Autor pléduje za spojení přístupů sociálních a politických dějin při výzkumu systémů státního socialismu. Jeho ústřední myšlenkou je, že pokud se výzkum zaměří pouze na vztah mezi vládci a ovládanými, jak to dělá klasická teorie totalitarismu, nedokáže vysvětlit příčiny stability ani změn systémů státního socialismu. Aby bylo možné porozumět těmto jevům, je třeba si uvědomit, které společenské skupiny považovaly socialistické uspořádání za výhodné pro své vlastní zájmy. Skutečnost, že socialistický systém by nemohl existovat, pokud by nebyl relevantními skupinami obyvatel považován za legitimní, dokazuje mimo jiné i to, že snahy o reformu přicházely jak „shora“, tak ze strany kritické, v zásadě však loajální inteligence. V neposlední řadě kontinuita „předrevolučních“ elit po roce 1989 ukazuje, jak je důležité brát v úvahu společenskou realitu ve státním socialismu, která se může velmi lišit od proklamovaného obrazu mocenských vztahů: v poslední fázi státního socialismu byly neformální mocenské a majetkové vazby již dlouhou dobu zakotveny, a daly se tedy relativně snadno přenést i do doby popřevratové. and The author advocates the view that social and political history should join forces to research State Socialist systems. His central point is that focusing solely on the relationship between rulers and ruled, typical of the standard concept of totalitarianism, obscures the reasons for both stability and change in these systems. In order to understand the phenomena, one must comprehend which social groups viewed their interests as protected by the Socialist order. The fact that Socialist systems could not exist without being considered legitimate by relevant parts of society is demonstrated, among other things, by attempts at reform that were inspired both ‘from above’ and by parts of the critical, but loyal intelligentsia. Last but not least, the continuity of élites after 1989 demonstrates the importance of taking into account a social reality which may very well deviate from the relationships of power being proclaimed: in the late period of State Socialism, informal relationships of power and property had long since been established, and could easily be carried over into the period after the changes.