Olej na plátně (172 x 114 cm): stojící Venuše (nahá, plášť omotaný okolo levé ruky) zobrazená zepředu, ve zdvižené pravici drží zlatou číši, z níž vytéká víno, levice spočívá na ústí velké zlaté konvice (oinochoe) zdobené bachickým procesím. Za ní stojí Bacchus (nahý, věnec ve vlasech, kůže přes pravé rameno), pravicí pozdvihuje Venušinu ruku s číší vína, levicí objímá Venuši a drží ji za ňadro. Napravo leopard, Bacchův emblém, za ním laňka, emblém Venuše, kterou objímá putto s hrozny vína v náručí, z nichž laňka ukusuje (paralela Venušina popíjení). Výjev se odehrává na louce, v pozadí nalevo les, vpravo výhled do kpocovité krajiny., Schnackenburg 1970#, Fučíková 1997#, I/88, and Schnackenburg obraz vyložil jako moralitu - láska a víno mohou způsobit víc škody než násilí a meč. Venuše je inspirována antickým sochařským typem Venuše Knidské, který malíř zrcadlově převrátil. Typ byl v 16. století známý z antického torza, jež je dnes v Mnichově (Bober, Rubinstein 1987 no. 14), nebo z Venuše ve Vatikánských muzejích (doložena poprvé 1536), od níž malíř převzal motiv draperie u levé ruky a nádobu stojící na zemi pod ní. Zatímco v originále si Venuše oděv odkládala před koupelí, kterou naznačovala konvice, na obraze dostaly oba atributy nový význam. Plášť se vínem rozjařené Venuši svezl s ramen a její ruka láskyplně spočívá na hrdle konvice s vínem. Bacchus byl inspirován Gianbolognovým Bacchem z fontány v Borgo San Jacopo ve Florencii, který vznikl kolem roku 1560. Z této sochy malíř převzal motiv pozdvižené ruky z číší, jež je v důsledku opojení nejistá, takže víno vytéká na zem. Spranger však číši dal do ruky Venušiny.
Nástěnná malba v kruhovém štukovém rámu. Figura stojící nahé ženy - Andromeda, ruce připoutané ke skalisku, u jejích noéhou dva putti. Po její pravici v oblacích přilétá Perseus, pod ním se noří z moře drak. Ústřední motiv Persea a Andromedy doprovázejí další čtyři medailony s výjevy: Diana v lázni, Únos Ganymeda, Narcis, Galateia a Pygmalion (?)., Audyová 2005#, 73, and Togner 2010#, 65.
Nástropní malba, V ústředním štukovém rámu tři scény - uprostřed Herkules (?), v pravé ruce kyj, levá opřená o znak Rottalů, sedí na oblaku s kupou válečných praporců, s jednou nohou na zádech muže, který je zády skloněn pod ním. S oblak slétá putto a věnčí jej květinovým věncem. Po jeho levici genius - okřídlený mladík s trubkou, po pravici Minerva ve zbroji. Mezi nimi putti s ratoletstmi a fasces. V oválných kartuších kolem hlavního tématu: Jupiter (koruna, žezlo, orel) a Diana (srpek měsíce nad čelem, pes, luk, šípy), Ceres na voze taženém draky, Juno na voze taženém pávy., Audyová 2005, 55-56., and Budova byla dokončena kolem r. 1660. Fresková dekorace stropu (31 výjevů) byla později (po r. 1717) přemalována bez respektu k původnímu ideovému záměru výzdoby. Centrální výjev zobrazuje patrně alegorii, apoteózu rodu Rottalů, svědčí proto zobrazení dvou znaků - jeden s aliančním znakem Rottalů a druhý na štítě Minervy s motivem znaku Trautmannsdorů (z doby přemalby patrně po r. 1717)
Nástropní fresková malba: před monumentální architekturou je ve středu fresky na oblaku zobrazena sedící Minerva (přilba, štít, kopí), která na fresce vystupuje jako ztělesnění vladařské moudrosti. Upozorňuje na to putto, který se nad ní vznáší s uzdou, tehdy všeobecně srozumitelným atributem zdrženlivosti. Temperantia byla považována za jednu z kardinálních vladařských ctností. Nahoře na oblaku sedí personifikace dalších vladařských ctností ideálního vladaře, zrcadlem je charakterizovaná Prozíravost (Prudentia) a šípem patrně Vláda (Regnum). V nebeské sféře je nalevo zobrazen Chronos (kosa, klíče, na hlavě přesýpací hodiny?), který se v obdobných výjevech objevuje jako připomínka pomíjivosti světského života. Ústřední postava nebeské sféry je bohužel zničena, patrně tam byl zobrazen Apollón nebo Hélios na voze. Minerva ukazuje směrem ke dvěma starcům u jejích nohou, kteří ztělesňují vědy, jakožto zdroj panovnické moudrosti. Tabulkou s architektonickým návrhem a kružítkem je charakterizovaná Geometrie a globusem a kružítkem Astrologie. Po obou stranách jsou postavy ztělesňující plody moudré vlády, nalevo jsou puti věnující se umění a vědám (knihy, noty, housle, malířský stojan s plátnem), napravo je dole skupina tří hudebnic, nad nimiž jsou tři nahé Grácie, které putti zasypávají květinami., Moravcová, Švédová 1990#., Horyna 1997#., and Klíčem k výkladu figurální fresky je monumentální architektura v jejím pozadí, která zobrazuje chrám ctnosti (templum honoris) nebo vítězný oblouk. Nad vchodem je prázdná kartuše, patrně na zdůraznění ideálního charakteru zobrazení, je však završena korunou. Hrabata z Vrbna jsou označeni jako ti, k jejichž slávě a poučení byl vítězný oblouk vztyčen. Ústředním atributem fresky je uzda, která fresko ideově propojuje se sochami na bráně čestného dvora, především s dvojicí Arrií, které oslavují právě tuto ctnost, jednu z kardinálních ctností ideálního vladaře.
Na stropě sálu fresková výzdoba, iluzivní architektura s figurální scénou v oblacích, pod ní na pásu balustrády mezi alegoriemi čtyř ročních dob postavy malých Faunů a dvojice hrajících si, nebo pracujících putti. Putto linkující notový papír, putto nesoucí violoncello, putti vyhazující do vzduchu lišku v síti, putti s květinami, putto s bubínkem, putto v kostýmu s vinných listů, putto dmýchající měchem oheň, putto se sokolem, putto a malý Satyr s uloveným kancem, putti na sáňkách, putti zpracovávající vinné hrozny., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho.
Reliéf neznámého autora pochází z některého budapešťského zbořeného domu. Zobrazen je figurální výjev, putti zpracovávající vinné hrozny. and Scéna může představovat zpracování vína, jako alegorie vinařství, nebo může být alegorií podzimu.
Reliéf neznámého autora pochází z některého budapešťského zbořeného domu. Zobrazen je figurální výjev, putti zpracovávající vinné hrozny. and Scéna může představovat zpracování vína, jako alegorie vinařství, nebo může být alegorií podzimu.
Na severovýchodní straně zámku je terasa (původně lodžie) s balustrádovým zábradlím. Sloupky balustrády jsou vyzdobené reliéfy s putti a vázami., Varcl 1978#, s. 298; Nachtmannová 2003#., and Putto s tyčí byl patrně inspirován antickými římskými putti s pochodní obrácenou k zemi, kteří zdobily náhrobní reliéfy.
Alabastrová soška: nahý Bakchus (věnec z révy, kůže šelmy, kterou drží pásek přes hruď) s nádobou v levé ruce. Za Bakchem jde polonahá stará žena (náramek), chce jej chytit za ruku, ve zdvižené ruce drží měšec. Bakchovy nohy se drží putto, mezi Bakchantkou a Bakchem sedí na zemi Amor na toulci a luku, ruce má zdvižené (na znamení smutku)., Kotalík 1982#, s. 109., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Stařena je inspirována antickou hellénistickou plastikou, kde staré ženy často zobrazovány. Měšec ve stařenině ruce ukazuje na to, že antická mytologie byla v tomto případě sekundární (sousoší bylo také interpretováno jako Chronos a Niobé), hlavním námětem byla alegorie nerovného páru, bohaté nevěsty a muže, který dává přednost vínu před jejím náručím. Na alegorický výklad ukazuje truchlící Amor. Drobné sousoší je protěškem k sousoší, na němž je zobrazena opačná situace (Kozel, Stařec a mladá žena).
Alabastrová soška: nahý vousatý muž s draperií přes bedra se snaží zezadu obejmout ženu (šaty s odhalenými ňadry), která jeho ruku odstrkuje. Před ženou dva putti u ohniště, na němž rozfoukávají oheň (jeden putto drží měch, druhý ohýnek chrání rukou., Kotalík 1982#, s. 109., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Socha byla interpretována jako Menelaos a stará Helena, ale identifikace postav tohoto antikizujícího sousoší není nutná. Primárním námětem byla alegorie nerovného páru, starého muže a ženy. Putti rozdělávající oheň měli také symbolický význam, láska ke starému muži se nikdy nerozhoří. Drobné sousoší je protěškem k sousoší, na němž je zobrazena opačná situace (Kozel, Bakchus a stará žena).