Polopostavy Satyrů na fasádě zahradního pavilonu., Poche, Preiss 1973#, 58-60, 164-165, obr. 43-46., Vlček 1999#, 445-448., and Zahradní pavilon Lobkowiczského paláce upraven v letech 1844-1845. Formální ispirací jsou polofigury od Permosera drážďanského Zwingeru.
Bronzová socha: Bacchus (nahý, věnec na hlavě) drží ve zdvižené pravici větev vinné révy s hrozny, levici má za zády. Malý satyr (nahý, v lidské podobě) se snaží větev stáhnout k sobě. Ve Valdštejnově době stála před Salou terrenou výpravná Neptunova fontána, s níž souvisely čtyři volně stojící bronzové sochy na mramorových podstavcích. Laokoonta a Zápasníky si lze představit vedle sebe, první symbolizoval potrestanou bezbožnost a druzí poraženou vzpouru. Nalevo od Laokoonta, který byl odsouzením vzdoru, mohla být Venuše s Adonidem, oslava výhod prozíravého podřízení se autoritě. Skupina Venuše a Adonida by tvořila pár se skupinou s Bakchem a satyrem., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Sousoší Bakcha a satyra, ohlas Michelangelova Baccha, oslavovala s největší pravděpodobností požehnání mírové epochy. Hravý boj Bakcha a satyra by tak vytvořil kontrastní protějšek k Zápasníkům bojujícím na život a na smrt, kteří stáli na opačném konci řady sousoší mezi Neptunovou fontánou a Salou terrena. Všechny sochy zhotovil ve svém pražském studiu v letech 1623-1627 Adrian de Vries, bývalý dvorní sochař císaře Rudolfa II., a celek s největší pravděpodobností oslavoval Ferdinanda II. a jeho vítězství nad českými stavy.
[Mědirytina (175 x 135 mm). Bakchická scéna. V popředí dvojice nahých postav - mladý bezvousý Bakchus a vousatý Satyr (špičaté uši), který má levou ruku na Bakchově rameni. Satyr má na pravém rameni přehozenou drapérii, v levé ruce hrozen vína. Bakchus drží levou rukou stonek vinné révy s hrozny, který vyrůstá z dřevěného květináče ve tvaru barelu (u jeho nohy leží miska na víno. Vedle Satyra dřevěný květináč pravoúhlého tvaru, z něho vyrůstá strom, na květináči spočívají dvě hlavy (žena a muž).], Zlatohlávek 1997#, 45, č. 18., and V NG od roku 1958 (z grafické sbírky založené roku 1883 při obrazárně v Rudolfinu). Rytina podle Raffaela nebo G. Romana.
Olej na plátně (71 x 53 cm): pod látkou přehozenou přes větve stromu sedí polonahá Ariadna. Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty, thyros) stojí vedle Ariadny a drží jí nad hlavou hvězdnou korunu . V levém dolním rohu jsou zlaté nádoby, v pravém ležící Faun, dalšísvatebčané v průhledu vpravo. Nahoře pod závěsem dva Amorové (toulec) s pochodní., Ariadna, Bacchus, Faun, and Obraz se zachoval ve více verzích, za původní je považována verze ve Stuttgartu (Staatsgalerie, srov. Zava Boccazzi 1979 č. 187). Obraz byl do Národní galerie získán v roce 1950 ze sbírky H. Srbové v Praze, pochází z pražské thunovské sbírky.
Bronzový odlitek (d. 14 cm): olejová lampička v podobě hlavy vousatého Fauna. Mezi rohy mu vyrůstá vinný list, v něm drobná hlava., Chlíbec 2006#, s. 50-51, č. 10., and Exemplář pochází z nostické sbírky, jejíž součástí se stal patrně před rokem 1765. Formou navazuje na antické originály lamp v podobě bizarních tvarů hlav, údů, masek.
Olej na plátně (76 x 103 cm): v ruinách okrouhlého antického chrámu je socha polonahé Venuše s prázdnýma rukama (v odmítavém gestu ?), u jejích nohou sedí Amor s lukem. Pod sochou zapálené kadidlo, u něhož klečí polonahá Nymfa, další dvě přibíhají a čtvrtá stoupá po schodech napravo. Před ruinami chrámu Faun v červeném plášti hraje na syrinx, za ním dvě fauní děti hrající si s kozou., Vlnas 2001#, 102 č. I/2.114, and Architektura chrámu ani typ Venuše neodpovídají žádnému antickému vzoru. Obdobným způsobem Grund zobrazil sochu Venuše na obrazu v Obrazárně Pražského hradu inv. č. 0 475.
Bronzový odlitek (v. 20,2 cm), postava klečícího Fauna (růžky, kozí nohy, falus), v pravé pozdvižené ruce drží svícen., Chlíbec 2006#, s. 32-33, č. 1., and Tento typ zobrazení je připisován Severovi da Ravenna, v 16. století byl častou inspirací (drží svícen nebo olejovou lampu, druhá ruka se opírá o kalamář). Antickou předlohou byly patrně etruské bronzy.
Bronzový odlitek (v. 20, 3 cm), postava klečícího Fauna (růžky, kozí nohy, falus), v pravé pozdvižené ruce drží svícen., Chlíbec 2006#, s. 38-39, č. 3., and Tento typ zobrazení je připisován Severovi da Ravenna, v 16. století byl častou inspirací (drží svícen nebo olejovou lampu, druhá ruka se opírá o kalamář). Antickou předlohou byly patrně etruské bronzy.
Mědiryt: Faun s lidskýma nohama sedí, lesní nymfa (Oreada, kozí uši a kozí nohy, cvikr na nose) mu vyndavá trn z chodidla, malý Faun (Faunigena, kozí nohy) zraněnému drží nohu. Vzadu další Oreada, levici u obličeje na znamení obav a pravou rukou objímá rameno zraněného. Výjev se odehrává pod stromem, v pozadí je vidět, co operaci předcházelo: na obzoru se Faun a Oreada procházejí pod stromem, ve středním pásu Oreada nese Fauna na zádech., Fučíková 1997#, I/326., and Výjev měl patrně pobavit (cvikr na nose operující Oready), snad byl inspirován nějakým literárním dílem. Slavná antická socha, Spinario, zobrazuje pastýře, který si trn z nohy sám vyndavá. Motiv trnu, který musí poraněnému někdo vyndat, je znám z řecké bukolické poezie (Theokritos, Idyla 4).