Neorenesanční pětipodlažní budova postavená původně jako pojišťovna (Fonciere biztosító; Fonciere-palota) s plastickou figurální výzdobou nároží. Budovu navrhl Adolf Feszty (1879), plastickou výzdobu zajistila firma Cava Romana (mramor) a Steinbach M. A. (barevný mramor). Rizalit nároží, ve čtvrtém a pátém podlaží portikus. Ve čtvrtém podlaží okno s edikulou, nad kladím štítový nástavec se dvěmi ležícími figurami. Zleva postava nahého vousatého muže, na hlavě má věnec, v pravé ruce drží trojzubec (Neptun). Zprava nahá ženská postava, na čele má půlměsíc, v levé ruce původně držela luk, dnes je již zachován pouze ve fragmentu (Diana). Na obou nárožích štítu portika motiv grifa (Merhenke Vilmos), na vrcholu štítu postava Merkura - mladík nohama spočívající na globu, na hlavě okřídlený klobouk, na nohou okřídlené střevíce, v levé ruce drží caduceus, v pozdvižené pravici má měšec, přes levé rameno plášť (Szász Gyula, 1882)., Déry 1991, s.37, 131; Gábor 2002, s. 11., and Plastika na vrcholu štítu představuje alegorii obchodu zosobněnou bohem Merkurem, což koresponduje s účelovou náplní budovy - "Fonciere palota" (pojišťovna). V 19. století patří k nejčastěji interpretovaným antickým božstvům, třeba jen hlava s okřídleným kloboukem, zejména v souvislosti s prudkým rozvojem obchodu a průmyslu. Plastika nahé ženy spočívající nad štítovým nástavcem je v maďarské literatuře považována za Venuši, ale vzhledem k atributům (na čele půlměsíc, luk) se patrně jedná o Dianu, bohyni lovu. Postava však také může být interpretována jako alegorie Noci. Budova je jednou z prvních staveb honosné třídy (původní název Sugár út - Radiální třída), která byla budována od 70tých let 19. století, k formálnímu slavnostnímu otevření došlo roku 1885. Na její stavbě se podílelo francouzsko-německo-maďarské konsorcium - Společnost pro stavbu Sugárút. Návrhy budov hodnotila soutěžní komise, která dohlížela na kvalitu návrhů, které měly odpovídat celkové koncepci urbanistického řešení lokality. Třída se měla blížit stylu pařížského bulváru Champs-Élysées a Ring Strasse ve Vídni. Původním cílem byl jednotný neorenesanční ráz budov elegantní promenády se stromořadím a soukromými obytnými domy, střídavě s veřejnými budovami (opera). Architektonické plány budov i dekorativních prvků byly vesměs dílem místních významných autorů a významu lokality proto v řadě případů odpovídala i pozornost věnovaná figurální výzdobě fasády, takže lze konstatovat, že pokud se na ní objevují reminiscence na antickou kulturu, bylo to zcela v souladu s tehdejší obecně uznávanou kulturní orientací uherské společnosti. Později, po krachu Společnosti, byl jednotný ráz budov opuštěn, některé z původních architektonicky zajímavých staveb byly nahrazeny moderní zástavbou (například č. 122, vila navržená Emilem Ungerem roku 1872, zbořená 1908, nebo č. 132, vila barona Lipót Edelsheim-Gzulay navržená Adolfem Gnautem, se sochařskou a sgrafitovou výzdobou, zbořená 1942).
Nárožní čtyřpodlažní budova, postavená v neorenesančním historizujícím stylu, původně budova hlavní celnice (Fövámház), dnes Vysoká škola ekonomická (Budapest University of Economic / Budapesti Corvinus Egyetem). Bohatá sochařská výzdoba (22 soch, reliéfy). Na fasádě průčelí směřujícím k řece: deset stojících mužských a ženských postav v antické drapérii s různými atributy. První zleva žena v drapérii s pokrytou hlavou, v pravé ruce drží fasces, levá přidržuje závoj (alegorie Athén); stojící vousatý muž s kyjem a lví kůží přetaženou přes hlavu (Herkules); žena v drapérii, na hlavě čelenka se slunečním terčem (?); žena, u pravé nohy lokomotiva (Železniční doprava); vousatý nahý muž s kormidlem a lanem (Lodní doprava); vousatý muž v drapérii, stojí vedle kovadliny, v pravé ruce drží kladivo (Vulkán/Kovářství); žena v drapérii, v pravé ruce drží ozubené kolo (Průmysl); žena v drapérii drží štůček látky (Průmysl textilní); mladík v chlamydě, na hlavě okřídlený klobouk, v levici měšec (Merkur/Obchod); žena v drapérii s pokrytou hlavou drží v rukách roh hojnosti (Hojnost). V průčelí do náměstí šest volně stojících ženských postav v drapérii: žena se sovou u nohou (Věda); žena s tabulkou (Historie); žena s vavřínovým věncem a knihou, kterou věnčí (Vzdělání); žena s neidentifikovatelným předmětem (?); žena s ovázanýma očima a mečem (Spravedlnost); žena bez atributů (Ctnost). V průčelí do Csarnok tér šest postav: žena s lyrou (Hudba); žena bez atributů; tři ženy s veslem (alegorie řek patrně Dráva, Száva, Tisza?); žena v uherském kroji. V přízemí na průčelí do Vámház tér reliéfy: vousatý muž a dva putti se sobem (Asie), žena s lukem a dvěma putti (Amerika), žena s vějířem, dvěma putti a velbloudem (Afrika), žena se dvěma putti (Evropa)., Medvey 1939, s. 81; Török 1997, s. 112., and Původní účel budovy, hlavní celnice, se odrazil v alegorické sochařské výzdobě, která zahrnuje důležité zdroje prosperity a obecného blaha.
Aeneas (vousy, košile, tříčtvrteční kalhoty) má pravou ruku položenou na pahýl stromu, levici s nataženým ukazováčkem má nataženou před sebe. Proti němu stojí Merkur (okřídlená čapka, okřídlené boty, krátký plášť přes levé rameno), v levé ruce drží kaduceus, pravou ruku s nataženým ukazováčkem má nataženou před sebe. Stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Na základě Iarbova udání Jupiter ihned poslal Merkura k Aeneovi, aby mu připomněl, že musí neprodleně Didoninu zem opustit. Merkur Aenea našel, jak se oblečený v místní šat věnuje budování Kartága, což je zobrazeno na vedlejším, šestém cviklu západního průčelí Belvedéru. Aeneas živě gestikuluje směrem k Merkurovi, kterého snadno poznáváme podle okřídlených bot a berly, odznaku božského posla. Kompozice má analogie v dobových italských obrazech zobrazujících stejné téma. Merkur patrně právě povolává Aenea do boje Vergiliovými slovy: "Kampak to míříš, več doufáš, že zahálíš v libyjských krajích? Jestli se nedáš nadchnout ni slávou tak velkých skutků, nechceš--li pro vlastní čest již žádné podstoupit boje, viz, jak roste ti syn - měj na mysli budoucnost svého dědice: římská říše a celá italská země určena losem mu jest" (Aeneis 4, 271--276, překlad Otmar Vaňorný).
Nahý Merkur sedí na plášti a dívá se skrz píšťalu siryngy. Stromy na obou stranách mají usekané větvě, k levému stromu je připevněna draperie., Bažant 2006#., and Syrinx na soklu třináctého sloupu východní fasády v každém případě tento výjev spojuje s reliéfem nalevo, kde je stejný nástroj zobrazen zavěšený na oltáři, z něhož bere Apollón nůž, aby stáhl Marsya z kůže. Poté, co Merkur vynalezl lyru a věnoval ji svému bratru Apollónovi, sestrojil také syringu. Tentokrát ji věnoval Athéně, ta však nástroj zahodila, protože jí znetvořil ústa. Tehdy si odhozené syringy všiml Marsyás, čímž započal příběh, který skončil na soklu dvanáctého sloupu faunovou smrtí. Časově by v tomto případě výjev na třináctém soklu předcházel ději vyprávěnému na soklu dvanáctém, což mohl být záměr. Podle výše zmíněných instrukcí, které divákovi poskytují putti zdobící balustrádové sloupky tím, kam kráčí, máme západní fasádu Belvedéru číst vždy směrem ke vchodové arkádě, což znamená, že na jižním konci musíme postupovat zprava doleva. Merkur byl v renesanci ctěn jako patron moudrosti a vědy, byl poslem předávajícím božské vědění lidem. Byl ochráncem řemeslníků, umělců, ale i matematiků, astronomů, a jako "Hermés Trismegistos" především patronem astrologů, alchymistů a tajných nauk obecně. Na takovou interpretaci ukazuje skutečnost, že reliéf s Merkurem je umístěn mezi zobrazení s Apollónem a Marsyem, jehož mystický výklad byl všeobecně rozšířen, a výjev s Herkulem a Antaiem, jímž vrcholila hrdinova cesta ke ctnosti, díky níž byl vzat na nebesa.
Nárožní budova Ústředního ředitelství čsl. tabákové režie, projektant A. Dryák (1923 - 1928) výzdoba na fasádě a dveřích J. Horejc, J. Jiříkovský. Dnes budova obchodního soudu. vlysy na fasádě jsou zdobeny reliéfy na motivy výroby a prodeje tabáku, autorem je Josef Jiříkovský