Bronzové sousoší: nahý Herkules (kyj) bojuje s Kentaurem, na jehož hřbetě sedí nahá žena. U Herkulových nohou vlk či liška a antikizující nádoba (oinochoe)., Prag um 1600#, I, č. 68., and Určenín sochy není známé, na Vriesově kresbě (Dresden, Staatliche Kunstsammlungen inv. n. C 1961-152) je sousoší prezentováno jako dekorace kašny, na rubu je italský nápis "socha je čtyři stopy vysoká a stojí 3000 florinů." Zvíře a nádoba měly patrně symbolickou funkci, vlk mohl evokovat Herkulovu zuřivost a liška Kentaurovu proradnost, ani v jednom případě se však s touto interpretací neshoduje očividná skleslost a pasivita zvířete.
Bronzová socha: rozkročený Láokoón (nahý, vous) drží před sebou pravicí hada s otevřenou tlamou, levicí drží hada za svými zády. U Láokoóntových nohou dva synové omotaní hadím tělem., Michalski 2004 - Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Ve Valdštejnově době stála před Salou terrenou výpravná Neptunova fontána, s níž souvisely čtyři volně stojící bronzové sochy na mramorových podstavcích. Láokoónta a Zápasníky si lze představit vedle sebe, první symbolizoval potrestanou bezbožnost a druzí poraženou vzpouru. Nalevo od Láokoónta, který byl odsouzením vzdoru, mohla být Venuše s Adonidem, oslava výhod prozíravého podřízení se autoritě. Skupina Venuše a Adonida by tvořila pár se skupinou s Bakchem a satyrem, která oslavovala požehnání mírové epochy. Hravý boj Bakcha a satyra by tak vytvořil kontrastní protějšek k Zápasníkům bojujícím na život a na smrt, kteří stáli na opačném konci řady. Všechny sochy zhotovil ve svém pražském studiu v letech 1623-1627 Adrian de Vries, bývalý dvorní sochař císaře Rudolfa II. Adrian de Vries vytvořil sochu Láokoónta v roce 1625, původně pro fontánu před Salou terrenou, ale na Valdštejnovu žádost, o níž se sochař zmiňuje v dopise z února roku 1626, ji na fontáně nahradil sochou Neptuna. Slavná antická socha Láokoónta a synů (Vatikán) byla ihned po objevu v roce 1506 identifikována se sochou zmíněnou Pliniem, který napsal, že zdobila palác císaře Tita (nat. his. 36, 37). Tato explicitní císařská aura byla stejně důležitá, jako zobrazené téma. Láokoón byl trojský kněz, který se vzepřel božskému rozhodnutí, podle nějž jeho město mělo být dobyto Řeky. Za svou vzpouru byl ihned krutě potrestán - musel zemřít, protože Trója musela padnout, aby Aeneas musel zničené město opustit a dorazil do Itálie. Tento sled událostí později vyvrcholil vznikem Říma a římského impéria. Laokoon jakožto živoucí důkaz existence božího plánu ospravedlňoval císařskou vládu na zemi. Láokoón má v umění 16. století vždy negativní význam, jako symbol spravedlivě potrestaného přestupku. Sergiusz Michalski (Michalski 2004) byl první, kdo argumentoval, že Láokoón Adriana de Vries je narážkou na porážku vzbouřených českých stavů v bitvě na Bílé Hoře roku 1920.
Bronz statue: Laocoon (naked, beard) stands with legs apart and with his left hand pushes away from his face a snake's head, maw wide open. With his left he holds the snake's body behind his back. By Laocoon's legs there are his two sons with the snake coiled around their limbs. In Wallenstein's time an elaborate Neptun fountain stood in front of Sala Terrena, which was complemented by four bronze sculptural groups on marble bases which stood between the fountain and Sala Terrena. Laocoon and the Wrestlers were probably standing side by side, the former symbolizing punished impiety and the latter defeated revolt. To the left of the group with Laocoon, in which resistance was condemned, the group with Venus and Adonis could have stood, in which the advantages of forethoughtful submission were celebrated. The group of Venus and Adonis would form a couple with the group of Bacchus and the little Satyr celebrating the blessings of the epoch of peace. The playful fight of Bachus and Satyr would form a contrasting pair with the deadly fight of Wrestlers at the opposite end of the row. All statues were made between 1623 and 1627 in the Prague studio of Adrien de Vries, former Court Sculptor to Emperor Rudolf II., Michalski 2004#, Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and In 1625 Adrien de Vries made a statue of Laocoon for the fountain in front of Sala Terrena, but at Wallenstein's request, to which sculptor alludes in his letter of February 1626, it was replaced by Neptune. Since its discovery in 1506 the famous ancient statue had been identified with that which was mentioned by Pliny, who wrote that it decorated the palace of the emperor Titus (Natural History 36, 37). This explicit imperial connection was as important as the theme of the statue. Laocoon was the Trojan priest who revolted against the gods' decision that his city must be captured by Greeks and he was immediately cruelly punished. Laocoon had to die because Troy had to be burned to allow Aeneas to arrive to Italy, this sequence of events later leading to the birth of Rome and its empire. Laocoon, as a token of God's plan, thus legitimised the imperial rule on earth. When the theme of Laocoon appears in 16th century art, it is always in a negative context, as an example of justly punished transgression. Sergiusz Michalski (Michalski 2004) was the first who argued that Adrian de Vries' Laocoon alluded to the defeat of the Bohemian estates in the Battle of White Mountain in 1620.