Nahý mladý Faun v lidské podobě, kůže přes rameno, stojí se zkříženýma nohama opřený o sloupek a hraje oběma rukama na flétnu., Spinola 2004#, s. 312-3 č. 25., and Antická socha známá jako "le Petit Faun" (Piccolo Flautista, Faun Borghese, tybicen etc.) existovala v celé řadě římských mramorových kopií (c. 40) podle řeckého originálu ze 4. stol. př. Kr., který je spojován se slavnými sochaři Lysippem nebo Skopou. Nejčastěji byl zobrazován exemplář, který byl již v roce 1638 ve vile Borghese v Římě. Tato socha byla zařazena Perrierem do alba nejslavnějších římských soch (Perrier 1638, 48). "Le Petit Faun" je poprvé doložen v roce 1638 v římské vile Borghese, v roce 1808 byla socha odvezena do Paříže, kde je od roku 1815 v Louvru. V Čechách byla socha poprvé napodobena v Kroměříži (srov. Kroměříž, Květnice, Kolonáda, 06: Marsyás), volná kopie byla rovněž součástí výzdoby pražského letohrádku Amerika (srov. Praha, Lapidárium, z vily Amerika: Faun) a František Ignác Platzer se tímto sochařským typem inspiroval při tvorbě mramorové sochy pro vídeňský Schönbrunn.
Pískovcová socha na soklu. Nahý mladík stojí na levé noze, pravá pokrčená, opírá se loktem o sloup. Přes rameno má přehozenou panteří kůži. Genitálie kryje list., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík odpočívajícího Fauna vytvořil podle antické sochy, kterou mohl znát z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 45, zrcadlově převráceno). Rytina zobrazuje sochu v paláci Giustiniani v Římě, kde byla přinejmenším od roku 1638 až do roku 1825, kdy přešla do majetku rodiny Torlonia. Řecký originál tohoto sochařského typu je připisován Praxitelovi, protože jej známe z více nž stovky římských kopií, nejznámnější je na Kapitolu v Římě (Bober, Rubinstein 1987, č. 72).
Pískovcová busta mladíka (dlouhé vlnité vlasy uprostřed rozdělené, plášť na rameni), šikmo přes prsa stuha., Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součástí čtyřiceti šesti bust nad arkádami kolonády. Autor se velmi těsně držel rytiny podle antické portrétní busty ze sbírky Dorii-Pamphilj v Římě, kterou vytvořil D. Barriere (De Rossi 1665, tab. 67). Na rytině je hlava označena jako Apollón, ale ve skutečnosti se jedná o řemeslnou repliku v antickém Římu velmi oblíbeného sochařského typu, který byl také začleněn do Perrierova alba nejslavnějších antických soch jako "Faunus meditans/ Přemýšlející Faun" (Perrier 1638, 45). Dnes je typ známý jako "Fauno di Prassitele", protože Winckelmann jako tvůrce typu označil Praxitela. Exemplář z vila Doria-Pamhilj pochází patrně z 2. století (Calza 1977 č. 47 tab. XXXI)..
Na východní a jihozápadní fasádě budovy zámeckého zahradnictví reliéfy s antikizujícími motivy. Nad vchodem: odpočívající Satyr (pastýřská hůl, špičaté uši, opírá se o měch s vínem) s malým Satyrem, sedí na jeho klíně a hraje na Panovu flétnu., Samek 1999#, 446-450., and Starší zahradníkův dům byl rekonstruován v roce 1844, 1884-1885. Reliéf je kopií díla B. Thornvaldsena.
Bronzová socha: Bacchus (nahý, věnec na hlavě) drží ve zdvižené pravici větev vinné révy s hrozny, levici má za zády. Malý satyr (nahý, v lidské podobě) se snaží větev stáhnout k sobě. Ve Valdštejnově době stála před Salou terrenou výpravná Neptunova fontána, s níž souvisely čtyři volně stojící bronzové sochy na mramorových podstavcích. Laokoonta a Zápasníky si lze představit vedle sebe, první symbolizoval potrestanou bezbožnost a druzí poraženou vzpouru. Nalevo od Laokoonta, který byl odsouzením vzdoru, mohla být Venuše s Adonidem, oslava výhod prozíravého podřízení se autoritě. Skupina Venuše a Adonida by tvořila pár se skupinou s Bakchem a satyrem., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Sousoší Bakcha a satyra, ohlas Michelangelova Baccha, oslavovala s největší pravděpodobností požehnání mírové epochy. Hravý boj Bakcha a satyra by tak vytvořil kontrastní protějšek k Zápasníkům bojujícím na život a na smrt, kteří stáli na opačném konci řady sousoší mezi Neptunovou fontánou a Salou terrena. Všechny sochy zhotovil ve svém pražském studiu v letech 1623-1627 Adrian de Vries, bývalý dvorní sochař císaře Rudolfa II., a celek s největší pravděpodobností oslavoval Ferdinanda II. a jeho vítězství nad českými stavy.
Bronz statue: Bacchus (naked, wreath) holds in his right hand a branch with grapes, is left hand behind his back. Small satyr (naked, human body) tries to pull the branch down. In Wallenstein's time an elaborate Neptun fountain stood in front of Sala Terrena, which was complemented by four bronze sculptural groups on marble bases which stood between the fountain and Sala Terrena. Laocoon and the Wrestlers were probably standing side by side, the former symbolizing punished impiety and the latter defeated revolt. To the left of the group with Laocoon, in which resistance was condemned, the group with Venus and Adonis could have stood, in which the advantages of forethoughtful submission were celebrated. The group of Venus and Adonis would form a couple with the group of Bacchus and the little Satyr., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and The group of Bacchus and the little Satyr, an echo of Michelangelo's Bacchus, celebrated the blessings of the epoch of peace. The playful fight of Bachus and Satyr would form a contrasting pair with the deadly fight of Wrestlers at the opposite end of the row of sculptural groups between the Neptun fountain and Sala terrena. All statues were made between 1623 and 1627 in the Prague studio of Adrien de Vries, former Court Sculptor to Emperor Rudolf II., and the complex celebrated Emperor Ferdinand II and his victory over Czech estates.