské unie pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti, diskutující probírají řadu témat spojených se současností a budoucností Evropské unie: vyhlídky další evropské integrace, možnosti evropského modelu sociálního státu, vztahy Evropské unie k dalším regionům a státům, řešení některých globálních problémů a poměry v české politice. Vycházejí přitom většinou z podobných levicových stanovisek (například z kritiky neoliberalismu), liší se třeba v náhledech na Rusko nebo v hodnocení osobnosti Václava Havla. Budoucnost Evropské unie spatřují v sociálním projektu přeměny současné podoby globálního kapitalismu. and [autor recenze] Vlastimil Hála.
Sborník, který vzešel z konference uspořádané v březnu 2007 v Berlíně tamním Italským kulturním institutem a Svobodnou univerzitou, je podle recenzenta příkladem různorodého a podnětného přemýšlení o historii, současnosti a perspektivách Evropské unie a integrace. Ve čtyřech problémových okruzích se příspěvky věnují společenským důsledkům politické integrace, vztahu evropské a mimoevropské migrace, působení politické integrace na konzumní společnost, sociální politiku a stát blahobytu a konečně evropské politice a jejím kulurním reprezentacím. Pro šíři témat, množství kladených otázek a rozmanitý způsob interpretace může publikace podle recenzenta posloužit jako velmi dobrý úvod do evropských studií., This volume comes out of a conference organized by the Italian Cultural Institute, Berlin, and the Freie Universität, Berlin. It is, according to the reviewer, an example of diverse and inspired ways of thinking about the past, the present, and the prospects of the European Union and integration in it. In four topic groups, the contributions discuss the social consequences of political integration, the relationship between European and non-European migration, the effect of political integration on consumer society, social policy, and the welfare state, and, lastly, European politics and its representation in the arts and sciences. Thanks to the wide range of topics, the great number of questions raised, and the varied approaches to interpretation, the publication can, the reviewer argues, serve as a very good introduction to European Studies., [autor recenze] Zdeněk Nebřenský., and Obsahuje bibliografii
Kniha Petra Placáka Gottwaldovo Československo jako fašistický stát podle autora svým názvem vyvolává falešný dojem, že pojednává o Československu v letech 1948 až 1953, kdy byla jedinou držitelkou moci v zemi Komunistická strana Československa a její předseda Klement Gottwald byl prezidentem republiky. Pro toto období totalitního režimu v Československu by některé autorovy závěry byly přiléhavé, avšak dokazovat fašistický charakter režimu v Československu v letech 1945 až 1948, kdy zde vládla koalice stran Národní fronty, prezidentem byl Edvard Beneš, existoval kritický tisk a do značné míry fungovaly demokratické procedury, je podle jeho názoru zcela pomýlené. Autor polemizuje s některými Placákovými tezemi a uzavírá, že jeho kniha v konfrontaci s fakty nemůže obstát., Simply by its title, Peter Placák´s Gottwaldovo Československo jako fašistický stát (Gottwald´s Czechoslovakia as a fascist state) creates, according to the author of this article, the false impression that it is about Czechoslovakia from 1948 to 1953, when the Czechoslovak Communist Party was the sole holder of power in the country and its chairman, Klement Gottwald, was President of the Republic. Though some of the author´s conclusions about this period of totalitarian rule in Czechoslovakia might be apposite, to argue that the Czechoslovak regime from 1945 to 1948 was of a fascist nature, when the country was in fact governed by a coalition of parties in the National Front, and the President of the Repbulic was Edvard Beneš, a critical Press was in existence, and democratic procedures were largely respected, is, according to the author, simply erroneous. The author takes issue with some of Placák´s propositions, and concludes that in the light of the facts the book does not pass muster., [autor recenze] Jiří Pernes., Druhý ze 3 příspěvků v oddílu Tři hlasy k jedné knize: Konfrontace - kontrasty - kontexty, and Obsahuje bibliografické odkazy
Autor celkově přibližuje monografii Vítězslava Sommera Angažované dějepisectví: Stranická historiografie mezi stalinismem a reformním komunismem (1950-1970) (Praha, Nakladatelství Lidové noviny - Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2011) a kromě jejího značného vědeckého přínosu vyzvedává i další kvality, jako je důkladné teoreticko-metodologické zakotvení, promyšlená struktura, vhodná periodizace, přesné definování používaných termínů, kultivovaný jazyk a výborná znalost pramenů a literatury k tématu. Vítězslav Sommer podle něj zaslouží uznání také v tom, že dokázal vystihnout generační problematiku, která se zračila v četných dobových sporech, a že o stalinských počátcích kariér později významných historiků pojednal zcela věcně a bez snahy o senzaci. Ve své knize položil skutečné základy výzkumu české stranické historiografie, na které bude možné navazovat v různých směrech., Bohumil Jiroušek., and Tři hlasy k jedné knize
Recenzenti oceňují, že autorka věnovala svou monografii dosud zanedbávané problematice komunistické lidovýchovy a osvěty, v němž hrála podstatnou úlohu Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, založená roku 1952 a od poloviny šedesátých let fungující pod názvem Socialistická akademie. Vedle uznání pro bohatou faktografii a zdařilé výklady konkrétních dílčích témat však nacházejí v práci také konceptuální a metodologické nedostatky, které podle jejich názoru znemožnily vytěžit z tématu více. Autorka tak rezignovala na plastičtější vylíčení vztahu mezi centrálním rozhodováním a praktickým uplatňováním lidovýchovy na regionální úrovni a nedává odpověď na důležitou otázku, v čem byla komunistická osvěta specifická, a čím naopak šla ve stopách univerzálnějších formativních snah moderní doby., The two reviewers praise this volume, whose title translates as ‘Science and Scholarship Goes to the People! The Czechoslovak Society for the Dissemination of Political and Scholarly Knowledge and the Popularization of the Sciences in Czechoslovakia in the Twentieth Century’, as a work on a hitherto neglected topic of Communist adult education in which a fundamental role was played by the Czechoslovak Society for the Dissemination of Political and Scholarly Knowledge, which was founded in 1952, and was, from the mid-1960s, operating under the name of the Socialist Academy. In addition to the reviewers’ acknowledgement of the wealth of facts presented here and the compelling interpretations of particular topics, they also find conceptual and methodological shortcomings in the work, which, in their opinion, have made it impossible to get more out of the topic. The author has thus failed, they argue, to give a more well-rounded account of the relations between centralized decision-making and the practical application of adult education at the regional level, and does not provide an answer to the important questions of how Communist adult education was special, and in what respect it was merely following more universal modern efforts to educate the masses., and [autor recenze] Jan Randák - Marek Fapšo.
Autor je literární historik a v centru jeho pozornosti stojí analýza a interpretace románů, divadelních her, povídek a esejů spisovatelky Olgy Barényiové (1905-1978). Papoušek sleduje dobové ohlasy a citlivě nahmatává souvislosti její poetiky s literárním modernismem i konkrétními uměleckými směry, přičemž si od jejího kvalitativně nevyrovnaného díla zachovává odstup. Recenzent ovšem uvádí na pravou míru tvrzení, že o životě spisovatelky existuje jen minimum údajů, a upozorňuje, že v pražských archivech se naopak zachovalo množství informací, které však čekají na obtížné zpracování a verifikaci. Identita a osudy Barényiové jsou totiž zahaleny řadou nejasností, legend a mystifikací, které sama pomáhala vytvářet. Mimo jiné vyvrací tradované tvrzení o jejím německo-maďarském aristokratickém původu a uvádí, že se narodila v Kroměříži v české měšťanské rodině. Vystupovala pod různými jmény a jako manželka německého důstojníka se později zcela rozešla s českým národem, když těsně po válce odešla do (západního) Německa., The title of the volume under review translates as ‘The Tower and the Kingdom: The Works of Olga Barényiová’. Its author, Vladimír Papoušek, is a historian of literature whose main research interest here is the analysis and interpretation of the novels, short stories, plays, and essays of the writer Olga Barényi(ová) (1905-1978). The author looks at the contemporaneous responses to her work and sensitively searches for the connections between her style and modernist literature and other trends in art, while acknowledging that the quality of her works varies considerably. The reviewer sets straight past claims that little information exists about her life, and points out that Prague archives contain a good deal of information that still awaits patient research and verification. Barényiová’s identity and fate are veiled in confusion, legend, and mystification, which she herself helped to foster. Among other things, the author rebuts the long-standing claim that she was of noble German-Hungarian origin, and reveals that she was in fact born in a bourgeois Czech family in Kroměříž, Moravia. She published under various names, and as the wife of a Wehrmacht officer later parted ways with the Czech nation, and, shortly after the war, fled to what became West Germany., and [autor recenze] Jiří Křesťan.
Studie pojednává o postavení Československé strany lidové v politickém systému první Československé republiky ve dvacátých letech minulého století. Autor se soustředí především na recepci volebních výsledků strany v předčasných volbách na podzim 1925 ve vlastních a spřízněných řadách na pozadí dynamického vývoje ČSL a proměny katolického tábora v Československu dvacátých let a na překonání třenic mezi politickým katolicismem a československým státem, které bylo završeno uzavřením takzvaného modu vivendi s Vatikánem v roce 1926. Zvláštní pozornost přitom s využitím vatikánských archivů věnuje diplomatickým relacím apoštolské nunciatury v Praze s Vatikánem a komunikaci domácí katolické hierarchie a s ní spjatých politických kruhů se Svatým stolcem. Volby v roce 1925 podle autora představují významný mezník v československých církevních dějinách první poloviny dvacátého století. Lidovcům pod vedením Jana Šrámka (1870-1956) se podařilo překlenout propast mezi církví a společností, zabránit dalším odlivům katolických voličů a volbami se jim otevřela cesta do vlády pravého středu, takzvané panské koalice, která na podzim 1926 přinesla politickou stabilizaci. Její součástí bylo upevnění pozice Československé strany lidové, která se po agrárnících a komunistech stala třetí nejsilnější stranou v republice a nadále nepostradatelným tmelem vládních koalic. and Marek Šmíd.
Recenzent nahlíží na první biografii kněze, teologa a církevního reformátora Karla Farského (1880-1927) značně kriticky. Farský se po vzniku Československa zapojil do reformního hnutí v katolické církvi a v roce 1920 založil novou Církev československou (později přejmenovanou na Církev československou husitskou), podle recenzenta však byl složitější a zajímavější osobností, než je z knihy patrné. Autor líčí celý jeho život a soustředí se především na jeho roli při utváření a etablování nové církve, nevěnoval však dostatečnou pozornost řadě důležitých souvisejících témat, a navíc svůj životopis pojal spíše jako hagiografii než jako kritický portrét. Recenzent upozorňuje také na dosti omezenou škálu využitých zdrojů a nezanedbatelné faktografické i textové nedostatky., The reviewer´s opinion of the first biography of priest, theologian and church reformist Karel Farský (1880-1927), titled Dr. Karel Farský: The first pariarch of the Czechoslovak (Hussite) Church, is rather critical. Since the formation of Czechoslovakia, Farský joined the reformist movement within the Catholic Church and established a new Czechoslovak Church (later renamed Czechoslovak Hussite Church) in 1920. However, the reviewer believes Farský was a more complex and interesting personality than the book actually shows. The author depicts Farský´s life in its entirety, concentrating predominantly on his role in the formation and establishment of the new church, but has not paid enough attention to a number of related issues and, in addition, his biography of Farský is a hagiography rather than a critical portrait. The reviewer also notices a fairly limited list of sources and appreciable factual and text deficiencies., and [autor recenze] Marek Šmíd.
a1_Autor na základě rozsáhlého výzkumu v centrálních i podnikových archivech sleduje očistu průmyslových závodů od kolaborantů a takzvaných asociálních živlů v Československu v roce 1945. Popisuje ji jako normotvorný proces, během nějž se v praxi na jednotlivých pracovištích vyjednávala podoba nového revolučního hodnotového systému a na něm založených kritérií viny ve vztahu k okupační minulosti. Své uplatnění v něm nacházel vyhrocený nacionalismus a sociální rovnostářství, přerůstající až do třídního antagonismu. Do očistného procesu byly vedle činů stíhaných oficiální legislativou inkorporovány různorodé drobné konflikty zaměstnanců z doby okupace, zejména spory mezi podřízenými a nadřízenými. Z toho důvodu byli z továren odstraňováni převážně vedoucí úředníci, personalisté, úkoláři a dílovedoucí. Artikulování viny jedněch přitom fungovalo v psychologické a symbolické rovině jako očištění ostatních, zejména dělníků a řadových úředníků. Vybraná kritéria viny se poté stávala součástí legitimizačního schématu probíhající revoluce., a2_Studie dokumentuje, jak se prvotní živelné zásahy zaměstnanců od poloviny května 1945 pokoušely regulovat, formalizovat a sjednotit závodní rady prostřednictvím vyšetřovacích komisí, které si však jakožto legislativně nezakotvené orgány musely utvářet vlastní neoficiální právní předpisy. Právní nejistota v továrnách však vedla k úpadku autority nadřízených, k poklesu pracovní morálky a k devalvaci odbornosti. V polovině července 1945 proto do očistného procesu vstoupily orgány Revolučního odborového hnutí, které měly zájem na posílení výkonnosti znárodňovaného průmyslu. Při krajských odborových radách vznikly odvolací senáty, které v druhé instanci rozhodovaly spory z jednotlivých průmyslových závodů. Kladly přitom vyšší nároky na zpracování právních podkladů a podporovaly začlenění postižených osob na adekvátní odborné pozice ve výrobním procesu. V říjnu 1945 byly pak výsledky podnikové očisty na nátlak odborů začleněny do rámce oficiální legislativy prostřednictvím takzvaného malého retribučního dekretu. Výsledný právní řád tak byl zjevným kompromisem mezi předválečnými právními zvyklostmi a morálními kritérii utvořenými během revoluce v květnu 1945., a1_Using results of extensive research in central and company archives, the author studies the cleansing of industrial plants from collaborationists and so-called anti-social elements in Czechoslovakia in 1945. He describes it as a standard-setting process during which the form of a new revolutionary value system and guilt criteria in relation to the occupation past arising therefrom were negotiated and established in practice in factories and plants. Both escalated nationalism and social egalitarianism, sometimes developing into class antagonism, found their use in it. In addition to acts prosecuted under official legislation, the cleansing process incorporated various minor conflicts of employees during the occupation, in particular disputes between surbordinates and superiors. For this reason, manily top-ranking white collars, human resource officers, rate setters, and shop foremen were removed from their positions. The articulation of guilt of the above group also worked as an absolution of others, particularly rank-and-file workers and white collars, at the symbolic and psychological level. The selected guilt criteria were subsequently becoming a part of the legitimization pattern of the ongoing revolution., a2_The study illustrates how company councils, acting through investigation commissions which, nevertheless, had to create their own legal rules as they had no position or status defined in official legislation, were trying, since mid-May 1945, to regulate, formalize, and unify initial spontaneous actions of employees. However, the legal uncertainty in factories led to a decline of respect to superiors, deterioration of working morale, and devaluation of expertise. In mid-July 1945, organs of the Revolutionary Trade Union Movement intervened into the cleansing process, as they were interested in improving the performance of the mationaized industry. Appeal chambers were established at regional trade union councils as second-instance bodies deciding disputes submitted legal documents and supporting assigning the individuals affected by the cleansing to adequate working positions in the production process. In October 1945, the results of the company cleansing process were incorporated, under the pressure of trade unions, into official legislation under the so-called Small Retribution Degree. The resulting legal framework was thus and apparent compromise between pro-war legal conventions and moral criteria established during the May 1945 revolution., Jakub Šlouf., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
a1_Autor v této stati zkoumá mentální a sociální předpoklady komunistické diktatury v Československu, a to konkrétně na fenoménu poválečné očisty pohraničí. Dovozuje přitom tezi, že v českém prostředí se mechanismus očisty nezrodil jako produkt komunistické diktatury, ale naopak že se tato diktatura etablovala mimo jiné díky poptávce společnosti nasycené touhou po očistě. Charakterizuje obecně princip očisty a podmínky, jež ji vyvolávají v život, a poté konkretizuje její formy, zacílení, metody, legitimizační strategie a proměny v poválečném českém pohraničí. Tvrdí přitom, že se očista jako způsob politické praxe tehdy neuplatňovala přičiněním komunistické strany proti vůli ostatních politických subjektů, ale že jednalo naopak o integrující vazbu poválečné politické scény. Hlavní prostor autor věnuje analýze dobového diskurzu očisty, aby na vybraných příkladech ukázal, jak zasahovala různé etnické a sociální skupiny, od Němců a Maďarů přes osoby s nejasnou etnickou identitou, další národnostní menšiny či reemigranty po údajné kolaborantské, germanofilské a asociální živly. Cílem navrhovaných a většinou také realizovaných opatření tohoto druhu bylo vytvořit (především etnicky) homogenní společenství, zbavit se tak údajných vnitřních nepřátel a zabezpečit státní hranice proti nepřátelům vnějším. Přitom platilo, že očistné záměry si již před únorem 1948 vynucovaly účelové změny či přímo porušování právního řádu., a2_Rétorika a legitimizace očisty po tomto mezníku se podle autora nijak radikálně nezměnily a metody očisty aplikované v první polovině padesátých let proti dalším sociálním kategoriím se v lecčem vrátily ke vzorům uplatňovaným v prvních letech po válce vůči německému obyvatelstvu a údajným provinilcům proti národní cti., and Matěj Spurný.