Slonovinová soška (14, 5 cm): Kybelé (oděv odhalující ňadra, přes hruď křížem stuha), na hlavě koruna ve tvaru městských hradeb, v pravé ruce drží žezlo (odlomeno), v levici klíč., Prag um 1600#, č. 734 s. 253., and Koruna ve tvaru městských hradeb božskou matku definuje jako ochránkyni města a lidské civilizace obecně.
Slonovinová soška (21, 9 cm): nahá Kybelé (plášť na zádech, přes prsa stuhu) má na hlavě korunu ve tvaru městských hradeb, v pravé ruce drží žezlo, v pozdvižené levici klíč., Fučíková 1997#, II/231, and Koruna ve tvaru městských hradeb božskou matku definuje jako ochránkyni města a lidské civilizace obecně. Sulpicia zmíněná v nápise byla manželka Quinta Fulvia Flacca, byla uznána za nejctihodnější ze všech matron římských, aby zasvětila chrám Venuše Verticordia/ Obracející srdce (113 př. Kr.). Nápis na sošce Kybelé patrně důsledek sloučení historie Sulpicie a Claudie, která se zasloužila o uvedení kultu Kybelé do Říma, jak o tom píše Ovidius v Kalendáři (Ov. fast. 4, 301-327). V Pliniových Kapitolách o přírodě jsou Sulpicia a Claudia zmíněny v jedné větě (Plin. nat. 7, 35).
Kamej: nahá Léda sedí pod stromem na šatech s labutí na klíně, otáčí se dozadu, k nebi., Fučíková 1997#, II/53, and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Masnagova kamej je ojedinělá v tom, že ilustruje verzí mýtu zachycenou v Eurípidově Heleně.
Bronz (62, 7 cm): nahý Merkur (okřídlená čapka, okřídlené boty) letí a ukauje vzhůru, v ruce původně držel caduceus., Fučíková 1997#, I/115., and Toto dílo existuje v mnoha verzích a různých velikostech.
Bronzová soška (21 cm): lev povalil koně a zakusuje se mu do boku., Prag um 1600#, II, č. 523 s. 55-56., and Soška je poměrně věrnou kopií antického římského sousoší ze 3. století před Kristem, které bylo spolu s kapitolskou vlčicí jedním z nejstarších a nejznámnějších atributů Říma. Sousoší bylo vystaveno na Campidogliu přinejmenším od pol. 13. století, a protože u něj byly vyhlašovány rozsudky smrti, bylo interpretováno jako symbol spravedlnosti. Přinejmenším od čtrnáctého století stálo na levé straně schodiště ("scale al leone") vedoucího k justičnímu paláci, v roce 1549 bylo přesunuto k opěrné zdi pod kostelem S. Maria in Aracoeli. V renesanci bylo sousoší slavné nejen pro svůj symbolický význam, ale též jako estetický objekt obdivovaný Rafaelem i Michelangelem. Antické sousoší se lvem zakusujícím koně bylo v Praze poprvé citováno na východním průčelí Belvedéru (Paolo della Stella, 1538 - 1550). Suiniho soška zachycuje stav po restaurování sochy v roce 1594 (Ruggiero Bescape), při níž byla doplněna chybějící hlava, která naznačuje, že kůň boj vzdal a odevzdaně očekává svůj konec. Dnešní stav představuje dramatičtější rekonstrukci od Giambologni na níž má kůň otevřenou tlamu.
Olej na plátně (140 x 95 cm): nahý Mars (vousy) sedí u ponku a pilníkem, obrušuje hrot kopí upnutý do svěráku a dívá se vzhůru, na Venuši, která stojí za ním. Nahá Venuše (perly ve vlasech) má okolo levé ruky omotaný červený plášť, levicí objímá Marta okolo krku. Před Martem stojí Amor, dívá se na pracucjícího boha války a ukazuje mu šíp, který drží v pravé ruce. Levici má položenou na kliku brusného kola, na jehož bednění Mars sedí. Na stole leží kovářské nářadí a přilba, nad ním je pověčený plátový pancíř. V průhledu vlevo nahoře Vulkánova kovářská dílna s výhní a dva Kyklopové pracují u kovadliny., Fučíková 1997#, I/99, and Sprangerova lompozice nemá předchůdce v antickém umění, i když tam najdeme všechny prvky (objímající se Mars s Venuší s putti hrajícími si se zbraněmi, Amor ostřící si šíp na brusu, atd.). O tajných setkáních Marta s Venuší v domě jejího manžela se zpívalo v nedochované epické básni, kterou zmiňuje Homér v Odysseii (8, 766-768). V jednom anakreontském fragmentu, který byl v renesanci znám, se píše o Martově konfliktu s Amorem, jehož důsledkem bylo to, že bůh války vzplanul milostnou vášní k Afrodítě. V tomto sporu šlo o to, čí zbraně jsou lepší, což je patrně téma Sprangerova obrazu. Amor vypadá, jakoby Martovi zlomyslně ukazoval svůj šíp, ten ho však nevnímá, protože má oči jenom pro Venuši. Martova práce s pilníkem tím dostává ironický nádech, protože jeho oštěp nic nezmůže proti Amorově střele, byť by byl sebeostřejší. Na toto čtení ukazuje i to, že na obraze je mohutná špice Martova kopí překřížena a tedy doslovně přeškrtnuta útlým ostřím střely Amorovy.
Bronzová skupina (41, 4 cm): Mars (vousy) objímá Venuši, u jejích nohou sedí Amor. Všichni jsou nazí., Fučíková 1997#, I/113, and Stejné téma má Gerhardovova skupina v Mnichově, Bayerisches Nationalmuseum, z let 1584-94.
Medaile s portréty Jiřího Hohenzolerna a jeho manželky Hedviky Minsterberské. Jiří Hohenzollern koupil krnovské panství v roce 1522., Chamonikola 1999# (Opavsko) č. 161., and Jedna z prvních portrétních medailí ražených v českých zemích.
Bronzová soška (53 cm): nahý Merkur (okřídlená čapka a boty, caduceus)., Prag um 1600#, II, č. 518 s. 46-48., and Postoj sochy je variací na téma Apollóna Belvedérského. Ve Stuttgartu je replika této sošky. Patrně protějšek k sošce Minervy v soukromé sbírce v USA.