Olejomalba na mědi (44, 5 x 29, cm): spící nahý Amor, vedle něj dvě oblečené ženy, jedna drží toulec a povytahuje z něj šíp, druhá ukazovákem zkouší jeho ostří. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.50., and Popis spícího Amora a Psýché zkoušící ostří jeho šípů je podrobně popsáno v Apuleiových Proměnách známých též jako Zlatý osel (5, 22). Výjev je tu však sutován do ložnice v Amorově paláci a Psýché je sama.
POMSTA MUSÍ BÝT POMSTĚNA[18.10.2005]Velký projekt Divadla Rokoko, uvedení trilogie Oresteia, je po všech stránkách týmová práce. Podělí se o něj dvojice režisérů Thomas Zielinski a Tomáš Svoboda s tím, že na dramaturgii cyklu spolupracují Valeria Schulczová, Vladimír Čepek a umělecký šéf Tomáš Svoboda."Rozhodli jsme se inscenovat Oresteiu jako seriál. Původní plán pro tuto sezonu sice počítal s uvedením zatím jen dvou částí (Agamemnón a Úlitba mrtvému), ale v souvislosti se změnami ve vedení Městských divadel pražských se pokusíme stihnout vše do konce sezony," říká Valeria Schulczová. Není to optimismus, ale akt důstojného dokončení započatého projektu, protože budoucnost stávajícího uměleckého týmu Divadla Rokoko je velmi nejistá - pravděpodobně budou ze strany nového ředitele MDP Ondřeje Zajíce odejiti, neboť jeho transformační projekt jde jinými cestami.Studená sprcha skoro až příznačně rezonuje s mottem inscenace Agamemnón, že pomsta musí být pomstěna. Ondřej Zajíc byl totiž tím, kdo byl v loňském konkursu na Divadlo Rokoko úspěšný nebyl. Pokusí se tým Rokoka o odvetu (nebo minimálně o obranu) tak jako Agamemnón?Dramaturgickou linii uvádění klasických textů ve výrazné interpretaci začala již inscenace Don Juan. Narozdíl od této hry si však Oresteia zachová bez výhrad původní text (který bude uveden v moderním překladu Petra Borkovce a Matyáše Havrdy). Výrazný výklad tentokrát totiž bude spočívat v inscenačním řešení.Valeria Schulczová k tomu poznamenává: "Celou hru posouváme do současnosti, její interpretace rezonuje v současné geopolitické situaci. Nepůjde o politické divadlo ve smyslu stranickosti, chceme jen zaujmout stanovisko k událostem, jako je například invaze USA do Iráku." Režisér Zielinski vše dále rozvíjí: "Na plakátu k inscenaci máme prezidenta Bushe. Mýtická trojská válka i nedávné teroristické události s následnou protiakcí USA nám přijdou vystavěné na stejném principu. Po přečtení Orestei se nám v hlavě honilo téma války, včetně právě momentů letadel v mrakodrapech nebo invaze do Iráku. To, že pomsta musí být pomstěna, se vlastně opakuje stále dokola, ať v antických textech, nebo dnes. Tenkrát šlo o ukradenou manželku, kvůli čemuž jeden vládce byl schopen zorganizovat obrovskou armádu a 10 let někde bojovat. Koneckonců, nafta může být taky důvod." Tomáš Svoboda upozorňuje na paralelu, že v obou případech to měla být blesková válka, a nebyla."K antice vzhlížíme, žijeme z ní a jejích základních pouček," říká představitel Agamemnóna Václav Mareš, "přesto inscenační praxe antických textů u nás není až tak velká. Je to mé teprve druhé setkání s antikou, v roce 1969 jsem hrál krále Oidipa ve vynikající režii Václava Lohniského. Proč se antická dramata hrají tak málo? Asi je v nich nějaký oříšek, divadelníci se možná lekají veršů, poselství a silných témat. Nebo obtížně hledají řešení Chóru, této rozhodující postavy v ději. Thomas Zielinski právě Chór řeší neuvěřitelným způsobem, dnešním a moderním, aniž by šlo o nějakou schválně dělanou aktualizaci. Divák možná bude jeho sdělností překvapen. Ale nebudu samozřejmě nic prozrazovat."No vidíte, bard souboru Divadla Rokoko Václav Mareš se s antikou setkává podruhé, přitom "mladík" Tomáš Petřík (jenž tentokrát alternuje jednu z postav "Sboru starců") má s antickými texty či texty na antiku odkazujícími neuvěřitelně bohaté zkušenosti ze svého působení v Divadle Labyrint i Národním divadle.
Pomsta musí být pomstěna!20.10.2005 Jindřiška Kodíčková Divadlo Rokoko uvádí jako první premiéru sezóny úvodní díl Aischylovy trilogie Oresteia – Agamemnón.Aischyla si dramaturgie vybrala hlavně proto, že jako nejstarší z klasických autorů má ještě souznící vztah k řeckým bohům, jeho postavy nebojují proti nim, ale s nimi. Vidí to jako paralelu k dnešku, kdy též nejdeme proti Kristovi. Zajímavý i pro dnešní dobu Aischylův myšlenkový požadavek nastolení demokracie, ukončení nekonečného řetězce pomsty smírem. Inscenace důsledně zachovává původní text v překladu P. Borkovce a M. Havrdy, aktualizace spočívá na bázi inscenační, nikoli slovní. Jako pevná nit od starověku do současnosti prostupuje skutečnost, že osudy nejvyšších vůdců světa mění životy ostatních i proti jejich vůli. Vždy své činy legitimizují boží daností a nutností ve jménu spravedlnosti. Do Tróje se musí okamžitě vpadnout, bleskově udělat pořádek. Blesk se však protahuje na deset let. Teprve potom se vrací Agamemnón domů. Setkává se s oddanou manželkou Klytaiméstrou a celým národem. Uplynulou dobu nelze vzít zpět - dlouhé odloučení, obětování dcery a další nepravosti plynoucí ze starých rodových svárů. Do života vůdců nahlíží a zasahuje kdekdo, oni zase mění zaběhlý život obyčejného člověka. Každé příkoří musí být po zásluze potrestáno. A to opět zaseje semínko pomstě budoucí. Nekonečný řetězec. Spravedlnosti? Na plakátu k představení hřmí svá slova..... nikoli řecký král....ale prezident USA G. Bush. Proč??? Hrají: Václav Mareš, Petr Lněnička, Alena Štréblová, Jan Plouhar, Jana Stryková, Hynek Chmelař, Jiří Hána, Jelena Juklová, Tomáš Petřík, Jan Bidlas, Hana Vagnerová, Dana Batulková, Tereza Chytilová, Jitka Nerudová, Lenka Hušková, Lukáš Jůza Režie: Thomas Zielinski Premiéra se uskuteční v pátek 21. října, další představení 24. 10.,1.8.21. listopadu. Budoucnost souboru dnes není jasná ani jistá v souvislosti se změnou ředitele MDP. Pokud budou muset z rozhodnutí nového vedení divadlo na konci sezóny opustit, slíbili celou trilogii realizovat co nejdříve, tzn. v sezóně 2005/2006.
Mědirytina (40,1 x 32,4 cm): podobizna Hanse von Aachena v alegorickém rámu. Nahoře po stranách dva putti kreslící podle antických soch, uprostřed sedí na kouli Occassio se vzdutou plachtou. Occassio drží za prameny vlasů dole stojící Herkules (lví kůže a jablka Hesperidek), napravo Malířství (paleta, štětce a malštok). Dole v medailonu alegorický výjev s Herkulem na rozcestí, před ním je strmá skála, po níž se šplhá postava k chrámu ctnosti na vrcholu. and Fusenig 2010# č. 62 s. 191.
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam and Antinous, der Liebling des Kaisers. Die (Original-)Skulptur des Antinous in Sanssouci stammt von dem Bildhauer Asmus Frauen aus dem Jahr 1748. Antinous (auch Antinoos) lebte von etwa 110/112 bis 130 n. Chr. und war der erkorene Liebling und ständige Begleiter des Kaisers Hadrian (76-138 n. Chr.), der ihn wohl um 118 kennenlernte und großen Gefallen an dem jungen Mann fand. Antinous kam etwa 20-jährig unter ungeklärten Umständen ums Leben. Ein Unfall? Eine Intrige? Einer Legende nach soll Antinous seinem Leben selbst ein Ende gesetzt haben, um seine Lebenszeit dem Hadrian zu vermachen ... Kaiser Hadrian war untröstlich über den Tod seines Geliebten. Er beauftragte die besten Künstler, Bildnisse und Statuen des Antinous herzustellen, eine Stadt (Antinoopolis) wurde gegründet, ein Sternbild nach ihm benannt, Antinous wurde zum Gott erhoben und jährliche Festpiele wurden ihm zu Ehren abgehalten. Sein Grab schmückte ein Obelisk, in dem sein Leben und seine Taten eingemeißelt wurden. Die Stadt ist längst zerfallen, der Ort des Grabes unbekannt, doch der Obelisk blieb erhalten und steht seit 1822 in Rom auf dem Pincio-Hügel. Erhalten blieben auch eine unglaubliche Anzahl von Statuen, Büsten und Bildnissen des Antinous, die alle von einer übergroßen Liebe künden. Eine Webseite berichtet ausführlich darüber:
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam and ApollApollon, der jugendliche Gott des Lichts, der Beschützer der Künste, außerdem mit der Gabe der Weissagung versehen, gehört zweifellos zu den strahlendsten und schönsten Gestalten im Kreis der 12 olympischen Götter. Doch bei seinen Liebschaften schien gerade er oft ziemliches Pech zu haben und seinen Geliebten erging es häufig noch sehr viel schlechter ... Beispiele gefällig?Koronis: Sie empfing von ihm Asklepios (den Gott der Heilkunst), liebte jedoch eigentlich einen anderen und musste dies mit ihrem Leben bezahlenChione: Sie wurde außer von ihm auch noch von Hermes begehrt, rühmte sich dessen und wurde mit dem Leben bestraft Hyakinthos: Dem Apoll gefiel der junge Mann sehr, doch er traf ihn mit dem Diskus so heftig an den Kopf, dass Hyakinthos tot umfielKassandra: Apoll versprach ihr seherische Gabe, wenn sie ihm zu Willen wäre, aber Kassandra verschmähte ihn und ihre Voraussagen waren verflucht, niemand glaubte ihren ProphezeiungenDa ist es eigentlich kein Wunder, dass Daphne so schnell sie konnte vor dem göttlichen Apoll davon lief, als er ihr nachstellte und sie, statt sich ihm hinzugeben, lieber in einen Lorbeerbaum verwandeln ließ ...