Kopie sochy Apolóna Belvedérského. Stojí u kmene stromu na němž se plazí had, levá ruka je napřažena, v pěsti zbytek luku. Sochu daroval Anasztáz Tomori (Theodorovits) (1824 - 1894), mecenáš, člen maďarské Akademie věd. Původně instalována v Muzeu, roku 1902 přemístěna do zahrady., Budapesti köztéri 1987, č. 107., and Socha je kopií Apollóna Belvederského, antické římské mramorové kopie (130 - 140 n.l.) řeckého bronzového originálu připisované Leocharovi (330 - 320 př. Kr). Socha je v Římě doložena od pozdních 90tých let 15. století, od roku 1503 byla ve vatikánských sbírkách. V roce 1511 byla umístěna v Cortile del Belvedere (odtud její jméno), kde byla zpřístupněna veřejnosti, což přispělo k její ohromné popularitě. Dílo bylo v 16. století zachyceno na grafických listech (např. Marcantonio Raimondi, 1530 - 1534), čímž se s ním seznámila záalpská Evropa. V roce 1532 byl soše přidán luk, který byl v roce 1924 odstraněn, a božský genitál byl zakryt břečťanovým listem. Apollón Belvederský se stal jednou z nejobdivovanějších antických soch. Od 17. století byla zhotovena řada kopií a socha stala součástí sochařské výzdoby mnoha parků šlechtických sídel po celé střední Evropě i v Rusku. V 19. století byla antická díla zpřístupněna široké veřejnosti díky sbírkám sádrových odlitků (poprvé v Anglii), které sloužily pro studijní účely a byly též inspirací pro tvorbu soudobých umělců (v České republice je dnes původně universitní sbírka soustředěna v Hostinném u Trutnova). Apollón Belvedere byl jejich samozřejmou součástí. Kovové odlitky vyráběly v 19. století ve velkých sériích železárny, které se zabývaly výrobou umělecké litiny.