d: Trojí lidové divadlo: Lidové noviny 17.2.1942, s.7 Zmnožená touha po divadle, která dnes hluboko proniká lidovými vrstvami, uvedla v život několik nových scén, nebo aspoň příležitostných scénických podniků, které mají nasytit vzrostlou potřebu. Z této hřivny, která rozumnému hospodáři může přinést zisk morální i hmotný, vznikla na troskách několika divadel minulých dnešní holešovická Uranie, z níž udržují při zdravém a silném životě i podniky Radosti ze života a Lidového divadla, dvou návštěvnických organisací, které našly své členstvo v továrnách, obchodech a dílnách. Divák, jenž ve třech dnech zhlédl tři rozdílná představení nových scén, chtě nechtě srovnává nakolik naplňují své umělecké poslání, jež má být jejich jediným důvodem k životu. A srovnává tím spíše, že tu vystoupil i trojí druh divadelníků, jednak divadelníci budoucí, studenti dramatické konservatoře, sdružení v Divadélku Smetanova musea, kteří sehráli pro Lidové divadlo Plautovu Komedii o strašidle (...) studenti moudře volí latinského prapředka Molierova, jehož postavy jsou zkušebním kamenem jejich umění karakterisačního, a jehož pádná situační komika dává příležitost k mnohému ohledávání a ověřování (...) Komedie o strašidle režírovaná konservatoristou Felixem le Breux, toť usilovná zkušebna sil i talentů, bojujících o nové, živé a plastické vyjádření, praktická divadelní laboratoř, citlivě zkoumající nosnost a účinnost slova, gesta i jiných výrazových prostředků. Očividně je znát, že osobnosti, které z ní vyrůstají, ať výtvarnická Dvořákova, ať herecká Pehrova, Spalova, Houskova, i Obručové mají už v počátku cesty pevnou technickou základnu, umělecký karakter a opravdovost, a nad to dychtivost dělat divadlo se vší síly své touhy a svého talentu.(...)
Olej na dřevě (80 x 60 cm): polonahá Venuše (čelenka, perlový náhrdelník, odhalená ňadra) stojí s Amorem (luk) u okna a ukazuje Amorovi na oblohu, na níž je Helios zobrazený jako sluneční kotouč tažení spřežením., Kaufmann 1988#, 20.68., and Alegorie božské lásky.
Narožní dům, v prvním patře dvě a dvě niky se sochařskou výzdobou - alegorické postavy Zemědělství, Řemeslo, Obchod a Lesnictví., Just 2002#., and Sochy byly vytvořeny v dílách hořické kamenosochařské školy.
Tvoja krása zabila môjho synaInscenácia The Lost Women of Troy je adaptáciou Euripidovej tragédie Trójanky, s ktorou sa predstavila The Yoram Loewenstein acting school z Izraela. Vojna, nenávisť, vášeň, obetovanie – to je neustály cyklus, v ktorom Trójanky žijú svoje životy. Ich nenávisť k Helene, ktorá rozpútala Trójsku vojnu, je v inscenácii vyjadrená nielen prostredníctvom útočných slov z úst Hekabé, ale aj šialeným odleskom v očiach. Práve v nich sa odzrkadľuje vnútorné utrpenie matky, ktorá prišla o svoje deti.Všetky herecké prejavy študentov izraelskej umeleckej školy sú postavené na silnom psychologickom realizme, čomu napomáha aj samotná scéna. Voda, ktorá tvorí aktívnu súčasť scénografie, je v hereckom uchopení nielen pokojným živlom, ale aj prostriedkom k vyjadreniu tých najsilnejších emócií. Keď Menealos odhodí Helenu do vody a priloží jej nôž ku krku, nejednému divákovi nabehnú na tele zimomriavky. Na druhej strane – vo vode nachádzajú hrdinky jediné útočisko, ako uľaviť trpiacim dušiam.Samotné inscenačné uchopenie postavy Heleny je mimoriadne zaujímavé – stojí na vyvýšenom paraváne a bez slov pozoruje utrpenie Trójaniek. O to silnejšie vyznievajú scény, v ktorých je zapojená do deja – vďaka vášni dokáže skrotiť svojho muža Meneala a odvrátiť tak svoju smrť, či rozpútať v Hekabé ešte väčšiu nenávisť. Jej živelnosť umocňujú rozpustené, mokré vlasy, roztečená špirála pod viečkami a mokré šaty, kopírujúce línie zvodného ženského tela. Izraelská inscenácia Euripidových Trójaniek poukazuje predovšetkým na bojovnosť, odhodlanie a túžbu žien bojovať až do posledných chvíľ. Je to práve bojovnosť, ktorá robí zo žien hrdinky a ich schopnosť postaviť sa na nohy, zatiaľ čo im krvácajú srdcia...Izraelská inscenácia dokázala, že inscenovať antickú tragédiu v 21. storočí má stále zmysel.
Zámek 1721 J. Auguston, dokončen 1760 J.J. Wirchem, park. Balkon se sochami Juno, Herkules, v interiéru východního křídla fresky, Fr. Lemaire (asi jenom veduty), v zahradě 1845 empírový altán.