Adresář královského hlavního města Prahy, Vyšehradu, Karlína a Smíchova z roku 1859 uvádí adresy jejich obyvatel, majitelů domů řazených podle čísel popisných, advokátů, lékařů, lékárníků a nemocnic, úřadů, firem, náboženských a kultuních organizací. První ročník adresáře Prahy, zabírající území Starého a Nového Města, Malé Strany, Hradčan a Josefova, i jmenovitě uvedených předměstí (Vyšehrad, Karlín a Smíchov) je rozdělen do pěti oddílů. Prvý (s. I-1 -I-226-I) přináší adresy abecedně řazených majitelů domů. Druhý (s.II-1 -II-43) přehled majitelů domů řazených podle čísel popisných (v rámci jednotlivých čtvrtí a předměstí), seznam farností, abecední seznam pražských ulic a náměstí a abecední přehled domovních znamení s odkazy na čísla popisná. Třetí oddíl (s. III-44 - III-52) obsahuje dle jmen abecedně řazené seznamy advokátů, notářů, lékařů (včetně veterinářů), lékárníků, obvodních porodních bab a léčebných ústavů. Čtvrtý oddíl (s.IV-53 -IV-96) podává adresy zemských i městských úřadů, obchodních i kulturních spolků a společností (i s jejich předsedy a zakládajícími členy), seznam obchodních, továrních a živnostenských firem v celém jmenovaném území (zapsaných u c.k. Obchodního soudu v Praze). Poslední, pátý oddíl (s. V-87 -V-107) uvádí adresy civilních, vojenských, městských a obecních úřadů, veřejných i soukromých škol, vzdělávacích i charitativních institucí (včetně židovských), adresáře vydavatelství německých i českých novin a časopisů (včetně zodpovědných redaktorů a periodicity) a seznam hotelů, pivnic, vináren, kaváren, cukráren a zahradních restaurací, řazený dle čtvrtí a předměstí.
Pamětní spis ke čtyřicetileté činnosti německého spolku Pražské kasino vysvětluje poslání spolku a popisuje jeho činnost v letech 1862-1902. Spolek byl založen na obranu "německých zájmů" v Praze jako reakce na zakládání českých národních spolků v letech 1861-1862 (Hlahol, Sokol a další) 18. června 1862 ve společenském sále na Žofíně. Prvým sídlem spolku bylo prvé patro domu čp. 780-II na Václavském náměstí, do r. 1869 sídlil v domě v čp. 736-II ve Vodičkově ul. (na jehož místě byly později postaveny Hlávkovy nadační domy). R. 1869 spolek zakoupil dům čp. 867-II (zaniklé čp. na Senovážném nám., nyní spojené s čp. 859, Na příkopě 22) a od vdovy Babette Dornitzerové zahradu příslušející k čp. 859-II (s. 19), na níž bylo r. 1875 staviteli Kirpalem a Linsbauerem dokončeno zahradní křídlo novostavby spolkového domu čp. 869-II (s. 23). Novostavba byla financována hypotékou, která ještě v době vydání knihy (r.1902) nebyla splacena (s. 24). R. 1891 bylo do budovy ní zavedeno elektrické osvětlení (s. 26). R. 1894 se počínala výstavba Zemské banky na sousedním pozemku (s. 27). R. 1896 byla vypsána architektonická soutěž na přestavbu budovy z r. 1875, v níž zvítězili členové spolku Kuder a Müller (s. 30), přestavba však do vydání spisu nebyla realizována. Dále knížka popisuje přátelskou atmosféru panující ve spolku již od jeho založení za předsednictví dr. Franze Schmeykala (1826-1894; s. 33-36) i za dalších předsedů (s. 37-42). Následuje popis spolupráce Pražského kasina s dalšími německými národními spolky v Čechách a s Německým školským spolkem (s. 43-64).
Dějiny Klárova ústavu slepců na Malé Straně (čp. 131, Klárov 3) v Praze v letech 1832-1907 s dobovými fotografiemi. Podrobné dějiny Klárova ústavu s důrazem na jeho mecenáše, na jeho ředitele (u nichž jsou uvedeny životopisy i podobizny) a na významné návštěvy v ústavu, např. císaře Františka Josefa I. (23. 4. 1907; s. 105-120). Projektování a výstavba dalšího, tentokrát secesního objektu ústavu čp. 627 (nábř. Edv. Beneše 3, U Bruských kasáren 1; s. 131-136) pod vedením arch. Dr. Josefa Piskače.
Statistické údaje o porodnosti, úmrtnosti, úrovni lékařství a zdravotnictví v Praze v 80. letech 19. století s přehledem článků o pražském zdravotnictví z lékařských časopisů 70. až 80. let 19. stol. Studie je zláštním otiskem z Prager Medicinische Wochenschrift (Pražského lékařského týdeníku) z r. 1893 (č. 39-42). V tabulkách i grafech a v komentářích k nim srovnává porodnost, nemocnost a úmrtnost v Praze se situací v dalších evropských velkoměstech v 80. letech 19. století. Studie klade důraz na rozšířenost onemocnění nakažlivými chorobami (TBC, tyfus) a na úspěšnost jejich léčení, dále na nutnost ozdravit bydlení pražské chudiny. Stať dále podává stručné dějiny lékařské a zdravotnické péče v Praze (od 11. do 19. století). Studie je doplněna přehledem použité literatury k tématu, řazené podle pražských lékařských periodik, ve kterých v 70. a 80. letech 19. století vycházela.
Dějiny pražské Lorety a přilehlého kapucínského kláštera a životopisy jejích donátorů a mecenášů, zvláště z roudnické větve knížat Lobkoviců, dle archivních pramenů. Kniha českého kunsthistorika, archiváře a knihovníka rodu Lobkoviců na Roudnici z roku 1883 dokumentuje dějiny Lorety od jejího založení (r. 1626) do tehdy poslední opravy zvonkohry hodinářem Franzem Sumereckerem (r. 1871) opisy listin a dalšími prameny z roudnického knížecího archivu lobkovického.
Podrobný historický průvodce po pražských památkách s jejich popisem i historií z desátých let 20. stol. je provázen dobovými fotografiemi a doplněn barevným plánem. Průvodce Prahou obsahuje popis doporučovaných turistických tras po Čechách a podrobný plán tehdejší Prahy (včetně Holešovic) i jejích předměstí (Vinohrady, Žižkov, Smíchov, část Vršovic).