Search

Start Over Rights autorská práva www.olympos.cz Original context has metadata only true

3873. Zpráva z festivalu :

Creator:
Macová, Petra
Type:
subordinate record
Description:
Euripidés: Andromaché, Alkéstis(Academy of Drama and Film, Budapešť - Maďarsko)Uvedeno ve Studiu Marta v rámci Mezinárodního festivalu vysokých divadelních škol Setkání/Encounter 2005.Režie: Lukáts AndorDramaturgie: Gáspár IldikóHudba: Kiss ErzsiHrají: Kovács Olga, Nemes Vanda, Mészáros Tibor, Nagy Cecília, Martinovics Dorina, Andrássy Máté, Nagy Péter, Tompa Ádám, Krisztik Esaba, Sipos Vera, Barnák László Společným rysem Andorovy inscenace dvou Euripidových her Andromaché a Alkéstis je nezatíženost scénickými efekty. Režisér si vystačí s jednoduše a funkčně řešenou scénou, neměnným svícením. Důraz je kladen na herce a slovo (text). Jazyková bariéra (představení bylo hráno maďarsky) nás tedy ochudila o jednu ze dvou nejdůležitějších složek - patrně díky tomu působila první část (tj. Andromaché) staticky a zdlouhavě. Nelze také hovořit o (ne)modernosti překladu či jeho (ne)vhodnosti vzhledem k režijnímu pojetí. Stejně tak je obtížné posoudit dramaturgickou invenci (řazení scén je totožné s Euripidovým dramatem, písně chóru jsou zřejmě vypuštěny, v Alkéstis je na několika místech použita angličtina).Andorova Andromaché je inscenována jako slavnostní rodinná večeře. Dominantní součást temného prostoru jeviště tvoří velký kovový trojúhelníkový stůl, kolem něhož sedí na pravé straně (z pohledu diváka) dvě Andromachy a žena, představující chór (během hry uklidňuje všechny zúčastněné, na usmířenou rozlévá víno). Naproti nim je pak syn Andromachy a Neoptolema, dvě Hermiony a Meneláos. Na špici podřimuje Péleus (na invalidním vozíku). Protilehlá strana patří jeho nepřítomnému vnukovi Neoptolemovi, jehož osoba je "zhmotněna" přistavenou židlí, talíři a sklenkou na víno. Slavnostní atmosféru dokreslují společenské kostýmy (černá saka, kalhoty, šaty). Iluze uhlazenosti je záhy nabourána ryze ženskou hádkou Andromachy a Hermiony, v níž se zdvojené hrdinky střídaly (bohužel bylo obtížné vysledovat kdy a proč). Tuto změť výčitek vždy přeruší vyslovení Neoptolemova jména - všichni se ztiší, podívají na jeho místo, pak ale pokračují dál. Do sporu se vmísí i Meneláos, jenž při své řeči nenápadně utahuje provaz pod stolem, jímž pak přiváže Andromachu i jejího syna. Působivou scénou byl Meneláův pokus o zabití Andromachy pomocí jídelních nožů (předtím součásti slavnostní tabule), před kterým si zbylé postavy na jevišti navlékly chirurgické rukavice. Tím je dokreslen dojem sterility a syrovosti, jenž z prostředí máme. Nastalý hluk probudí dosud spícího Pélea. Následuje hádka s Meneláem, na jejímž konci přelije Péleus své víno do Meneláovy skleničky (jako znak nadřazenosti a výhry v rétorickém sporu). Poté přichází do půl těla svlečená, provinilá Hermiona, kterou od plánované sebevraždy zachrání až Orestés. Stůl je stržen, ubrus poslouží pro efektní zjevení bohyně Thetis, jíž si v závěru odváží nešťastný Péleus. Andromaché jako vnějškově uhlazená, v jádru však destruktivní rodinná večeře, při níž je vše zničeno (stůl, talíře, sklenky) je velice výstižnou metaforou. Navíc se tím režisérovi nenásilně podařilo vyřešit problém s umístěním (respektive přemístěním) antické hry, která se vždy odehrává na veřejném prostranství (v tomto případě u svatyně Thetis před Péleovým palácem), což je pro dnešního diváka nepřijatelné.Alkéstis (drobná tragédie, jíž Euripides nahradil tradiční satyrskou dohru) se hraje na oproštěné neutrální scéně - její jedinou součástí jsou do půlkruhu rozmístěné, na podlaze nalepené lidské šlápoty, na nichž stojí v sošných pózách postavy hry. Inscenaci otevírá rozhovor Apollóna s Thanatem. Majestátní (atleticky vyhlížející) Apollón je po celém těle natřený bronzovou barvou, Thanatos (zde dívka) má krátké bílé dětské šatičky s nařasenou sukní, rozcuchané vlasy, šišlá, dělá baletní pózy. Ostatní postavy zatím nehybně stojí (oblečené jsou v modrých košilích a kalhotách, dívky v bílých šatech). Tento princip, kdy jednající postavy vystoupí z půlkruhu, do kterého se po akci opět v póze vracejí, je zachován po celou dobu. Už v této první scéně se objevují komické prvky, jež pak dále inscenaci prostupují (spor začíná mohutným bzděním Apollóna, který tím dává najevo svoji převahu nad bohem smrti). Počáteční komika je narušena příchodem krále Adméta, jenž v náručí přináší svoji umírající ženu Alkéstis. Následuje dojemné loučení, při němž je královna postupně jako by vysávána Thanatem, tančícím kolem ní. Tragikomicky (až absurdně) se poté jeví scéna, kdy Admétos dodrží svůj slib uchovat si ženin portrét - křídou si totiž obkreslí siluetu jejího těla, která zde zůstane do konce hry - postupně je však neopatrným chováním (především Hérakla) pošlapána a téměř vymazána. Postava krále Adméta je v Andorově inscenaci zploštěna na směšně dětinského slabocha, jenž přijal od své ženy její život. Toto pojetí - implikované obsazením herce, představujícího v předešlé části malého syna Andromachy - zapadá do celkového ladění inscenace a motivuje její závěr . Ryze komickou postavou, která vnáší do Euripidovy hry až burleskní rysy, je nejoblíbenější řecký hrdina Héraklés, patřící do inventáře nejenom satyrského dramatu, ale i staré attické komedie, flyacké frašky, atd. Tento pupkatý, pouze v tanga oděný, těžkopádný a mírně prostoduchý silák, jedlík a pijan neustále bodře řve, po hostině běhá po scéně s kuřetem (celé tělo má od omastku) a tančí. Komické vyznění inscenace je zpochybněno závěrečnou scénou - dobromyslný Héraklés přivádí z podsvětí mrtvou Alkéstis, ta se ale zřetelně od Adméta odvrátí, když se jí chce dotknout. Její návrat je tedy hořkou tečkou za převážně komickou inscenací. Hořčí tečkou za burlesknější hrou než je Euripidovo drama. Petra Macová (psáno z reprízy 9. 4. 2005)
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

3877. Zruč nad Sázavou, zámek, malba

Type:
malba na dřevěném obložení
Subject:
putti and Centauri
Description:
Stavba zámek, původně renesanční (1547) dnes Městský úřad, objekt je však ve dnech pracovního klidu přístupný veřejnosti. V letech 1872 - 1878 za Jana Skrejšovského přestavba, park. 1885 zámek odkoupil Jan Schebek (+ 1889), jeho syn Jan Adolf Schebek 1891-1894 přestavba v pseudogotickém slohu (2.pol. 19. století, plány architekt J. Vejrych), některé prvky v interiéru neorerensanční: sloupová předsíň v jižním křídle zámku: antické sloupy, malby na dřevěném obložení - putti, kentauři, múzy?, včetně motivů na stropě. V parku dvě plastiky: socha Schebka (1876) a Bakchus-vinař (1878, sochař Möldner). and Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - východní Čechy, Praha 1989, s.557-559
Rights:
autorská práva www.olympos.cz