Olej na dřevě. Scéna v krajině s ruinou architektury. Uprostřed kouzelnice Kirké, v ruce hůlka a číše s lektvarem, kolem ní různá zvířata a ptáci., Seifertová, Ševčík 1997, s. 109-110, č.k. 28., and Po roce 1780 v lichtenstejnských sbírkách, do r. 1945 ve Valticích na Moravě. Protějšek o obrazu Orfeus hraje zvířatům. Circe nešťastně zamilovaná do Saturnova syna Picuse, který ji odmítá, jej z pomsty začaruje v datla a jeho družinu v různou zvěř.
Pískovcové sousoší: nahý Boreas (vousy, křídla) zdvihá nahou Óreythii. U jeho nohou sova, symbol Athén., Poche 1965#, 116-119., Kořán 1999#, 116-122., and Až do požáru valečského zámku v roce 1976 byl v zámeckém parku vystaven soubor soch, o jejichž uspořádání podává svědectví Emanuel Poche: "Jižně od zámeckého stavení ... Na západním konci terasy je skupina Merkura hrajícího na flétnu klečící Andronice ... vedle poškozená skupina Persea a Andromedy, dále k východu pak alegorie nešťastného manželství, Boreas unášející Oreithyii, dvě sedící ženské figury s maskami, alegorie Čas odhaluje Pravdu, alegorie šťastného manželství, Venuše a Amor, Bacchus a Pan, Únos Proserpiny. Pod zámkem Flora, Meleager, v parku Čtvero ročních počasí, Satyr hrající na syrinx, Ověnčený satyr" (Poche 1965, 117-118). Dnes jsou sochy v Lapidáriu kladrubského kláštera.
Sochy v parku, 1695-1712, 1870 novorenesanční; Letohrádek 4 roční doby, obelisk, nástěnné malby- iluzivní brána PROPYLEJE, byly v ní "antické sochy" jedna je tam dnes zazděna v theatronu, ostatní v Kladrubech.
Hlavní sál bohatá štuková výzdoba a nástěnné malby, námět neuvede. V parku zámku na terase zahradního průčelí, sochy s náměty mythologickými, od M.B.Brauna a A. Brauna (nyní ve stálé expozici kláštera benediktinů v Kladrubech). Letohrádek. Původně barokní stavba, v 19. století přestavěná v historizujícím stylu, doplněna o vyhlídkovou věž, terasu a balkony. V přízemí se nachází sál s velkým krbem a bohatými nástropními malbami znázorňujícími čtvero ročních období. Na stěnách sálu a přísálí místy vystupuje původní barokní výzdoba. and UmPAmČ 4, s. 168