Nástropní freska. Figurální scéna nad schodištěm terasy před kulisou paláce. Pod rozevlátou drapérií na levé straně scény je zobrazen trůn, na něm sedí mladý bezvousý panovník s korunou na hlavě (Alexandr), kolem něho dvořané. Před trůnem skupina mužských a ženských postav, starší klečící žena s hlavou zahalenou závojem, na něm koruna (Sisygambis), po její pravici mladík (Ochus ?), zcela vlevo na schodech klečí dvě princezny a královna s korunou na hlavě (Barsyne/Statira, Driperis, Statira). Kolem další vojáci a služebnictvo, v popředí žena se psem na vodítku, na jehož obojku je signatura malíře, druhý pes stojí na schodech. Zcela vlevo na balustrádě zábradlí terasy sedí voják (Fáma ?) s trubkou., Kudělka 1966#, 466–467., and Freska je interpretována jako Coriolanus před Římem (Chadraba 1979), nebo jako Dáreovova rodina před Alexandrem (Uhlíř 2002). Námětem je bezesporu šlechetnost Alexandra Velikého, malíř totiž doslova kopíruje části maleb Pietra da Cortona v Palazzo Pitti, Florencie. Malby byly vydány v grafické podobě tiskem De Rossim (několikrát, circa 1677-1693). Autor v olomoucké fresce sloučil předlohy zobrazující dva zcela rozdílné hrdiny z antických dějin, vojevůdce Alexandra Velikého (356-323 př. Kr) a zakladatele Perské říše Cyra Velikého (zemř. 529 př. Kr.), původně zobrazené v samostatných výjevech ve Venušině sále v Palazzo Pitti. Tepper pro zobrazení Alexandra převzal kompozici sedícího Cyra s jeho druhy, zatímco postavy příslušníků Dáreovy rodiny ponechal téměř bez změn. Oba zmínění hrdinové zastupují Řeky a Peršany a postava s trubkou před trůnem panovníka je připomínkou věhlasného hrdiny. Záměrem objednavatele fresky tedy patrně bylo zobrazení konfrontace Alexandra Velikého s rodinou perského vládce Darea po bitvě u Issu (333 př. Kr.), při níž prokázal svou velkorysost.
Malovaný talíř (průměr 29,5 cm). Ve skalnatém terénu trojice stojících nahých žen (Juno, Venuše, Minerva) s malým Amorem (luk, toulec). Na zemi vedle Minervy položená zbroj. Vlevo před skálou sedí Paris (pastýřská hůl), podává Venuši jablko, za ním sedí pes a v pozadí před skálou stojí Merkur (okřídlená čapka, caduceus)., Přibyl 2006#, 90, č. 27., and Talíř muzeu daroval kníže Jan z Lichtensteinu roku 1910. Autor doslova převzal kompozici podle rytiny Marcantonia Raimondiho (podle Raffaela), podle níž vznikl talíř z Fitzwilliam Museum, Cambridge C.59-1927 (Durantino ?, 1545-1550). O tématu srov. Exemplum: Paridův soud.
Kresba (průměr 16, 2 cm): nalevo nahý Merkur (křídlená čapka a boty) předává jablko nahé Venuši, za níž jsou sedící Nymfy, oblečená dívka zvědavě přihlíží. Amor sedí na zemi zády k Venuši. Napravo nahá Juno diskutuje s nahým Paridem s pasteveckou holí v ruce. Juno korunují za ní stojící ženy, vedle Juno je páv, před Paridem leží na zemi pes. Vpravo nahoře nahá Minerva, obrácená zády k Venuši, její společnice jí nasazují přilbu. Vyjev je zasazen na palouk se stromy vlevo, v pozadí je záalpské město s vysokými doškovými střechami (Praha)., Prag um 1600#, č. 291 s. 409., and Předloha pro výzdobu dna číše (Rijksmuseum, Amstredam) z roku 1607. Ironický odstup od mytologického námětu se projevuje žánrovými detaily a soudobým městem v pozadí.
Nástropní freska ve štukovém rámu, figurální scéna v krajině. V popředí vpravo klečí Paris, podává Venuši jablko, před Venuší stojí Amor s lukem. Za Paridem Merkur (okřídlená čapka, kacudeus), za Venuší Juno s pávem, po pravici Venuše nahá Minerva (štít s hlavou Medúzy, kopí, helma). Nad Venuší se vznáší putto s věncem., Hosák, Zemek 1981#, 195., and Autor maleb není uveden, uváděn je pouze B. Fontana, který prováděl štukovou výzdobu stropů v několika místnostech na zámku.
Mars - sousoší vousatého muže ve zbroji (helma, kopí, meč) se psem., Adrian von Butlar, Marcus Köhler: Tod, Glück und Ruhm in Sanssouci, Ein Führer durch die Gartenwelt Friedrichs des Großen, Hatje-Cantz-Verlag 2012 Tod, Glück und Ruhm in Sanssouci, Ein Führer durch die Gartenwelt Friedrichs des Großen, Hatje-Cantz-Verlag 2012, http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam, and Mars (Ares) und Minerva (Athene)Original des Mars von Francois Gaspard Adam (1760), vollendet von Sigisbert Francois Michel (1764), Kopie von Wolfgang Wille (2001)Original der Minerva von Francois Gaspard Adam (1760), Kopie von Peter Flade (2001) Mit wilder Pose ist Kriegsgott Mars gerade im Begriff den Speer zu schleudern (*) und so die gewaltsame Auseinandersetzung zu beginnen. Es gibt kein Zurück, die Gewalt ist nicht mehr aufzuhalten. Oder doch? Ebenso wild entschlossen erscheint Minerva, sie hat einen Grenzstein (*) gepackt und es bleibt offen, ob sie diesen heraus reißt und wegschleudern wird oder ob sie die Grenzen neu gesetzt hat und durch den Stein fixieren will. Doch egal: Die Bedrohung bleibt und das ungute Gefühl, dass die Weisheit der Entscheidungsträger versagt hat, wird noch verstärkt, wenn man das Fontänenrondell verlässt und in Sanssouci auf dem Weg nach Westen weitergeht. In den sich anschließenden Rondellen werden Gewalt und Leidenschaft, Entführung und Raub weiter thematisiert.
Adrian von Butlar, Marcus Köhler: Tod, Glück und Ruhm in Sanssouci, Ein Führer durch die Gartenwelt Friedrichs des Großen, Hatje-Cantz-Verlag 2012 Tod, Glück und Ruhm in Sanssouci, Ein Führer durch die Gartenwelt Friedrichs des Großen, Hatje-Cantz-Verlag 2012, http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam, and Original der Minerva von Francois Gaspard Adam (1760), Kopie von Peter Flade (2001)
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam and Paris entführt Helena Schreitet man auf dem Hauptweg vom Französischen Figurenrondell (Große Fontäne) kommend in Richtung Westen zum Neuen Palais weiter, dann gelangt man als nächstes zu einem Rondell, dessen acht Skulpturen leidenschaftliches Handeln, Kampf, Liebe, Trieb, Verehrung, aber auch Besinnung thematisieren. Die jetzige Anordnung ist nicht die ursprüngliche (diese bestand einst aus vergoldeten Götterfiguren der griechisch-römischen Mythologie). Doch die hier dargestellten Geschichten knüpfen facettenreich an das im vorhergehenden Rondell angedeutete Urteil des Paris bei Thetis' Hochzeit an.Sie erinnern sich? Der trojanische Königssohn Paris musste einer von drei olympischen Göttinnen den Vorzug geben, jede versprach ihm ein erstrebenswertes Lebensglück: Macht und ewiger Ruhm die eine, verehrungswürdige Weisheit die andere und rauschendes Liebesglück mit der schönsten aller Frauen die dritte ... Paris war jung und unbedarft und wählte ohne langes Nachdenken. Dass die schönste Frau auf Erden bereits vergeben war, fiel dabei nicht ins Gewicht. Und so entführte er, bestärkt durch Aphrodite, die schöne Helena bei seinem Besuch an König Menelaos' Hof kurzerhand ... Helena soll sich auch nicht sonderlich gesträubt haben, denn sie mochte Menelaos eh' nicht mehr besonders (obwohl sie ihn einst selbst erwählt hatte) - der jugendliche starke Paris gefiel ihr jetzt besser. Der in seinem Stolz und seiner Eitelkeit gekränkte Menelaos tobte, sammelte ein Heer und zog gegen Troja, wo außer Helena auch fette Beute zu finden war. Das Ende des trojanischen Krieges ist bekannt: Troja wird in Schutt und Asche gelegt, Paris und mit ihm viele andere getötet.
Na průčelní fasádě malovaná figurální dekorace. V prvním patře mezi okny alegorie ctností. Čtvrtá zleva postava stojící ženy ve zbroji, na hlavě přilbu, v levé ruce drží šít se lví hlavou, v pravici sloup - Síla (Fortitudo).
Na průčelní fasádě malovaná figurální dekorace. V prvním patře pod okny oválná kartuše s alegorií Vítězství (Victoria). Výjev doprovází latinský nápis.
Na fasádě průčelí, pod hlavní římsou, kartuše s alegoriemi osmi ctností s doprovodnými latinskými nápisy. Sedmá zleva sedící žena ve zbroji (kopí, brnění, štít), proti ní sloup a vedle něho lev - Síla (Statečnost (Fortitudo)., Hilmera 1953#, s. 21-22., and Poche 1982#, s. 519-520.