Obrazy s fiktivními podobiznami Karlových předchůdců, tzv. Lucemburská portrétní galerie (nedochovaná), zdobila stěny velkého sálu Pražského Hradu, který na místě Vladislavského sálu dal Karel IV. zbudovat kolem roku 1355., Bažant 2003#, 134-138., and Malby byly mezi lety 1422 až 1575 zničeny a autentičnost dochovaných renesančních kopií byla zpochybněna. Doprovodné nápisy byly zčásti publikovány roku 1534, při archeologickém průzkumu byly však nalezeny pouze dva nápisy k obrazům Karlových předchůdců na císařském trůně - č. 68 (byzantský císař Lev IV) a č. 81. (císař Karel IV. Tlustý). Cyklus římských císařů, řada fiktivních podobizen, zde začínal Noem, dále byl zobrazen Priamos, Aeneas a další panovníci až po Karla IV. Galerie obsahující stovku podobizen začínala portréty vládců čtyř světových monarchií: babylónského Nina (východ), makedonského Alexandra Velikého (sever), kartaginského Toly (jih) a Romula (západ), potom následovali římští panovníci od Caesara (nebo od Oktaviana Augusta) až po Konstantina Velikého, dále třicetpět byzantských císařů a západní císaři od Karla Velikého až do současnosti. Hlavním posláním galerie bylo zdůraznit kontinuitu středověkého císařství římského a antické říše římské vycházející z teze o "přenosu císařství" ("translatio imperii"). Brabantský vyslanec Edmund de Dynter popisuje, jak u příležitosti jeho přijetí na Pražském hradě nebo na Karlštejně mu Václav IV. osobně ukázal malby se svým rodokmenem sahajícím až do antické Tróje.