Olej na dřevě (25, 2 x 22 cm): v nice volně stojícího antikizujícího chrámku stojí socha nahé Venuše s rukama nataženýma před sebe, ohlíží se k za ní stojímu Amorovi s šípem v ruce. Pod sochou hoří kadidlo v nádobce na podstavci, u něj klečí muž s knihou a Nymfa, vedle ní nahé dítě a konvice s miskou. Zprava přibíhají dvě Nymfy. Výjev je zasazen do krajinného rámce., Seifertová, Ševčík 1997#, 176-177., and Architektura chrámu ani typ Venuše neodpovídají žádnému antickému vzoru. Obdobným způsobem Grund zobrazil sochu Venuše na obraze v Národní galerii v Praze, inv. č. O 2741.
Červený průsvitný karneol s řezbou představující okřídlenou dětskou postavu sklánějící se ke kohoutovi., Benda 1989#, 18., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Figura na gemě z 2. - 3. století představuje Érota hrajícího si s kohoutem.
Plochý fialový ametyst, řezba představuje okřídlenou postavu, která drží v levici větévku a dívá se na masku v pravé ruce., Benda 1989#, 18., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Figura představuje Eróta.
Černošedý onyx s řezbou -stojící okřídlená postava, v pravici drží pochodeň skloněnou k zemi, v levé ruce motýla., Benda 1989#, 18., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Figura na gemě z 2. století představuje Eróta, který drží motýla a skloněnou pochodeň, která naznačuje smrt.
Tapiserie (415 x 575 cm). Figurální scéna na břehu řeky. Po řece připlouvá loď s Kleopatrou a služebníky. Po břehu se k ní blíží Antonius na koni, Amor na něho vystřeluje šíp., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Pískovcová socha: nahý Merkur (okřídlená čapka) odlétá s dopisem, který si tiskne na hruď, Amor mu přivazuje k noze křídla., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Vzorem nebyla antická socha ale bronzová soška, kterou Francois du Quesnoy vytvořil kolem roku 1600 pro antickou sbírku Giustiniani jako protějšek antické bronzové sošky Herkula (srov. Boudon-Machuel 2005, 29, 90-96). Rytina sošky se objevila v roce 1636 v albu antické sbírky Giustiniani jako jediné moderní dílo, sošku nakreslil také J. von Sandrart a rytinu začlenil do druhého dílu Teutsche Academie poublikovaného v roce 1679. O sošce se rovněž zmínil Bellori ve svém díle Vite de' pittori z roku z roku 1672 (Bellori 2005, 233). Originál, který vytvořil Francous du Quesnoy, se nedochoval, ale je známa celá řada odlitků a variant, soška Merkura a Kupida byla v 18. století nesmírně populární a často byla napodobována, protože tehdy byla považována za antické dílo (srov. Lingo 2007, 36), autorství du Quesnoye bylo znovu objeveno až na začátku 20. století.
Temperová malba na plátně, je vsazená do stropu. Figurální scéna v krajině. Vpravo sedí Paris, v levé ruce pastýřská hůl, podává pravicí jablko před ním stojící Venuši. Za Paridem Merkur, vedle Venuše Minerva a Juno, před ní malý Amor s lukem., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Za předlohu výjevu je považován dřevoryt z dílny Virgila Solise. Inspirace však není jednoznačná, kompozice s Venuší a Amorem a odvrácenou ženskou postavou se objevuje u stejného námětu například u Raphaela (grafika Raimondi), Lucase Granacha st.
Nástěnná malba v kruhovém medailonu. Figurální scéna v jeskyni, kde sedí Vulkán u kovadliny, zleva k němu přichází Venuše, za ruku vede malého Amora. and Vlček 2000#, 412-416.
Pískovcová socha (v. 177 cm): nahá Venuše zakrývající si ňadra a klín, stojí vedle delfína, na němž Amor s lukem., Denkstein, Drobná, Kybalová 1958#,, Poche 1965#, 124-125., Baťková 1998#, 343-346., Kořán 1999#, 128., and Socha patří do souboru, který byl původně umístěn v zahradě vily Amerika (Praha, Nové Město, Muzeum Antonína Dvořáka, Ke Karlovu 20), od roku 1909 jsou sochy uloženy v Lapidáriu Národního muzea v Praze. Socha je volnou kopií slavné Venuše Medici (srov. Exemplum: Venuše Medici). Její kopie z Braunovy dílny se nachází také v Duchcově (srov. Duchcov, zámek, zahrada: Venuše).