V roce 1627 Hollar odešel z Prahy do Německa, vstoupil do služeb anglického diplomata Thomase Howarda (1585 - 1646), kde měl za úkol graficky dokumentovat jeho sbírku antik a obrazů. Ženskou bustu vytvořil za svého pobytu v Antwerpách. Busta byla sestavena v 1. třetině 17. století z římských kopií poprsí a hlavy dvou různých řeckých originálů. Toto pasticcio, od roku 1755 dochované ve sbírkách Ashmoleova muzea v Oxfordu, bylo kroužkem učenců hr. Arundela identifikováno jako portrét manželky Marka Aurelia., Antické tradice, s. 104, č.k. 88, and Faustina, manželka Marca Aurelia
Dvorní rada Rudolfa II., J. M. Wacker von Wackenfels vydal po císařově smrti ilustrovaný leták s oslavnou básní na svého panovníka. and Antické tradice, s. 90, č.k. 64
Mědiryt (45, 5 x 31, 5 cm): v popředí zápasí Herkules (lví kůže) s Antaiem. Drží Antaia ve vzduchu, aby nemohl načerpat sílu ze své matky Gaie, jež je zobrazena na zemi pod ním (v podobě kořene stromu). V pozadí bojuje Herkules se lvem., Fučíková 1997#, I/325, and Rytina podle ztraceného obrazu Bartholomea Sprangera, který rovněž posloužil jako předloha pro ilustraci Jaspera Isaca ve vydání francouzského překladu Filostratových Obrazů (Philostratus 1614).
Oslava císaře Leopolda I. Oznámení filozofické disputace, tzv. teze. Kilian Bartholomeus podle návrhu Karla Škréty. Vlivy z antické mytologie - císař zobrazen jako Slunce na slunečním voze a kolem něho planety se Šternberky jako hvězdnými satelity. Na kresbě však mají planety obvyklou podobu planetárních božstev - Měsíc=Diana, Jupiter, Merkur, Saturn, MArs, Venuše, jejich vozy táhnou zvířata s nimi spřízněná, Měsíc má delfína, Merkur kohouta, Jupiter Junoniny pávy, Saturn hydru, Mars lvy, Venuše měla mít holoubky nebo hrdličky. V rytině se planetární božstva proměnila v podoby triumfujících panovníků (Přemysla Otakara I., KArla IV., Zikmunda, LAdislava Pohrobka, Ferdinanda I. a Rudolfa II.. Ze slunečního boha se stal římský triumfátor na voze taženém quadrigou. Ve hvězdách se pak objevily fiktivní podobizny Šternberků, kteří zaujímali za českých králů významné funkce ve veřejném životě. and Neumann, Antické tradice, s. 106
Mědiryt (56, 5 x 39, 5 cm): Perseus (antická zbroj, přilba neviditelnosti, zahnutý meč) stojí mezi Merkurem a Athénou, kteří jej vyzbrojují. Merkur (okřídlená čapka a boty) klečí u Perseových nohou a připevňuje mu okřídlené boty. Caduceus leží na zemi před ním. Napravo Minerva drží štít tak, aby si na jeho zrcadlové ploše mohl zkontrolovat upevnění meče, za nímž se ohlíží. Minerva na obraz meče na štítě upozorňuje gestem levé ruky. V popředí Amor s kopím. Vpravo nahoře nymfy s nádobami (oinochoe a číše) a personifikace řeky s nádobou, z níž vytéká voda. V průhledu dvě Nymfy, jedna s nádobou na hlavě., Fučíková 1997#, I/335, and V antických verzích mýtu o Perseovi vystupuje Merkur jako dárce kouzelné výzbroje: meče, okřídlených bot a přilby neviditelnosti (Hyginus, Astronomica fabulae), zatímco Athéna hrdinovi poradila, aby se díval do štítu, v němž mohl vidět Gorgonu, aniž se na ni podíval (Apollodorus, Knihovna 2, 4, 2). Tento štít byl podle jedné verze průhledný (Servius commentarius in Vergilii Aeneida, 6, 289). V 5. stol. Fulgentius přichází s alegorickým výkladem, v němž Perseus představuje sílu a Minerva moudrost, a obrazně je také vyložen Perseův štít/zrcadlo (Fulgentius mythologiae 1, 21). Ve 12. století se objevují první zmínky o křišťálovém či skleněném štítu (Mythographus Vaticanus I, 2, 28; Mythographus Vaticanus II, 135). Křišťálový štít se díky svému symbolickému potenciálu stal v poantické Evropě Perseovým atributem (Bonsignori 1522, cap. 37; Agostini 1522, Lib. IV, 44-45r: scudo fatto de christallo; Dolce 1565: lo scudo cristallino avuto da Minerva; Bruno 1584, dialogo secondo: scudo di cristallo). Pomoc Merkura a Minervy byla rovněž vykládána symbolicky, získání Medúsiny hlavy bylo vítězstvím nad žádostivostí a smyslností.
Série mědirytin se skládá z titulu, dedikace a 49 topografických pohledů., Fučíková 1997#, I, 359-366, and Sadeler pro jednotlivé listy použil cizí předlohy: 1-9, 11-39 (podle Dupérac 1575), 10 (podle kresby Anonymous Fabricy, Stuttgart, Kupferstichkabinett), 40-49 (podle Pietra Bruegela staršího, Jana Brueghela a Pietra Stevense 1575, ostatní Pietro Stevens, Jan Brueghel st.,), na závěr Sadeler zařadil dvě záalpské veduty, pohled na nizozemský Baerlandt a pražský Vyšehrad, který tak byl postaven na roveň antickým římským památkám. Nejrozšířenejší je druhé vydání z roku 1660 (Sadeler 1660).
Zachycení scény z opery J. J. Fuxe Constanza e Fortezza, provedené v otevřené aréně na Pražském hradě r. 1723. Dekorace zobrazuje Tarquiniovy zahrady na Janiculu v Římě. and Varcl 1978#.