Olej na plátně: Adonis (červená tunika, boty, lovecký roh, meč u pasu ) s oštěpem v ruce odchází se dvěma loveckými psy. Obrací se nazpět k sedící nahé Venuši, objímá ji levou rukou, Venuše si levou rukou přitahuje jeho hlavu. Nalevo před Venuší sedí Amor (toulec přes rameno) se šípem v ruce. Napravo ve vodě pár holubů, na které Adonidův pes štěká. Výjev je zasazen do idylické krajiny, napravo satyr na stromě češe jablka a podává je dolů nymfě, nalevo se dva satyři a dvě nymfy vrací z lovu. V pozadí vesnice, obilné pole, na skále hrad., DaCosta Kaufman 1988#, č. 20.43., and Spranger na námět milostného příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Nejstarší je v Amsterodamu, byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem, a proto je zasazen do idylické krajiny. Další dva evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí (viz: Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis; Wien, KM, Spranger, Venuše a Adónis).
Bronzové sousoší: nahá Venuše sedí na draperii a snaží se oběma rukama zadržet Adónida, který od ní odchází, ve zdvižené pravicu drží lovecký roh. Mezi Adónidovýma nohama sedí na zemi pes.
Olej na plátně (68, 2x 95, 2 cm): polonahá Venuše Adónis sedí vedle sebe a objímají se. Vedle Venuše Amor schovávající se pod draperii, vedle Adónida dva sedící psi, které Adónis drží na vodítku. Objímající se dvojice sedí pod stromem, v průhledu vpravo hornatá krajina. and Jacoby 2000#, s. 140.
Pískovcová s přízední nice jižní stěny salla terreny. Nahý muž, kolem beder drapérie, stojí u kmene stromu, levicí se o nej opírá. V levé ruce drží luk, u jeho levé nohy kanec., Poche 1977#, 279., Koudelka 1999#., and Socha byla dosud interpretována jako Meleagros. Jedná se však nepochybně o Venušina milence Adonida, Venuše je na opačné straně severní stěny oranžerie. Mezi pár Adonida a Venuše je vložen jejich kladný protějšek, pár Apollóna a Diany. Formálně má socha blízko k soše stejného hrdiny, který je zobrazen ve Venušině blízkosti ve Vrtbovské zahradě v Praze.
Adónis (tunika, kalhoty, vysoké boty) leží na zemi, vedle něj je na grafické předloze položený oštěp na kance, ale restaurátor nezobrazil jeho hrot. Nad mrtvým Adónidem lamentuje Venuše (červený kabátek, dlouhé šaty), nad ní v oblacích její vůz. V pozadí krajina s loveckými psy., Lejsková-Matyášová 1956#., and Malovaný strop byl do radnice přenesen z tanečního sálu místního zámku v roce 1930 (restaurován B. Čílou a instalován 1933). Další malované stropy z dobrovického zámku byly sejmuty a převezeny na zámky Mnichovo Hradiště, Plumov a Bělá pod Bezdězem (odtud později na Švihov). V polích stropu sálu dobrovické radnice jsou erby Valdštejnů a osm maleb inspirovaných Ovidiovými Proměnami podle dřevorytů Virgila Solise (1563): Jupiter a Kallistó, Narkissos, Diana a Aktaión, Kefalos a Aurora, Lov kalydónský, Kyparissos, Adonis a Venuše, Picus a Kirké. Další příběhy z Proměn jsou zastoupeny dvojicemi postav s atributy a nápisy.
Olej na plátně (118 x 175 cm): nahá Venuše (perlový náhrdelník) se objímá s nahým Adonidem, drží ho za bradu a on ji drží ňadro. V popředí vlevo luk a toulec, nalevo putto nazdviháví závěs, pod nímž milenci sedí, další putto pod závěsem hraje na violu. Vpravo nahoře průhled do krajiny., Fučíková 1997#, I/98, and Výjev byl vykládán jako kosmická alegorie, ale pojetí ukazuje spíše na ilustraci bezstarostného spolužití Venuše a Adonida před jeho osudným lovem (Knihovna připisovaná Apollodórovi 3, 14, 4), jak ho líčí Ovidius v Proměnách (10, 530-539).
Kabinet , dřevo, řezba (v. 127, š. 117, hl. 35 cm). Na zásuvce: Venuše a Adónis., Mžyková 1994#, 111-112, č. k. 80., and Tento kus pochází, podle záznamu nalezeném v kabinetu po odkrytí zadní stěny, z Plzně - patrně z císařského (habsburského) domu na náměstí vedle radnice. Dům ve městě využíval císař Rudolf II. při svých cestách.
Olej na plátně (135 x 91,5 cm): umírající Adonis leží na zemi, polonahá Venuše sedí vedle něj a zdvihá jeho bezvládnou levici, Amor drží zezadu Adonidovu hlavu. Za Amorem Adonidův luk a toulec. Výjev je zasazen do krajiny., Togner 1999#, s. 107-8, č. 77., and Obraz je v Kroměříži doložen od roku 1691.
Pískovcová socha nahého mladíka, pravicí se opírá o luk, přes bedra aranžována drapérie, u pravé nohy pes., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, 123-124., and Socha byla restaurována. Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi. Podle Kořána (1999, 123-124) mužská figura představuje Helia a spolu s vedle stojící sochou Venuše má představovat alegorii Dne a Noci. Plastika však nepochybně představuje Venušina milence Adonida. Autor se dokonce inspiroval antickou plastikou (původně jen torzo), v době nálezu za Adonida považovanou. Sochu ze sbírky kardinála Mazarina, která byla tehdy známá jako Adonis, pro něho restauroval flámský sochař François Duquesnoy (+1643). Pak přešla do sbírky markýze de La Meilleraye, knížete de Mazarin, který dílo poškodil v záchvatu šílenství (1670). (Inventaire de tous les meubles du cardinal Mazarin, septembre 1653, no. 18).