Nástropní freska: Pluto (koruna) drží v náručí Preserpinu se zdviženýma rukama a odváží ji na voze s dvouspřežím, jehož uzdu drží nahoře letící Amor. and Mádl 2008#.
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Pískovcová socha stojící na horním konci zábradlí prostředního schodiště, které vede na druhý parter zahrady. Oblečená ženská postava - Venuše, u jejích nohou stojí dítě - Amor, který se drží drapérie matčina oděvu a pravicí ukazuje na ní ukazuje. Venuše má pravou ruku na temeni jeho hlavy., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, 123-124., and Autorství a datace sousoší není jednoznačně určeno. Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi. Tato plastika zachycuje vztah mezi zlobivým dítětem a matkou, která se na něho hněvá a peskuje ho. Existuje řada zobrazení připomínajících událost, kdy Amor způsobil své matce utrpení z lásky a matka se proto na něho zlobí. Venuše se jednou při hře se svým synem poranila o jeho šíp. Zlobila se na něho, odstrčila jej, ale ještě než se rána zahojila, spatřila Adonise, do kterého se ihned díky zranění Amorovým šípem zamilovala. K tomuto námětu často odkazuje Venuše, která Amora odzbrojuje, bere mu jeho nebezpečnou zbraň. Téma bylo zobrazováno již v antice, ale zejména v období baroka a rokoka bylo ve velké oblibě. Formálně lze odkázat například na kresbu Paola Farinati, Výchova Amorova. Nejedná se o lascivní erotiku (srov. "Amor se chová pohoršlivě: zdvihá matce roucho a prstem jí ukazuje do klína", srov. Kořán 1999, 124). Kupido, patrně i v tomto případě (stejně jako u jiných podobných děl) gestem ruky naráží na ránu, kterou způsobil své matce při hře, jejímž důsledkem byla láska k Adonidovi (srov. např. Carracci). Ostatně socha Adonida stojí v parku vedle Venuše.
Na východní a jihozápadní fasádě budovy zámeckého zahradnictví reliéfy s antikizujícími motivy. Na jihozápadní straně Ganymed, sedí na kameni, za ním orel, na zemi džbán a miska. Proti němu Amor, křídla, na zemi luk a toulec se šípy - hrají v kostky., Samek 1999#, 446-450., and Starší zahradníkův dům byl rekonstruován v roce 1844, 1884-1885. Reliéf je kopií díla B. Thornvaldsena.
Na východní a jihozápadní fasádě budovy zámeckého zahradnictví reliéfy s antikizujícími motivy. Na jihozápadní straně: Tři Grácie odzbojují Amora - jedna z nich se rukou dotýká hrotu šípu, na zemi toulec se šípy, Amor drží květinový feston, který za druhý konec drží jedna ze tří Gracií., Samek 1999#, 446-450., and Starší zahradníkův dům byl rekonstruován v roce 1844, 1884-1885. Reliéfy jsou kopiemi Thornvaldsenových děl.
Kresba (13, 9 x 8, 9 cm): nahá Venuše sedí pod stromem, z něhož visí závěs, jehož cíp drží nad Amorem. Amor se dívá k nebesům a sahá po luku., Fučíková 1997#, I/227, and Krseba do alba amicorum.
Olej na mědi (33 x 45 cm): nahá Psyché a Amor v obětí v lese. Nalevo opřený Amorův luk a toulec-, Fučíková 1997#, I/28, and Patrně není ilustrací Apulieovy novely, zřejmě jen navozuje atmosféru idylické milostné scény v lese.
Olejomalba na dřevě (139 x 68, 5 cm): Amor si vyřezává luk, který má poležený na dvou knihách, v pozadí na zemi hlavy dou amoretti., Kaufmann 1988#, 7.33., and Kopie Parmigianinova obrazu v pražské sbírce Rudolfa II., kam dorazil roku 16003 (dnes Wien, KM). Další Heintzova kopie tohoto obrazu je ve Vídni, postavu Amora Fröschl v obraze z roku 1613 (dnes v Kanadě).
Malba na aversu vějíře: Minerva (přilba, gorgoneion, štít, kopí) na oblaku (sova), snáší se k Apollónovu chrámu, před nímž jezírko s vodotryskem. Z chrámu vychází Apollón (plášť, lyra, toulec), okolo pět Múz. Múza napravo hraje na strunný nástroj. V průhledu krajina s horami, na obloze Pégasos. Kartuše s Minervou a Apollónem je lemována na obou stranách menšími kartušemi, v levé dvojice Amorů se zapálenými pochodněmi, v pravé dvojice Amorů napíná luk. and Vlnas 2001#, 108 č. I/2.134.