Americký diplomat Paul Hacker podle recenzenta významně přispěl k dosud nepočetným diplomatickým memoárům o Československu po pádu komunistického režimu (původní vydání: Slovakia on the Road to Independence: An American Diplomat’s Eyewitness Account. University Park, Pennsylvania State University Press 2010). Hacker od podzimu 1990 do konce roku 1992 vedl nově zřízený americký generální konzulát v Bratislavě, který se poté se vznikem Slovenské republiky stal velvyslanectvím. Jeho vzpomínky pojednávají zejména o Slovensku v posledních letech československé federace, o jeho cestě k samostatnosti a prvních krocích jako suverénního státu. Události přitom nahlíží ze slovenské perspektivy, zatímco pohled český či československý téměř absentuje. Recenzent komentuje například jeho líčení dělení společného státu, odstíněný portrét slovenského premiéra Vladimíra Mečiara nebo aféru s objevenými odposlechy na bratislavském generálním konzulátu., The book under review is a Slovak translation of Paul Hacker´s Slovakia on the road to independence: An American diplomat´s eyewitness account (University Park: Pennsylvania State University Press, 2010). With this book, Hacker has made an important contribution to the small number of memoirs by diplomats which discuss Czechoslovakia after the collapse of the Communist regime. Hacker, from autumn 1990 to late 1992, was in charge of the newly established US consulate in Bratislava, and, after the creation of the Slovak Republic, became the US ambassador to that country. His memoirs discuss Slovakia particularly in the last years of the Czechoslovak federation, its road to independence, and its first steps as a sovereign state. He looks at events from the Slovak perspective, almost completely ignoring the Czech and Czechoslovak. The reviewer notes, for example, Hacker´s depiction of the division of the federation, his sketch of the Slovak premier, Vladimír Mečiar (b. 1942), and the affair over the discovery of the wiretapping of the US consulate general in Bratislava., [autor recenze] Tomáš Zahradníček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor ve čtyřech částech knihy pojednává o genealogii československých spartakiád v německém turnerském a českém sokolském hnutí, o rozdílné vizuální symbolice spartakiád v letech padesátých, sedmdesátých a osmdesátých, o jejich organizaci a vztahu společnosti ke spartakiádám. Obsáhlá recenze představuje náplň a hlavní teze knihy, její prameny a teoretická východiska a formuluje některé polemické soudy. Klíčem k interpretaci fenoménu masových gymnastických vystoupení různých věkových, sociálních a profesních, genderově rozdělených skupin obyvatelstva na stadionech v českých zemích a Československu od druhé poloviny 19. století do devadesátých let století dvacátého je pro autora mnohotvárná analýza politické symboliky těla a jeho pohybu, reprezentujícího ideály jednoty národního společenství či socialistické společnosti. Pečlivě doložená faktografie, erudované využití různých teoretických konceptů, argumentační přesvědčivost a jasný styl vytvářejí podle recenzenta kompaktní, komplexní, podnětnou a poutavou monografii. Recenzent pouze lituje, že nezohlednil široký kontext podobných masových rituálů v dalších zemích sovětského bloku, ale i jinde, z nějž by jasněji vyplynula světová jedinečnost československých spartakiád. Vede také polemiku s jeho přesvědčením, že komunistický režim v Československu nebyl totalitní, a shledává argumenty pro opačné tvrzení v jiném pohledu na roli a působení politických rituálů typu spartakiády ve vztahu ke společnosti., In his four-part book Czechoslovak spartakiads, the author deals with the genenalogy of Czechoslovak spartakiads in the German Turner and Czech Sokol movements, different visual symbolism of the spartakiads in the 1950s, 1970s, and 1980s, the organization of spartakiads, and the relation of the society to them. The extensive review presents the content and leading principles of the book, as well as its sources and theoretical foundations, and formulates some polemic arguments. The key of the author´s interpretation ot the phenomenon of the mass gymnastics event of different age, social and professional, gender-differentiated groups of population in arenas in the Czech Lands and Czechoslovakia since the second half of the 19th century until the 1990s is a multifaceted analysis of the political symbolism of the body and its movements as a representation of ideals of the unity of the nation and the socialist society. In the reviewer´s opinion the book´s meticulously documented factography, erudite use of different theoretical concepts, convincing argumentation and clear style have resulted in a compact, comprehensive inspiring and attractive monograph. The reviewer only regrets that the author did not reflect a broad context of similar mass rituals in other countries of the Soviet Bloc and elsewhere to show the globally unique character of the Czechoslovak spartakiads.The reviewer also argues against the author´s conviction that the Communist regime in Czechoslovakia was not totalitarian, presenting arguments for an opposite opinion in a different view of the role and effect of political rituals such as the spartakiads in relation to the society., [autor recenze] Karol Szymański ; Z polštiny přeložila Helena Komárková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzovaná dvoudílná publikace je společným dílem čtyř desítek autorů, většinou ruských, pod vedením historika Andreje Zubova a její původní vydání (Istorija Rosii: XX vek, sv. 1: 1894-1939; sv. 2: 1939-2007. Moskva, AST-Astrel 2009) vyvolalo v Rusku prudkou výměnu názorů. Recenzentka přibližuje hlavní aspekty její tehdejší kritiky a připomíná, že Zubov byl po kritice ruského obsazení Krymu v roce 2014 propuštěn ze zaměstnání v Moskevském státním ústavu mezinárodních vztahů. Konflikt s ruským politickým establishmentem mu propůjčil pověst proskribovaného historika a zajistil českému vydání jeho díla značnou publicitu. Recenzentka konstatuje, že tato rozsáhlá syntéza ruských dějin od konce 19. do začátku 21. století je spíše než odbornou historickou prací filozoficko-historickým pojednáním, jehož východiska shledává v idejích Alexandra Solženicyna a dalších konzervativních ruských myslitelů. Autorská koncepce je založena na přesvědčení o nezbytném duchovním a morálním obrození ruské společnosti a státu prostřednictvím křesťanské víry (pravoslaví) a s nimi spjatých tradičních hodnot. Autoři vnímají ruské dějiny ve dvacátém století jako pohromu a za fatální v nich pokládají rozklad jednoty, který pojednávají v rovině náboženské, národní a společenské. Zcela odmítavě se vztahují ke komunistické ideologii a praxi a kritizují také velkoruský nacionalismus a expanzionismus. Podle recenzentky však není přesvědčivá jejich snaha oddělit „ruské“ od „bolševického“, respektive „sovětského“, když společnost vyjímají z podílu na tragických událostech ruských dějin. Kniha je nepochybně důležitá jako zrcadlo současných sporů v Rusku o jeho směřování., The two-tome publication under review History of Russia in the 20th century: 1894-2007. In two tomes is a collective work of about forty authors, mainly Russian ones, under the leadership of historian Andrey Zubov, and its original edition (Istoria Rossii: XX vek, Vol. 1: 1894-1939; Vol. 2: 1939-2007. Moscow, AST-Astrel 2009) prompted a heated exchange of opinions in Russia. The reviewer describes principal aspects of the book´s criticism, noting that Zubov lost his job at the Moscow State Institute of International Relations in 2014 after criticizing the Russian annexation of Crimea. The conflict with the Russian political establishment has given him a reputation of a proscribed historian and the Czech edition of his work a lot of publicity. The reviewer concludes that the extensive synthesis of the Russian history since the end of the 19th till the beginning of the 21st centuries is a philosophical-historical treatise with roots in ideas of Alexander Solzhenitsyn and other conservative Russian thinkers rather than a professional historical work. The author´s concept stems from his conviction of a necessarty spritual and moral renaissance of the Russian society and state through Christian faith and traditional values related thereto. The authors perceive the Russian history of the 20th century as a disaster, the key fatal factor being, in their opinion, the disintegration of religious, national and social unity. Their attitude to the Communist ideology and practice is utterly negative, and they also criticize Great Russian nationalism and expansionism. However, the reviewer claims their efforts to separate the "Russian" from the "Bolshevist" or "Soviet", manifested by denying the society´s share in tragic events of the Russian history, are not too convincing. The book is undoubtedly important as a mirror of current Russian disputes concerning the direction the country should follow., [autor recenze] Daniela Kolenovská., and Obsahuje bibliografické odkazy
Autor esejistickou formou komentuje kritické vydání Hitlerova spisu Mein Kampf (poprvé vyšel ve dvou dílech v letech 1925 a 1926) týmem historiků z mnichovského Ústavu pro soudobé dějiny a jejich spolupracovníků a uvažuje nad charakterem a významem tohoto textu i nad tím, kdo byl jeho pisatel a co znamenal v dějinách střední Evropy dvacátého století. Připomíná některé teze Hitlerova spisu a objasňuje jejich historický kontext, vrací se k okolnostem vzniku a vydání díla a představuje postavy některých Hitlerových souputníků v nacistickém hnutí, kteří byli pro jeho klíčový spis nějak důležití. Zmiňuje určité epizody v Hitlerově biografii a podrobněji se zastavuje u jeho stále dost neobjasněného přerodu z apolitického vojáka v zapáleného antisemitu a politického agitátora s mimořádným řečnickým talentem, který dokázal strhnout německý národ a stal se jeho "Vůdcem". Dále autor seznamuje s problémy, s nimiž se museli potýkat editoři kritického vydání, a oceňuje jejich práci jako maximálně seriózní a úžasně minuciózní, což se zračí především v komentářích obrovitého poznámkového aparátu. Nakonec autor přibližuje reakce na první vydání i na kritické vydání spisu Mein Kampf a rekapituluje pokusy o jeho české vydání., In the form of an essay, the author comments here on the 2010 critical edition of Hitler´s mein Kampf (1925-26), edited by a team of historians from the Institute of Contemporary History in Munich, with additional asistance from others. He contemplates the nature and importance of this book and discusses its author and his meaning in the history of twentieth-century central Europe. He then discusses some of the ideas of Mein Kampf, and clarifies the historical context of the work, returning to the circumstances that led to its being written and published. He also discusses some of Hitler´s fellow travellers in the Nazi movement, who were of importance for this key work. The author brings up episodes in Hitler´s life, and pays particular attention to his still unclear transformation from an apolitical soldier into a zealous antisemite and political agitator of exceptional rhetorical skill, who was able to bewitch the German people and become their Führer. The author also discusses the difficulties that the editors of this critical edition had to struggle with, and he praises their work as utterly solid and astonishingly thorough, particularly the commentaries in the huge critical apparatus. The author concludes by discussing reactions both to the first edition of Mein Kampf and to this critical edition, and he discusses various attempts to publish a Czech edition., Milan Hauner., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
a1_Předložený článek navazuje na dvě předešlé autorovy statě otištěné v Soudobých dějinách a uzavírá tento volný cyklus úvah nad povahou komunistického režimu, zejména v Československu. (Viz HRUBÝ, Karel: Kontinuita nestejného: Sporné závěry z nesporně dobrých analýz Matěje Spurného. In: Soudobé dějiny, roč. 20, č. 4 (2013), s. 628-640; TÝŽ: Rozpaky nad výkladem komunistické diktatury: Kritické poznámky k projektu ''Socialismus jako myšlenkový svět''. In: Soudobé dějiny, roč. 21, č. 3 (2014), s. 382-404.) Autor hledá odpověď otázku, zda politický a sociální systém, který byl nastolen v únoru 1948 v Československu, podržel svůj totalitární charakter po celou dobu komunistické vlády, anebo zda v pozdějších fázích už byl jiným typem totality, respektive zda se vyvinul do zcela jiného nedemokratického či autoritativního režimu. Svou úvahu o tomto tématu, které je dosud předmětem sporů, rozvíjí na pozadí proměňujících se teoretických reflexí komunistických režimů. Nejprve připomíná hlavní výtky ''revizionistické'' historiografie vůči nedostatkům klasických modelů totalitarismu, komentuje některé její konkurenční interpretační teze a ukazuje, jak později nové verze teorie totalitarismu některé z ''revizionistických'' výtek problematizovaly či oslabily a jak také reagovaly na změny, jež nastaly po Stalinově smrti. Na základě konfrontace obou přístupů, které existenci totalitarismu buď deklarují a obhajují, či naopak odmítají, nebo alespoň navrhují jeho revizi, sleduje pak návaznost jednotlivých fází, jimiž prošla komunistická diktatura a společnost v Československu mezi lety 1948 a 1989., a2_Jde o pokus zjistit, do jaké míry se proměnily, či naopak zůstaly zachovány struktury a funkce totalitárního způsobu panování (diktatury) z počátečního (poúnorového) období. A současně, jak se během desetiletí měnily, či naopak uchovávaly politické představy a hodnotové systémy ve vědomí společnosti. Konceptuálně přitom autor vychází z vymezení posttotalitarismu v pozdních pracích politologa Juana Josého Linze a po skončení totalitarismu Stalinovy éry rozlišuje v Československu období raného posttotalitarismu, pokus o reformu systému na konci šedesátých let, husákovské období zatuhlého posttotalitarismu a posttotalitarismus úpadku na konci osmdesátých let. Podle jeho názoru si takzvaný normalizační režim až do svého pádu přes své oslabování a narůstající dysfunkce podržel mnoho z totalitárních struktur (politických, bezpečnostních, ekonomických, sociálních) a praktik (mocenských, ideologických, kontrolních, potlačovacích), na rozdíl od Polska a Maďarska, kde došlo k postupnému odbourání totalitárního charakteru režimu., a1_This article is the third, and last, in a loosely conceived series by the same author, and printed in Soudobé dějiny, which consider the nature of Communist régimes, particularly in Czechoslovakia (See Karel Hrubý, ''Kontinuita nestejného: Sporné závěry z nesporně dobrých analýz Matěje Spurného''. [Continuity between unlikes: The doubtful conclusions of Matěj Spurný´s Undoubtedly good analyses], Soudobé dějiny, vol 20 (2013), no. 4, pp. 628-40, and ibid., ''Rozpaky nad výkladem komunistické diktatury: Kritické poznámky k projektu ''Socialismus jako myšlenkový svět'' [Baffled by an interpretation of the Communist dictatorship: Critical remarks on the ''Socialism as Sinnwelt´ Project], Soudobé dějiny, vol. 21 (2014), no. 3, pp. 382-404. The author searches for an answer to the question of whether the political and social system launched in Czechoslovakia in late February 1948 maintained its totalitarian nature throughout its existence or whether, in its later phases, it had already become another type of totalitarianism, or had even developed into a quite different kind of undemocratic or authoritarian régime. The author develops the topic, which is still a matter of dispute, against the background of changing theoretical reflections on Communist régimes. He first recapitulates the main criticism of "revisionist" historiography regarding the lack of classic models of totalitarianism, and he comments on some of their comparing interpretations, pointing out how later versions of the totalitarianism theory problematicized or weakened some of the ''revisionst'' criticisms. and also how they reacted to the changes that began after Slalin´s death in 1953., a2_By comparing the two main approaches, - one that declares that there is such a thing as totalitarianism, the other that rejects such a notion (or at least suggest its revision) - , the author traces the connections between the individual phases that the Communist dictatorship and society passed through in Czechoslovakia from 1948 to 1989. He thus seeks to discover the extent to which the preserved structures and operations of the totalitarian way of ruling (dictatorship) changed or remained the same since the initial period (post-February 1948), and, at the same time, endeavours to discover how, over the decades, political ideas and value system were preserved or, by contrast, changed in the consciousness of society. Conceptually, the author starts from the definition of post-totalitarianism which appears in the later works of the political scientist Juan José Linz, and thus, after the end of Stalinist totalitarianism, he distinguishes in Czechoslovakia the period of early post-totaliarianism, the late 1960s attempt to reform the system, the Husák years of hard-line post-totalitarianism, and the post-totalitarianism of the late 1980s decline. In his opinion, the "Normalization" régime in Czechoslovakia, although weakened and increasingly dysfunctional, maintained many of the totalitarian structures (political, security, economic, social) and practices (power, ideology, surveillance, and repression) until its collapse, unlike the régimes in Poland and Hungary, where totalitarianism was slowly eroded., Karel Hrubý., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
V knize hodnotí éru pětadvaceti let od pádu komunistického režimu v Československu čtyři přední politici: bývalý předseda československé a české vlády a český prezident Václav Klaus, bývalý předseda české vlády a předseda Senátu Petr Pithart, bývalý ministr spravedlnosti a současný předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský, bývalý předseda české vlády a současný prezident České republiky Miloš Zeman. Recenzent přibližuje a srovnává jejich názory na ústřední témata rozhovorů, jimiž jsou politická a ekonomická transformace, česko-slovenské a česko-německé vztahy, existence lustračního zákona, role soudní moci v demokracii, otázka eventuálního zákazu komunistické strany, takzvaná opoziční smlouva mezi Zemanovou sociálnědemokratickou stranou a Klausovou Občanskou demokratickou stranou a nakonec havlovská "nepolitická politika"., In the publication under review, tha past quarter of a century since the collapse of the Communist régime in Czechoslovakia is considered by four leading Czech politicians: former premier of Czechoslovakia, and later, Premier and then President of the Czech Republic, Václav Klaus, a former Premier of the Czech Republic and later Speaker of the Senate, Petr Pithart, a former Minister of Justice and current Chief Justice of the Constitutional Court of the Czech Republic, Pavel Rychetský, and a former Premier and current President of the Cezch Republic, Miloš Zeman. The reviewer discusses and compares their views of the central topics discussed in the interviews - the political and economic transformation, Czecho-Slovak and Czecho-German relations, the existence of the vetting law (lustrační zákon), the role of the courts in democracy, the question of the possible banning of the Communist Party, an so-called "opposition agreement" between Zeman´s Social Democratic Party and Klaus´s Civil Democratic Party, and, lastly, Václav Havel´s "nonpolitical politics"., [autor recenze] Vlastimil Hála., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy