Na podrobné znalosti literatury a bohatém pramenném materiálu založená práce. Líčí postavení dělnické třídy, živelné hospodářské boje dělnictva, vývoj stávkového hnutí a organizační formy i ideové základy dělnického hnutí v období rozmachu průmyslové revoluce.
Die Arbeiterbewegung in den Böhmischen Ländern im 19. Jahrhundert: Emanzipation oder Hegemonie des Proletariats? Versuch einer neuen Würdigung der Entwicklung der Bewegung und ihrer Historiographie.
Obálka: Bohumil Stibal and Studie o počátcích a vývoji dělnického hnutí v českých zemích má popularizující charakter a snaží se postihnout především hlavní vývojové tendence. První část zahrnuje období do nástupu imperialismu první vystoupení proletariátu, pronikání marxismu do dělnického hnutí, vznik a měnící se charakter sociálně demokratické strany. Druhá část ukazuje přechod sociální demokracie na pozice reformismu, sleduje ohlas ruských revolucí, protiválečné a národně osvobozenecké hnutí za první světové války a vznik ČSR.
Dějiny dělnického hnutí v českých zemích, Hřbetní název: Dějiny dělnického hnutí v českých zemích koncem minulého století, and Studie opřená o prameny archivu min. vnitra, o denní tisk a paměti současníků ukazuje v 1. části na hospodářský vývoj kapitalismu, který spěl v Rakousku tehdy rychle k monopolům a trustům. Sociální poměry dělnictva i stř. vrstev se tím kvapně zhoršovaly. V 2. části rýsuje pak oživení dělnického hnutí z mdlob způsobených anarchismem a persekucí v centrech: Brno, Vídeň, Praha. Na rozvoji časopisů i organisací, na sporech o program, organis. řád i ústř. vedení strany sleduje pak jednotl. období vývoje, jak je určovaly sjezdy a konference, místní i celorakouské. Nízká theoretická úroveň způsobila netečnost soc. demokracie k řešení národnostní otázky, zásadního to problému Rakouska. To se jí stalo osudným, neboť mladočeši již od úspěšného 1. máje 1890 se snažili rozštěpit demagogií nacionalismu revol. jednotu děl. třídy. Bezradnost v otázce národnostní, rolnické a j. a rozpad strany v jednotlivé sociálpatriotické strany měly za následek rozkol hnutí a r. 1897 vytvoření strany Klofáčových "národních dělníků", přímé to agentury české buržoasie v děl. hnutí. Tak vznikla nejen základna pro reformismus, nýbrž i živná půda pro oportunismus.