Objectives.Religiosity and spirituality (R/S) are associated with many dimensions of human life and could contribute to one’s self-esteem; how-ever, there is no certainty that this is also appli-cable to non-religious countries. Therefore, the aim of the study was to explore the association of different aspects of R/S with self-esteem in a secular environment.Participants and setting.An online sample of 464 Czech respondents aged 15 and over (mean age 30.7; SD=12.63; 27.2% men) participated in the survey. Self-esteem, religiosity, religious attendance, frequency of prayer, negative re-ligious coping, image of God and spirituality were measured. Results. Regular prayer, spirituality (per stan-dard deviation, SD), a low level of religious struggles (per SD) and a positive God image (per SD) were associated with higher self-esteem, with odds ratios ranging from 1.28 to 2.16 (p˂0.05 to p˂0.001). In contrast, compared to non-religious respondents, religious respon-dents had an approximately 60% lower chance of having a high level of self-esteem (p˂0.05). However, a combination of R and S showed that while religious/spiritual respondents did not dif-fer significantly from non-religious respondents, religious/non-spiritual respondents had approxi-mately 79% lower chance of having good self-esteem (p˂0.001).Study limitations.The main limitation of this study is that it did not reach a representative sample, which limits the generalizability of the findings to the whole population. This is also the first study using this kind of research approach, which, however, limits the interpretation of re-sults. Moreover, it is a cross-sectional study, so any conclusions on causality cannot be made, and the questionnary used only self-report mea-sures, which could be influenced by a social de-sirability bias. and Cíle. Religiozita a spiritualita (R/S) jsou spojeny s mnoha oblastmi lidského života a mohou mít pozitivní vliv i na lidskou sebeúctu. Přesto není jisté, zda je větší intenzita náboženského a spirituálního prožívání spojena s vyšší sebe-úctou i v ateistických zemích. Cílem studie bylo zkoumat vztahy různých aspektů R/S v sekulárním prostředí. Soubor. Výzkumný vzorek tvořilo 464 českých respondentů starších 15 let (průměrný věk 30,7 let; SD = 12,63; 27,2 % muži). Prostřednictvím online dotazníku byla měřena sebeúcta, religiozita, náboženská účast, četnost modlitby, míra náboženských zápasů, obraz Boha a spiritualita. Výsledky. Pravidelná modlitba, spiritualita (SD), nižší míra náboženských zápasů (SD) a pozitiv-ní obraz Boha (SD) byly spojeny s vyšší sebe-úctou, s odds ratio v rozmezí od 1,28 do 2,16 (p ˂ 0,05 až p ˂ 0,001). Oproti těm nereligiózním měli religiózní respondenti přibližně o 60 % nižší šanci mít vyšší úroveň sebeúcty (p ˂ 0,05). Kombinace R a S ukázala, že zatímco religiózní, ale nespirituální respondenti se od těch nereligiózních v míře sebeúcty výrazně nelišili, religiózní, ale nespirituální respondenti měli přibližně o 79 % nižší pravděpodobnost dobré sebeúcty (p ˂ 0,001). Omezení studie. Tato studie nepracuje s reprezentativním vzorkem populace a výsledky se tudíž nedají zobecnit na celkovou populaci. Jedná se o první studii užívající tento přístup, což ztěžuje interpretaci výsledků. Navíc se jedná o průřezovou studii, nelze tedy dělat závěry ohledně kauzality a studie využívala pouze sebehodnotící dotazníky, které mohou být zkresleny tendencí odpovídat sociálně žádoucím způsobem.
Cílem našeho výzkumu1 bylo vyzkoušet českou verzi dotazníku ESI na české populaci. Dotazník Expressions of Spirituality Inventory (ESI), který v roce 2000 vytvořil D. A. MacDonald se skládá z 32 položek a 5 škál škála kognitivní orientace na spiritualitu COS, zkušenostně-fenomenologická dimenze EPD, dimenze existenciální pohody EWB, dimenze paranormálního přesvědčení PAR a dimenze religiozity REL. Bylo zjištěno, že náboženské přesvědčení je proměnná, která nejsilněji pozitivně koreluje se škálami dotazníku ESI. Prokázali jsme dobré parametry dotazníku ESI pro výzkum na české populaci. and The aim of our research was to test the Czech version of the questionnaire ESI on Czech population. Expressions of Spirituality Inventory (ESI) created by DA MacDonald in 2000 consist of 32 items and 5 scales. These scales are: a range of cognitive orientation to spirituality COS, experiential-phenomenological dimension EPD, existential dimension – well-being EWB, dimension of paranormal beliefs PAR and dimensions of religiosity REL. It has been found that religion belief is the factor that has the strongest correlation with dimensions of ESI inventory. We proofed that ESI has good parameters for the research on the Czech population.
Dotazník intenzity náboženské víry (The Santa Clara Strength of Religious Faith Questionnaire, SCSORF; Plante, Boccaccini, 1997b) byl zkoumán na datech dvou souborů – českých (N=522) a slovenských (N=456) vysokoškolských studentech. Vnitřní konzistence byla vysoká u obou zkoumaných souborů (Cronbachova alfa 0,962 a 0,961). Hodnoty žen byly v obou souborech vyšší než mužů. Zjištěná faktorová struktura byla unidimenzionální. Celkově výsledky studie ukazují na dobré psychometrické vlastnosti škály. Autoři zvažují budoucí použití škály jako součásti měření integrity především v pracovní oblasti. and The Santa Clara Strength of Religious Faith Questionnaire (SCSORF; Plante, Boccaccini, 1997b) was applied on two groups of respondents, including Czech (N=539) and Slovakian (N=472) university students. The internal reliability was found to be high in both studied groups (Cronbach´s alfa 0,962 and 0,961). Moreover, in both groups female values were found to be higher compared to males. Identified factor analysis was unidimensional. Overall, results of the study indicated good psychometric properties of the scale. Authors consider future application of the scale as a component measure of integrity especially at the workplace area.
Štúdia sa zameriava na vzťah medzi vybranými existenciálnymi a spirituálnymi premennými s mentálnym zdravím. Tento vzťah je analyzovaný na dvoch podsúboroch. Bežnú populáciu tvorilo 201 študentov Jesseniovej lekárskej fakulty Komenského univerzity v Martine (54 mužov and 147 žien) a výber psychiatrických pacientov pozostával zo 124 pacientov Psychiatrickej kliniky JLF UK a MFN v Martine. Na meranie úrovne mentálneho zdravia bola použitá škála SCL-90, na meranie existenciálnych a spirituálnych premenných boli použité Snyderova škála nádeje, Nowotnej škála nádeje, Škála životnej zmysluplnosti, Pražský dotazník spirituality a Škála spirituálnej pohody. Výsledky ukázali, že medzi bežnou populáciou a psychiatrickými pacientmi najviac diferencujú premenné životná zmysluplnosť a existenciálna pohoda, ktoré boli vyššie u bežnej populácie. Psychiatrickí pacienti skórovali vyššie v dimenzii ekospiritualita. Korelačná a regresná analýza ukázala, že najsilnejším prediktorom celkového mentálneho zdravia sú premenné týkajúce sa životnej zmysluplnosti, a to tak u bežnej populácie ako aj u psychiatrických pacientov. Výsledky podľa autorov potvrdzujú funkciu religiozity a spirituality ako poskytovateľov zmyslu v živote človeka.
Transpersonální psychologie se snaží systematizovat mimořádné stavy vědomí, které jsou v jiných kulturách vysoce oceňovány, ale v kultuře západní jsou často zaměňovány s duševním onemocněním. Transpersonální psychologie proto přichází s konceptem psychospirituální krize, který má sloužit k odlišení těchto stavů od skutečných duševních nemocí. Koncept psychospirituální krize je odbornou veřejností většinou odmítán, ale jeho systematičtější kritika stále chybí. Článkem se autor pokouší věcně poukázat na problémy spojené s tímto konceptem a pomoci tak vyplnit tuto mezeru. Upozorňuje na vágnost kategorie psychospirituální krize a odhaluje řadu vnitřních rozporů transpersonalistické teorie. Poukazuje na to, že některé stavy, jež transpersonalisté označují za psychospirituální krizi, vůbec neodpovídají kritériím, která pro ni sami stanovili. Článek se též vymezuje vůči nepřijatelnému hodnotovému zatížení této kategorie. Koncept psychospirituální krize totiž vychází z konkrétních náboženských idejí. Jde přitom o ideje, které se do značné míry překrývají s idejemi hnutí New Age. V této souvislosti si stať klade otázku, zda je transpersonální psychologie vědeckou disciplínou, nebo spíše náboženským hnutím. Článek předkládá důvody, proč je třeba se přiklonit spíše k druhé možnosti. and Critical analysis of the concept of spiritual emergency
Transpersonal psychology attempts to systematize extraordinary states of consciousness, which are highly appreciated by other cultures, but in the Western culture such states are often confused with a mental disorder. Therefore transpersonal psychology has created a concept of spiritual emergency, which should be used to distinguish these states of consciousness from real mental disorders. The concept of spiritual emergency is usually rejected by the experts, although there is still lack of its systematic critique. Author is trying to fill up the gap and to point out critically some problems related to this concept. He draws reader’s attention to haziness of the concept of spiritual emergency and discover range of internal contradictions of the transpersonal theory. For instance, some states considered by transpersonalists to be spiritual emergency do not comply with their own criterions. Paper also objects to its undesirable value burden. It is unsuitably value laden term, since the category is grounded in specific religious ideas. These ideas overlap with ideas of New Age movement to a large degree. In this context the author raises the question, whether transpersonal psychology is a scientific discipline or rather a crypto‑religious movement. The article proposes some arguments why it is not appropriate to regard transpersonal psychology as a scientific discipline.
Při vymezování pojmu spiritualita je v psychologii náboženství možné rozlišovat čtyři směry. Zaměřují se na rozdíl mezi náboženstvím a spiritualitou, na náboženství a spiritualitu ve vztahu k posvátnu, na spiritualitu ve vztahu k „vnitřnímu životu“ a na spiritualitu v souvislosti s existenciálními otázkami. První tři výše zmíněné směry však mají následné nedostatky: hodnotící srovnávání mezi „špatným náboženstvím“ a „dobrou spiritualitou“, zahrnutí problematického a přeceňovaného konceptu a podpora karteziánského dualizmu v psychologické terminologii psychologie. Ačkoli je čtvrtý směr příznivější, narušuje některým lidem vnímání sebe sama. Zahrnutí spirituality do analytického slovníku psychologie je tudíž neuvážené. Namísto toho by mělo být zkoumáno osobní chápání náboženství a spirituality v souvislosti s tím, jak se lidé vyrovnávají s existenciálními otázkami.
Autor se zamýšlí nad psychologickým výzkumem spirituality. Je zaměřen na účel takovéhoto studia a na psychologické definice spirituality. Zabývá se otázkou typu „jakého druhu psychologie je k tomu třeba“ a nabízí několik podnětů a doporučení k empirickému výzkumu.
V posledních desetiletích narůstá počet empirických dokladů o významných souvislostech mezi religiozitou/spiritualitou (R/S) a zdravím. Empirické nálezy rozpoznaly jak religiozitu, tak spiritualitu jako možné zdroje zdraví a podnítily zájem psychologů o zkoumání významu těchto jevů pro tělesné i duševní zdraví. Tato studie poskytuje podrobný přehled o této oblasti výzkumu a zaměřuje se na některé související metodologické a pojmové otázky. Zvláštní pozornost je věnována definicím a vývoji dvou pojmů (religiozita/spiritualita), vývoji měření, epidemiologickým dokladům o souvislostech R/S s morbiditou, mortalitou a duševním zdravím a otázce kauzality a možných psychologických mediátorů či moderátorů R/S na zdraví. Zvláště se tato studie zaměřuje na otázku, jak specifické faktory ovlivňují zdraví. Ačkoli většina studií udává pozitivní souvislost mezi mírami religiozity/spirituality a celkovým zdravím prostřednictvím fyziologických, psychologických, sociálních a behaviorálních mechanismů, jsou běžné protikladné nálezy a nejsou řídké ani dva nebo více vzájemně si odporujících závěrů. Vztah mezi proměnnými je zřejmě mnohem složitější. To, které specifické R/S faktory posilují zdraví a pohodu, zůstává nejasné. Autoři diskutují o tom, jaké možné mechanismy by mohly vysvětlit tento vztah a jak se v těchto souvislostech mohou lišit členové různých demografických, kulturních a náboženských skupin. Zabývají se pojmem spirituality jako užitečným a v lékařském prostředí klinicky relevantním přístupem. Pro další výzkum trvá nutnost zkvalitnit výzkumné plány a měření, právě tak jako ujasnit chápání religiózních a spirituálních faktorů., In last decades, there is increasing empirical evidence on the significant links between religiosity/ spirituality (R/S) and health. Empirical findings have identified both religiosity and spirituality as a potential health resources and have stimulated interest within psychology on the role of these fenomena in physical and mental health. The present review provides examination of this field of research and adresses some related methodological and conceptual issues. Special attention is paid to the definitions and development of the two concepts (religiosity/ spirituality), the development of measurement, epidemiological evidence linking R/S to morbidity, mortality and mental health and issue of causality and possible psychological mediators or moderators of R/S on health outcomes. Particular focus of this review concerns with the issue how specific factors influence health outcomes. Although the majority of studies report positive association between measures of religiosity/spirituality and overall health via physiological, psychological, social and behavioral mechanisms, contradicting findings are common and two or more opposing conclusion are not rare. The relation between variables appears far more complex. Which specific R/S factors enhance health and well-being remains unclear. The study discusses what mechanisms might explain a relation and what might be possible diference in these associations between members of various demografical, cultural and religious groups. Last it concerns with construct spirituality as usefull and clinically relevant approach in medical settings. For the future research the need to improve research designs and measurement as well as to clarify conceptualizations of religious and spiritual factors remains., Renata Hacklová, Vladimír Kebza., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Příspěvek uvádí téma lidského pohybu (kulturního subsystému „pohybové kultury“) a jeho teoretického postižení (kinantropologie) do filosofického diskursu v podobě filosofické kinantropologie, specifikace oboru filosofická antropologie. Terminologická analýza stávajících filosofických deskripcí pohybové kultury se zde stává podložím vymezení základního určení filosofické kinantropologie jako promýšlení a tázání se po smyslu lidského bytí, vyjevovaného prostřednictvím fenoménů lidského pohybu, zejména v prostředí jeho kultivace. V tomto sémantickém rámci je přiblíženo možné využití takto pojaté disciplíny jak pro hlubší porozumění pohybovým aktivitám, včetně sportu (např. prostřednictvím fenomenologického uchopení času či pohybu), tak pro rozvoj filosofie analýzou fenoménů a zkušeností nikde jinde nezahlédnutelných (jde kupř. o evolucionistický charakter sportu vedoucí ke kyborgizaci člověka či o potenciálně spirituální rozměr hry a putování)., The article introduces the theme of human movement (the cultural sub-system of the movement culture) and its theoretical rendering (kinanthropology) into philosophical discourse in the form of a philosophical kinanthropology – the specification of the field of philosophical anthropology. Terminological analysis of current philosophical descriptions of the movement culture are presented so as to define the basic orientation of philosophical kinanthropology as a consideration of and investigation into the sense of human existence as expressed by the phenomena of human movement, especially in the area of its cultivation. In this semantical framework, we examine the possible use of the discipline, thus understood, not only for the deeper comprehension of movement activities, including sports (for example by means of the phenomenological grasp of time and movement), but also for the development of philosophy by the analysis of phenomena and experiences nowhere else seen (for example, the evolutionary character of sport leading to the cyborgisation of man or the potentially spiritual dimension of play and travel)., and Ivo Jirásek.