Obraz znázorňuje klečícího Persea držícího v levé ruce uťatou hlavu Medusy. Medusino mrtvé tělo leží je zobrazeno v dolní části obrazu. Křídla za hlavou Medusy odkazují na létajícího koně Pegasa. and Lahoda 2007#; Havlíková 2008#.
Výjev zachycuje klečícího Persea držícího v levé ruce uťatou hlavu Medusy. Medusino mrtvé tělo leží je zobrazeno v dolní části obrazu. Křídla za hlavou Medusy odkazují na okřídleného koně Pegase. and Lahoda 2007#. Havlíková 2008#.
Mědirytina (331 x 432 mm). Výjev na vinici, vlevo dole spící nymfa, za ní skupina žen - Flora a nymfa vyjí věnce, za Florou Amor, za skupinou tři postavy - nymfa a dva mladíci, průhled do vinice s párem volů a oráčem. Vpravo štěpař a mladík. V popředí na zemi leží věnce., Zlatohlávek 1997#, 139, č. 70., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od r. 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (1775-1847), manželky kardinála Františka Dietrichsteina, biskupa olomouckého při papažském stolci v Římě (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle Giulia Romana.
Mědirytina (109 x 173 mm). Galateia prchající před Polyfémem. Scéna na mořském břehu. Na skalisku sedí Polyfémos, v pravé ruce drží pastýřskou píšťalu, v levé hůl z jedlového kmene, hledí za mušlí v níž stojí Galateia, v levé ruce drží mušli, pravou rukou drží otěže, kterými řídí dvojici delfínů. Nad ní Amor, střílí na ni z luku., Zlatohlávek 1997#, 61, č. 29., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Ze souboru osmi grafických listů podle antických reliéfů. Kyklop Polyfémos, žijící na Sicílii, se zamiloval do Galateie, která však milovala Ákise, vnuka říčního boha Symaitha, ke Kyklópovi cítila zášť a prchala před ním. Obr jejího milence pronásledoval a Ákis byl dědovým duchem proměněn ve stejnojmennou říčku na Sicílii.
Olej na plátně (76 x 103 cm): v ruinách okrouhlého antického chrámu je socha polonahé Venuše s prázdnýma rukama (v odmítavém gestu ?), u jejích nohou sedí Amor s lukem. Pod sochou zapálené kadidlo, u něhož klečí polonahá Nymfa, další dvě přibíhají a čtvrtá stoupá po schodech napravo. Před ruinami chrámu Faun v červeném plášti hraje na syrinx, za ním dvě fauní děti hrající si s kozou., Vlnas 2001#, 102 č. I/2.114, and Architektura chrámu ani typ Venuše neodpovídají žádnému antickému vzoru. Obdobným způsobem Grund zobrazil sochu Venuše na obrazu v Obrazárně Pražského hradu inv. č. 0 475.
Rytina: na pozadí přízední niky postava nahé Hebé, vlající vlasy (na hlavě květinový věnec), pozdvižené obě ruce., Zlatohlávek 1997#, 94, č. 38., and Ze sbírky J. Hlávky, převedeno do NG ze sbírek NM v roce 1949. Podle Rosso Giovanni Battista, jeden výjev z cyklu dvaceti rytin (Celý cyklus Bájná božstva: Opis, Iuppiter, Iuno, Saturnus, Neptunus, Thetis, Pluto, Proserpine, Mars, Venus, Apollo, Diana, Mercurius, Ceres, Herkules, Hebe, Bakchus, Ariadne, Vulcanus, Pallas Athene).
Kresba (19, 8 x 17, 9 cm): nahá Léda se chystá spojit s labutí, levou rukou ji objímá okolo krku a pravou odtahuje její křídlo. Vlevo pilířek s patkou., Fučíková 1997#, I/200, and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Heintzova kresba je ze čtyř studií (další jsou ve Vídni, Albertina 281, 282 a 434C, viz: Wien, Albertina, Heintz, Leda labutí 2 a 3) k nedochovanému obrazu, který byl ve své době velmi slavný. Díky dvěma dlouhodobým pobytům v Itálii (1584-1591; 1592-1596) byl Heintz důkladně obeznámen s italským uměnám a antickými památkami. Od roku 1591 byl dvorním malířem na pražském dvoře Rudolfa II. Z antických reliéfů s Lédou, kterými se mohl inspirovat, je dnes dochovaná římská kopie řeckého helénistického originálu, která byla od pozdního 15. stol. v Římě, v 16. stol. převezena do Madridu. Stejný antický vzor byl předlohou pro zobrazení Lédy s labutí v pražských vilách císaře Ferdinanda I., na západním průčelí Belvedéru a ve štukové výzdobě stropů ve Hvězdě.