Mědirytina (35 x 25 cm): polonahá Venuše sestoupila z vozu, jehož kolo je nalevo, vztyčenou rukou hrozí Amorov, který stojí s lukem v ruce. Před Amorem dřepí dva amoretti, jeden se šípem, druhý s holubicí, u toulce položeného na zemi další holubice. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.53., and Rytina podle ztraceného obrazu Josefa Heintze staršího, který byl patrně v Rudolfově sbírce v Praze.
Kresba: nahá Venuše (plášť omotaný okolo obou paží, cíp zakrývá klín, náramek na noze) a Amor (luk a toulec) stojí na břehu moře, na hladině vůz s Neptunem (trojzubec)., Kaufmann 1988#, 20.10., and Kresba (patrně kopie Sprangerovy kresby, další je v Budapešti, Szépmüvészeti Múzeum inv. n. 58.212) ) je jediným dokladem o ztraceném obraze, který byl součástí pražské sbírky Rudolfa II.
Kresba perem (433 x 325 mm). Návrh na okenní vitraj. Scéna v městské zástavbě, v popředí sloupy, nad jejich hlavicemi dvě figury polonahých válečníků (štít), mezi sloupy dva medvědi s erbem. Uprostřed scény, mezi domy, vůz přejíždí mrtvé tělo krále, jeho koruna leží na zemi pod koňskými kopyty. Ve voze žena (Tullia) a muž (Tarquinius)., Volrábová 2007#, 14-15., and Příběh je zařazen, jako příklad špatného nelidského jednání, do emblematického díla Aneau, Barthélemy: Imagination poétique (Contr'amour), 1552.
Sluneční hodiny nad portály na nádvoří radnice, s figurální malovanou výzdobou. Na východní zdi dva sluneční kalendáře: se znameními zvěrokruhu, latinskými nápisy, Jupiterem (orel, blesky) a Famou (trumpeta). Freska na jižní straně nádvoří: Heliův vůz, dva latinské nápisy s chronogramem, datum 1728. Nápis v překladu: „Nebem podpírána opírajíc se o zem vytrvám“ a „Zde očekává moravské stavy šťastná hodina“., Samek 1994#, 136-138., and Encyklopedie dějin města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=890&qt=&qc= ( 27. 1. 20013)).
Olej na plátně (49 x 36, 5 cm). Figurální scéna v krajině. V popředí vpravo kráčí žena, ruce spojené na předloktích. Vlevo v pozadí skalnatý terén se stromy, pod skálou krytý vojenský vůz, plachta zasažena šípy, před vozem žena na hrudi probodená dýkou, vedle ní putto (Amor ?) s křídly, na ženině klíně leží muž v antikizující zbroji, na jeho hruď stéká krev z ženiny rány. Na zemi před touto skupinou leží zlomený meč a přilba., Vidmar 2011#, 237-255., and Pantheia byla krásnou manželkou súského vládce Abradaty (patně neexistující historická postava), který bojoval na straně Asyřanů proti Kýrovi Velikému. Vládce byl zabit v boji. V době nepřítomnosti svého chotě byla jeho choť zajata, aby chránila čest svou i svého muže, spáchala sebevraždu. Věrná láska a příkladné chování manželky je součástí Xenofóntovi knihy O Kýrově vychování. Na zámku český Krumlov je 11 obrazů inspirovaných obrazovou předlohou, kterou bylo literární dílo (Pierre Le Moyne, La gallerie des femmes fortes. Chez Antoine de Sommaville, Paris 1647, des illustrations Gilles Rousselet (1610-1686) et Abraham Bosse d'apr?s Claude Vignon (1593-1670). Antická tematika je zachycena na šesti z nich.
Strop a stěny sala terreny v zámecké zahradě jsou zdobeny nástěnnou malbou. Strop zdobí figurální výjev v oválném medailonu rámovaném věncem z listoví a plodů. Z levé strany přijíždí vůz tažený třemi koňmi, ve voze mladík, v oblacích putti, v popředí zleva Jitřenka a Amor s květinovým věncem na hlavě drží labuť (symbol Venuše), v pozadí Psyché a dvě Héliovny, na pravé straně dvě ženské postavy (Klymené a Héliovna)., Poche 1977#, 248., Slavíčková 1991#., Togner 2010#, 63-64., Mádl 2011#, 366, 370., and Výjev je v literatuře považován za zobrazení Apollóna na slunečním voze. Zobrazuje však příběh Hélia a jeho milenky Klymeny, dcery Titána Ókeana a matky Faetóna. Jízdě přihlížejí jeho dcery Héliovny, jejich matka a další božstva - Psýché, Amor (s labutí jako symbolem Venuše), Jitřenka (Éós), okřídlená bohyně ranních červánků.
Nástropní malba: v oblacích vůz tažený koňským čtyřspřežím, ve voze sedí Aurora, na hlavě květinový věnec, rozhazuje květy do oblak. and Deckengemälde im Schlafzimmer König Augusts II. im Dresdner Residenzschloss wurde 1715. „Das Bild, welches die vier Tageszeiten mit allegorischen Figuren vorstellt, zeigt an dem Ende des Saales, wo das Bett stand, in fensterem Gewölw die Nacht mit den allegorischen Figuren des Schlafes, des Traumes etc. Der Vollmond und umherflatternde Eulen vervollständigen diesen Theil des Gemäldes, in dessen Mitte auf einem Wagen Aurora thront, von Zephyr und den Horen umgeben, welche Thau auf die Erde giessen und mit Glöckchen und Tuba die schlafende Welt erwecken. An der Seite sieht man einen geharnischten Reiter im Forttraben begriffen; es ist Hesperus, der Abendstern. Am anderen Ende des Gemaches steigt zur Seite auf weissem Viergespann der strahlende Sonnengott in die Höhe, in der äussersten Ecke des Saales auf weissem Rosse Lucifer, der Morgenstern, Auf dem Wagen der Göttin der Mörgenröthe steht die Bezeichnung: ‚L. Silvestre 1715(Gustav Otto Müller: Vergessene und halbvergessene Dresdner Künstler des vorigen Jahrhunderts, Dresden 1895, S. 141).
Nástropní malba. Ve šukovém rámu figurální scéna v oblacích - vůz tažený koňmi, ve voze Plútó a Proserpína, pod vozem v rákosí nymfy., Audyová 2005#, 17-19, 52-75; Togner 2010#, 64-66., and Autor se inspiroval některým z ilustrovaných vydání Ovidiových Metamorfóz (tisky podle předloh J. W. Baura).
Nástěnná malba zobrazuje únos Proserpiny. Dole v popředí je skupina žen, nad nimi v oblacích je vůz tažený koňmi, ve voze Pútón (vousatý muž s korunou na hlavě), kolem pasu drží Proserpinu která má obě ruce rozhozené do stran. Nad nimi v oblacích dva putti s bičíky, drží opratě koní., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Na začátku 19. století přemalováno (F. Přeček, G. Schmidt).