Urban, Milan: "Rozpačitý Tlučhuba v MDP", Svobodné slovo, Praha, 23. 10. 1979.Rozpačitý Tlučhuba v MDPV divadle ABC hrají známou Plautovu komedii o chlubivém vojákovi pod názvem Tlučhuba. Hru pro soudobé divadlo adaptoval I. Knauth. V režii L. Vymětala na scéně A. Pražáka a v kostýmech L. Princové se představili K. Augusta, V. Hašek, N. Konvalinková a další herci Městských divadel pražských.PLAUTUS je římským antickým klasikem, jehož hry se hrály snad ve všech následujících divadelních epochách. Z jeho děl si o mnoho století později vybírali mnozí autoři jak typy, tak náměty, motivy nebo celé situace, z nichž tvořili svá vlastní díla. Plautus sám vlastně postupoval podobně. Volně "překládal" a adaptoval řecké komedie pro římské publikum. Aktualizoval je a činil jejich postavy a situace autentickými pro své publikum. Přičemž málo dbal o jejich klasický řád, o plynulost dějové zápletky, sevřenost, jednotu atd. Nemalou roli v těchto komediích hrála dobová politická realita. Narážky na události, zesměšňování lidí i názorů a podobně.JE ZVLÁŠTNÍ, že soudobé inscenace Plautových komedií, a zejména jejich textové úpravy a adaptace, autenticitu postrádají a stávají se uhlazenými, "klasicky" veselými a akademicky strnulými díly. Tento fakt je jasně patrný i na představení v divadle ABC. Knauthova úprava stahuje děj okolo základní dějové zápletky a do značné míry soustřeďuje divákovu pozornost na předvedení (pouhé) "opravdu lidových" typů. Adaptátor je tu "klasičtější" než klasik. Inscenovat posléze takový text současnému publiku živě je tak trochu "marné lásky snaha".JEDINOU možnou cestou v tomto případě je asi tvrdé taženi proti textu i se značným rizikem násilí na autorovi. Duch Plautových komedií by takový postup připouštěl; v ABC ho však nezvolili: Drží se litery i myšlenky Knauthovy adaptace a výsledkem, je rozpačitě nudné, místy více, místy méně, veselé představení, v němž po expozici jednotlivých postav diváka už nic nepřekvapí. Ze všeho nejméně děj, na který jako by všichni spoléhali. Představeni pak zákonitě trpí viditelnou a někdy až úpornou snahou herců "udělat" něco komického. Nejméně tomu podléhá V. Hašek v titulní roli, který je ovšem omezen vnitřní statičností své postavy. Naprostou výjimkou je ovšem K. Augusta v hlavní roli - otrok Paléstrio. Ze všeho nejméně se snaží být komický a je - pochopitelně - nejkomičtější. Svoji postavu divákům vypráví a je zážitkem pozorovat, jak do ní vidí, jak si s jejím nitrem pohrává, jak jí nežije, ale sděluje. Při pohledu na jeho tiché a geniálně přirozené herectví vás nutně napadne, co všechno se na Karlu Augustovi dalo v této komedii postavit. Leč nestalo se. Škoda. Výsledkem je zdlouhavé, nepříliš záživné představení, které se nejspíš míjí účinkem již volbou textu.?????Martin URBAN
Zámek 1719-49, po požáru 1782, obnoven. Malby objednal Václav Bechyně z Lažan. V 1. patře nástropní figurální malby, námět??.Za komunistů tam byl Domov důchodců a Ústav pro mentálně postižené.
1669 koupil panství s barokním zámkem hr. Špork, přestavby empírové, rozšířen 1826-30 (J. Schleps), pak dnešní secesní podoba 1900-1910 (L. Bauer); anglický park (1908-12) se sochami na terase (asi havarijní stav, socha Merkura se zřítila 1998 na auto, Reflex 51/1999), grotta. Štuky na stropech asi jen ornamenty. Původně majetek syndikátu novinářů ČR, pak 2002 ho koupil tkajwanský magnát Terry Gou pro svou manželku Serenu, v roce 2003 kompetní rekonstrukce. Dnes není veřejnosti přístupný (hotel??), folmoval se tam seriál Život na zámku. Sochy v parku nemohu nikde najít.