JOACHIM KNAUTHpatří dnes, ve svých čtyřiceti třech létech, mezi nejúspěšnější dramatiky Německé demokratické republiky. Začínal v Míšni jako divadelní dramaturg. Pak přišel Berlín, a už v roce 1955 vzniká jeho první hra "Jindřich VIII. aneb Kacířský král". Byl to zároveň i první Knauthův pokus o zobecňující vidění historických událostí, tentokrát renesanční Anglie. "Jindřich VIII." pak prošel většinou východoněmeckých divadel a vždy s velkým diváckým ohlasem.Zanedlouho po svém prvém úspěchu píše Knauth další hry. "Bubeník a jeho král" (1957) a "Kdo má volbu" (1958).V roce 1960 se hrou "Smrtelní bohové" vrátil do starého Říma a prostředí římského senátu, aby v komediální formě a nekonvenčním vidění "probral" politické boje, které se na této půdě odehrávaly. Kritickosatirickému pohledu na historii zůstal věrný i v "Badenweilerském poslovi" (1960), kde se středem jeho pozornosti staly politické události v Německu roku 1920.Průlom do historických témat znamenala však satirická veselohra "Kampaň" (1961), ve které Knauth přetřásá dobově aktuální otázku neúměrného zvyšování produkce výroby v malých provozech. Mezi jeho nejnovější hry patří potom i hudební pohádka pro děti "Princ z Portugalska", kterou dokončil v roce 1972.Mimo původní dramatickou tvorbu zamířil však Joachim Knauth i do oblasti úprav některých klasických a antických předloh. Přepracoval "Vojáky" J. M. R. Lenze. Vrátil se i k Aretinovi a podle něho zpracoval hru "Večer v Mantově". Z antické tvorby jej inspiroval Aristofanův "Ženský sněm" a Plautův "TLUČHUBA". Poslední ze jmenovaných her uvádíme jako československou premiéru.
Šestipodlažní nárožní budova úřadu, dříve Kreditní banka, dnes Ministerstvo financí. Eklektická stavba s řecko-římskými dekorativními prvky, s bohatě sochařsky zdobenou fasádou. Nad vchodem pod římsou nesou dva géniové svatoštěpánskou korunu se znakem Uherského království, pod nimi putti a dvě mužské alegorické postavy - Obchod v podobě Merkura (Kereskedelem) a Průmysl (Ipar). Na nárožní fasádě směřující do Nádor tér jsou opět putti a dvě ženské postavy - alegorie Zemědělství (kosa a obilné klasy, Mezögazdaság) a Vinařství (vinné hrozny a džbán, Bortermelés); dále nad vchodem směřujícím do náměstí alegorie Ctnosti (žena s kolem) a Svornosti (žena se opírá o fasces), alegorie Mateřství (žena s dětmi), opět alegorie Obchodu -Spořivosti (Merkur s úlem a modelem budovy) a alegorie Plodnosti (žena s dětmi); alegorie Krásy (Venuše) a alegorie Vědy (Athéna, štít, kopí, sova). and Medvey 1939, s. 44; Demski 1999, s. 255; Gerle 1994, s. 51.
Šestipodlažní nárožní budova úřadu, dříve Kreditní banka, dnes Ministerstvo financí. Eklektická stavba s řecko-římskými dekorativními prvky, s bohatě sochařsky zdobenou fasádou. Nad vchodem pod římsou nesou dva géniové svatoštěpánskou korunu se znakem Uherského království, pod nimi putti a dvě mužské alegorické postavy - Obchod v podobě Merkura (Kereskedelem) a Průmysl (Ipar). Na nárožní fasádě směřující do Nádor tér jsou opět putti a dvě ženské postavy - alegorie Zemědělství (kosa a obilné klasy, Mezögazdaság) a Vinařství (vinné hrozny a džbán, Bortermelés); dále nad vchodem směřujícím do náměstí alegorie Ctnosti (žena s kolem) a Svornosti (žena se opírá o fasces), alegorie Mateřství (žena s dětmi), opět alegorie Obchodu -Spořivosti (Merkur s úlem a modelem budovy) a alegorie Plodnosti (žena s dětmi); alegorie Krásy (Venuše) a alegorie Vědy (Athéna, štít, kopí, sova). and Medvey 1939, s. 44; Demski 1999, s. 255; Gerle 1994, s. 51.
In. Loutkář, 1918II. K "Menaechmům" od PlautaVy Plauta chcete slyšet? - Lež! -Ten sprostný jenom bavil lid,ba nebál se ni nectně klít. -Kdo slušný jsi, hned domů jdeš!On celou látku ukraď též,ten Plautus, učil divně žít, -Vy nemravy též chcete být?Kdo mravný jsi, tož, honem, běž!Je poloprázdný sál,jen gourmand pozůstala pravý muž. -A perly našich žen. -Tak, - dívejte se jen! -My začnem už!V Praze v říjnu 1918Loutkové divadlo Umělecké výchovy (zal. 1914), Praha, Slezská ulice
(št): "K inscenaci Tlučhuba", Svět práce, Praha, 15. 7. 1979.K inscenaci TLUČHUBAKaždá komedie římského dramatika Plauta, či jiná antická hra dnes na scéně, je cosi jako zhmotnělá paměť divadla. Pražské divadlo ABC teď jako poslední letošní premiéru v našem hlavním městě probudila opět k jevištnímu životu Plautova Chlubivého vojína neboli Tlučhubu v modernizované úpravě Joachima Knautha, což je typicky veselé nespoutané představení, v němž soubor i režisér Ladislav Vymětal osvědčují, jak umí rozehrát od věků známé situace a průhledné zápletky v čistě komediantské férii.Objevuje se tu legendární plautovský motiv dvojčat, tolikrát využívaný i později, ustálené charakterové typy lidských předností i neřestí, uvzdychaní milenci, všemi mastmi mazaní otroci, kteří touží po svobodě a jako i pozdější chytří sluhové napalují své pány a pomáhají milencům ke štěstí, i konečně omezení pánové a vládci, mezi nimiž plautovská personifikace nadutého tupého vojáctví v titulní postavě této komedie vešla do historie světového divadla.I když, po pravdě řečeno, příčiny, proč dnes Tlučhubu hrát, spočívají ve spojení všech těchto motivů. Tlučhuba - chlubný vojín jménem Mordobombastikos je sám o sobě statický symbol, stejně jako celá zápletka je naivní a vhodná právě jen jako smluvená hra na divadlo a na řádivou komedii.Nová premiéra měla zasloužený divácký úspěch právě proto, že dokázala této příležitosti k prudkému gejzíru zdravého komediantství využít. Jednou dvakrát si sice mírně zakoketuje s hranicí vkusu, ale jeho zábavná podívaná na staré téma v novém, svěžím balení obstojí a diváky opravdu potěší.????????(št)