Plastika, bronz, v. 31 cm, pálená hlína s bílou glazurou, v. 29, 5 cm. Postava nahé stojící ženy, kontrapost, levá ruka v bok, v pravici drží ptáčka., Horejc 2016, s. 174., and Dvě identické plastiky, jedna z bronzu, druhá z pálené hlíny s bílou glazurou.
Aeneas prchá z hořící Tróje. Nahý Aeneas (krátce zastřižený vous) nese na zádech Anchísa (dlouhá brada, plášť omotaný okolo pasu), který v levici drží (nedochované) sošky domácích bohů. Před Anchísem nahý Ascanius/Iulius, za Aeneou Kreusa (vlasy svázané v uzel, ruce v plášti zdvižené k hrudi. Nalevo strom, napravo palma., Bažant 2006#., and Výjevy v bezprostředním okolí původní vchodové arkády západního průčelí pražského Belvedéru, včetně výjevu s Aeneem a Anchísem, měly návštěvníkovi připomenout římské císařství. O zobrazení Aeneova odchodu z Tróje srov. Exemplum: Aeneas a Anchíses.
Král Latinus vítá Aenea (?). Aeneas (?) v antické zbroji objímá Latina (?) charakterizovaného dlouhou bradou a pláštěm. Za Aeneem (?) stojí bezvousý muž v plášti a vedle něj jsou vidět nepokryté hlavy čtyř lidí, za nimi jsou vidět přilby dvou mužů. Nalevo je strom, napravo brána města Laurentum (?), městské hradby s cimbuřím tvoří pozadí výjevu., Bažant 2006#., and Výjev je situován před městskou bránu a patrně zobrazuje Latina vítajícího Aenea. Jestliže je tato interpretace správná, potom je řecká proradnost ztělesněná Sinónem, jenž je zobrazen na vedlejším soklu nalevo, konfrontována s římskou velkorysostí, kterou symbolizuje Latinus. Výjev není ve skutečnosti ilustrací Aeneidy, ale textu, kterým Vergiliův nedokončený epos zakončil Maffeo Vegio (1407--1458). Tato třináctá kniha Aeneidy byla publikována v Benátkách roku 1471 a objevila se za Vergiliovým textem i ve vydání z roku 1502.
Aeneas (vousy, košile, tříčtvrteční kalhoty) má pravou ruku položenou na pahýl stromu, levici s nataženým ukazováčkem má nataženou před sebe. Proti němu stojí Merkur (okřídlená čapka, okřídlené boty, krátký plášť přes levé rameno), v levé ruce drží kaduceus, pravou ruku s nataženým ukazováčkem má nataženou před sebe. Stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Na základě Iarbova udání Jupiter ihned poslal Merkura k Aeneovi, aby mu připomněl, že musí neprodleně Didoninu zem opustit. Merkur Aenea našel, jak se oblečený v místní šat věnuje budování Kartága, což je zobrazeno na vedlejším, šestém cviklu západního průčelí Belvedéru. Aeneas živě gestikuluje směrem k Merkurovi, kterého snadno poznáváme podle okřídlených bot a berly, odznaku božského posla. Kompozice má analogie v dobových italských obrazech zobrazujících stejné téma. Merkur patrně právě povolává Aenea do boje Vergiliovými slovy: "Kampak to míříš, več doufáš, že zahálíš v libyjských krajích? Jestli se nedáš nadchnout ni slávou tak velkých skutků, nechceš--li pro vlastní čest již žádné podstoupit boje, viz, jak roste ti syn - měj na mysli budoucnost svého dědice: římská říše a celá italská země určena losem mu jest" (Aeneis 4, 271--276, překlad Otmar Vaňorný).
Hrdina (vousy) v antikizujícím pancíři, ale v tříčtvrtečních kalhotách, klečí v obilném poli a seče klasy srpem. Za ním je osel se snopem na zádech. Palmy a stromy na obou stranách., Bažant 2006#., and Zobrazení Aenea je po formální stránce variací na téma vojáků sklízejích srpem obilí z Traianova sloupu v Římě. Klíčem k interpretaci reliéfu je jeho umístění vedle Venuše u Vulkána a nad bohyní se zázračnou květinou. S největší pravděpodobností tedy zobrazuje Aenea věnujícího se v Kartágu zemědělství, což znamená, že když přicházíme severním vchodem, čteme pozpátku příběh, který, jak se ukáže, začíná u vchodové arkády západního průčelí. Aeneas obdělával půdu, kterou Libyjský král Iarbo daroval pozdější Aeneově milence Dido, aby si ji naklonil. Když se však Iarbo dozvěděl, kdo tuto půdu obdělává, stěžoval si Jupiterovi, kterého zpráva o lásce Dido a Aenea rozlítila: "On takový není, jak sličná mi slíbila matka! Nebyl z řeckých zbraní už dvakrát pro tohle vyrván, ale že italskou zemí má vládnout, kolébkou říší, hřmící válkou, by rod, jenž z Teukrovy krve je vzácné, zplodil a veškerý svět pak přivedl pod svoji vládu" (Aeneis 4, 228--231, překlad Otmar Vaňorný).
Dva nazí muži (zadní s bradou) kráčí doprava s větví na ramenou, na větvi je položena přilba, z větve visí pancíř (Aeneova zbroj?). Stromy na obou stranách., Bažant 2006#., and Muži nesoucí zbroj je téma, jež se může vztahovat k celé řadě mýtických příběhů. Výklad reliéfu však usnadňuje putto na balustrádovém pilíři nalevo od tohoto soklu. Je totiž zobrazen s palmovou ratolestí, čímž naznačuje, že následující výjev se bude týkat nějakého velkého vítězství. Jednoznačný klíč k obrazu mužů nesoucích zbroj je nad ním, ve cviklovém reliéfu s Venuší v dílně Vulkánově, a napravo, na sloupovém soklu zobrazujícím bohyni připravující zázračný lék. Muži nesoucí zbroj se tedy vztahují k Aeneovu vítěznému tažení do Itálie.
Diogenés s pláštěm omotaným okolo spodní poloviny těla sedí pohodlně opřen na kameni pod stromem, pravou nohu přehozenou přes levou a ruce založené přes prsa, nedívá se na Alexandra, ale na zem (na jeho stín ?). Před ním stojí rozkročený Alexandr v antické zbroji (korintská přilba s chocholem, plášť upevněný na levém rameni), v pravé ruce před sebou drží kopí. Velké stromy napravo a nalevo, v pozadí Alexandrovi vojáci, za nimi stromy., Bažant 2006#., and Podle anekdoty známé z Plútarcha, vojevůdce za svého pobytu v Korintu doufal, že mu přijde vzdát čest i slavný filosof Diogenés. Když nepřicházel, Alexandr se za ním vypravil sám. Diogenés však zůstal sedět a když se Alexandr zeptal, co pro něj může jako pán světa udělat, řekl, aby ustoupil ze slunce. Zatímco první výjev Alexandra oslavuje v roli rozhodného vládce, druhý a třetí jej představují jako mudrce a filosofa. V šestnáctém století bylo všeobecně známo, že když vojevůdce od Diogena odcházel, prohlásil: "Kdybych nebyl Alexandrem, byl bych Diogenem."