Tapiserie (347 x 100 cm). Scéna ve vlnách rozbouřeného moře, v popředí Neptun s trojzubcem na mušli tažené bílým koněm, Tritónka troubící do mušle. V pozadí nad vlnami Venuše s Amorem, který střílí z luku., Blažková 1969#, 48, 54., and Kartony vytvořil patrně Jan van Orley a Augustin Coppens, tato série byla utkána v bruselské dílně Jodoca Vose. V Bruselu však byla v 18. století utkána několikrát (Auwercx). Tkané výjevy jsou ilustrací francouzské didaktické novely o Telemachových dobrodružstvích sepsané na námět Homérovy Odyssey francouzským teologem, básníkem a spisovatelem F. Fénelonem pro svého svěřence, vnuka Ludvíka XIV., burgundského vévodu Ludvíka v letech 1693-1694 (François de Salignac de la Motte Fenelon, Les Aventures de Télémaque Fils D'Ulysse). Dílo bylo vydáno poprvé roku 1699 (pak roku 1717, s ilustracemi (G. Volpato) roku 1762 v Lausane, 1768 v Benátkách). Odysseův syn Telemachus doprovázený moudrým rádcem Mentorem, ve skutečnosti Minervou v podobě Mentora, se vydal hledat svého otce a cestou prožívá různá dobrodružství. Kniha II.
Tapiserie, vlna a hedvábí (355 x 493 cm). Figurální kompozice v krajině s architekturou paláce v pozadí. V popředí sokl s vázou, nad ním baldachýn a skupina postav. Vpředu Amor a Vernuše a Cérés, Psýché s Merkurem, vlevo Jupiter a Juno, za nimi Minerva, dále Vulkán, Diana s nymfou a Kyklópové se zbrojí., Blažková 1975#, č. k. 37., and Merkur přivádí Psýché na Olymp. Autorem předlohy je patrně Jan van Orley, podle jeho návrhů byla série o sedmi kusech tkána celkem třikrát (Josse Vos, Peter van der Hecke). Ispirací byl Apuleův příběh, který v roce 1669 přepracoval La Fontaine (Les amours de Psyché et de Cupidon).
Nástěnná malba, uprostřed štukového medailonu figurální skupina v oblacích. Dole sedí Venuše, v pravé ruce drží jablko, vedle ní sedí Juno s pávem, u jejích nohou letí Amor. Nad oběmi bohyněmi letí Minerva ve zbroji, vlevo v oblaku sedí Saturn., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., and Místnosti 7-9 byly v 18. století ženskou částí rezidence.
Olověná plastika stojící nahé ženy, která si upravuje na rameni drapérii a ohlíží se nazpět, u jejích nohou delfín., Rusina 1983, s. 92, and Rakouský sochař Donner, který v letech 1728 - 1739 pracoval jako chráněnec arcibiskupa Imre Esterházyho v Bratislavě (uherská Pozsony) na výzdobě katedrály vytvořil tuto plastiku pod vlivem římské kopie řecké sochy ze 4. století př. Kr. Plastika byla známá pod názvem Venuše vystupující z lázně, nebo "kallipygos" (s krásným pozadím). Dívka se ohlíží údajně do vody, kde se odráží obraz jejího těla, který sama obdivuje. Bronzový řecký originál byl v hellenistickém období vytesán do mramoru, ve 2. století př. Kr., byl ve sbírce Farnese (Inv. Mann 6020), od roku 1802 v Neapoli, ale byla známá již v 18. století. (Neapol, Národní muzeum, mramor, 3. - 1. století př. Kr., inv.č. 314). Autor navštívil Itálii, kde mohl sochu vidět, ale patrně znal předlohu jen z grafických reprodukcí, nebo z odlitku (vídeňská Lichtenstejnská sbírka). Toto schema však bylo v 18. století velmi dobře známé a oblíbené, dokonce se vyráběly sériově drobné repliky v porcelánce v Sevres. Plastiky z 18. století určené jako výzdoba parků jsou například v také parku zámku Karlsruhe, či ve Versailles.