Bronzová socha: Bacchus (nahý, věnec na hlavě) drží ve zdvižené pravici větev vinné révy s hrozny, levici má za zády. Malý satyr (nahý, v lidské podobě) se snaží větev stáhnout k sobě. Ve Valdštejnově době stála před Salou terrenou výpravná Neptunova fontána, s níž souvisely čtyři volně stojící bronzové sochy na mramorových podstavcích. Laokoonta a Zápasníky si lze představit vedle sebe, první symbolizoval potrestanou bezbožnost a druzí poraženou vzpouru. Nalevo od Laokoonta, který byl odsouzením vzdoru, mohla být Venuše s Adonidem, oslava výhod prozíravého podřízení se autoritě. Skupina Venuše a Adonida by tvořila pár se skupinou s Bakchem a satyrem., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Sousoší Bakcha a satyra, ohlas Michelangelova Baccha, oslavovala s největší pravděpodobností požehnání mírové epochy. Hravý boj Bakcha a satyra by tak vytvořil kontrastní protějšek k Zápasníkům bojujícím na život a na smrt, kteří stáli na opačném konci řady sousoší mezi Neptunovou fontánou a Salou terrena. Všechny sochy zhotovil ve svém pražském studiu v letech 1623-1627 Adrian de Vries, bývalý dvorní sochař císaře Rudolfa II., a celek s největší pravděpodobností oslavoval Ferdinanda II. a jeho vítězství nad českými stavy.
Bronzová socha: Adónis (nahý, bezvousý) kráčí s ulovenou laní na zádech, u nohou lovecký pes. Adónis se sklání k Venuši. Nahá venuše sedí na pařezu, pravici vztahuje k Adónidovi, v levici drží malý věnec., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Ve Valdštejnově době stála před Salou terrenou výpravná Neptunova fontána, s níž souvisely čtyři volně stojící bronzové sochy na mramorových podstavcích. Laokoonta a Zápasníky si lze představit vedle sebe, první symbolizoval potrestanou bezbožnost a druzí poraženou vzpouru. Nalevo od Laokoonta, který byl odsouzením vzdoru, mohla být Venuše s Adonidem, oslava výhod prozíravého podřízení se autoritě. Skupina Venuše a Adonida by tvořila pár se skupinou s Bakchem a satyrem, která oslavovala požehnání mírové epochy. Hravý boj Bakcha a satyra by tak vytvořil kontrastní protějšek k Zápasníkům bojujícím na život a na smrt, kteří stáli na opačném konci řady. Všechny sochy zhotovil ve svém pražském studiu v letech 1623-1627 Adrian de Vries, bývalý dvorní sochař císaře Rudolfa II., a celek s největší pravděpodobností oslavoval Ferdinanda II. a jeho vítězství nad českými stavy. Ve století okolo 1600 bylo v malířství téma Venuše a Adonida velmi módní a najdeme je také v pražském dvorském umění císaře Rudolfa II. Nejčastěji byly zobrazovány dvě epizody mýtu, Venuši snažící se zastavit Adonida odcházejícího na osudový lov na kance a Venuši oplakávající mrtvého Adonina. Zobrazení Adonidova odchodu byla velmi stereotypní - sedící Venuše se snaží zastavit Adonida kráčejícího pryč, tak Adrian de Vries dvojici zobrazil na soše z roku 1621 (viz: Berlin, Bode-Museum, Vries, Venuše a Adonis). Pražské sousoší zdánlivě tomuto typu odpovídá, protože Venuše je rovněž zobrazena na zemi s rukama nařaženýma směrem ke jdoucímu Adonidovi. Pražský Adonis však neodchází, vrací se naopak z úspěšného lovu s úlovkem na ramenou. Adonidův triumfální návrat je zdůrazněn věncem ve Venušině ruce, který je ústředním motivem sousoší. Ve Valdštejnově době bylo standardní alegorické čtení mýtu o Adonidovi soustředěno na hrdinovo odmítnutí rady bohyně, jeho odchodu od Venuše a tragickým následkům, které mu to přineslo (Mander 1602, 88v). To činí z Adonida dokonalý protějšek Laokoonta, který rovněž bohy rovněž neuposlechl a musel za to zaplatit. Pražský Adonis se však bezpečně vrací s laní na ramenou a Venuše ho vítá věncem, protože udělal přesně to, co mu poradila. V zobrazení Adonida v 16. a 17. století nenajdeme další příklady jeho návratu z lovu s úlovkem na rameni či motivu Venuše s věncem. Zdá se, že Adrian de Vries převrátil tradiční ikonografický typ, ale ponechal mu jeho politické poselství. Zkrocený Adonis poslouchá svou božskou paní a je za to po zásluze odměněn, neboli vzdorný rebel je proměněn v řádného poddaného, jestliže poselství přeložíme do politické terminologie Valdštejnovy doby.
Bronz statue: Bacchus (naked, wreath) holds in his right hand a branch with grapes, is left hand behind his back. Small satyr (naked, human body) tries to pull the branch down. In Wallenstein's time an elaborate Neptun fountain stood in front of Sala Terrena, which was complemented by four bronze sculptural groups on marble bases which stood between the fountain and Sala Terrena. Laocoon and the Wrestlers were probably standing side by side, the former symbolizing punished impiety and the latter defeated revolt. To the left of the group with Laocoon, in which resistance was condemned, the group with Venus and Adonis could have stood, in which the advantages of forethoughtful submission were celebrated. The group of Venus and Adonis would form a couple with the group of Bacchus and the little Satyr., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and The group of Bacchus and the little Satyr, an echo of Michelangelo's Bacchus, celebrated the blessings of the epoch of peace. The playful fight of Bachus and Satyr would form a contrasting pair with the deadly fight of Wrestlers at the opposite end of the row of sculptural groups between the Neptun fountain and Sala terrena. All statues were made between 1623 and 1627 in the Prague studio of Adrien de Vries, former Court Sculptor to Emperor Rudolf II., and the complex celebrated Emperor Ferdinand II and his victory over Czech estates.
Bronz statue: Adonis (naked) strides with a catched hind on his shoulders, by his legs a dog. He bends down to Venus. Naked Venus sits on a tree stump, she raises her right hand to Adonis, in her left she holds a wreath. In Wallenstein's time an elaborate Neptun fountain stood in front of Sala Terrena, which was complemented by four bronze sculptural groups on marble bases which stood between the fountain and Sala Terrena. Laocoon and the Wrestlers were probably standing side by side, the former symbolizing punished impiety and the latter defeated revolt. To the left of the group with Laocoon, in which resistance was condemned, the group with Venus and Adonis could have stood, in which the advantages of forethoughtful submission were celebrated. The group of Venus and Adonis would form a couple with the group of Bacchus and the little Satyr celebrating the blessings of the epoch of peace. The playful fight of Bachus and Satyr would form a contrasting pair with the deadly fight of Wrestlers at the opposite end of the row., Fučíková, Čepička 2007#, 443-444 (Eliška Fučíková), and Over a hundred-year period around 1600, Venus and Adonis was a very fashionable theme in painting and we often find it in the Prague Court art of Rudolf II. Two moments were most often illustrated from the myth, Venus trying to stop Adonis departing for the fateful boar hunt and Venus lamenting his death. The representation of Adonis' departure was noticeably stereotyped; we see again and again a sitting Venus trying to embrace Adonis who walks away, in this way Adrian de Vries represented the couple in 1621 (Bückenburg, today Berlin). The Prague statue seemingly conforms to this type, because Venus is also represented on the ground and she raises her hands towards the walking Adonis. But Adonis is not departing, he is returning from a successful hunt with game over his shoulder. Adonis' triumphal return was highlighted by the wreath in Venus' raised hand, which occupies a central position in the group. In Wallenstein's time the standard allegorical reading of the Adonis myth was centred on the hero's refusal of divine counsel, his departure from Venus and its tragic consequence (Mander 1602, 88v). This makes Adonis a perfect counterpart to Laocoon, who also did not obey and had to pay for it. But Prague's Adonis is safely returning from a hunt with a stag on his shoulders and Venus greets him with a wreath, because he did exactly what he had advised him. In depictions of Adonis in 16th and 17th century we do not find other examples of Venus with a wreath or the motif of hero's return from hunt with a small animal on his shoulders. It seems as if Adriaen de Vries reversed the traditional iconographical type, but retained its political message. The tamed Adonis obeys his divine master and is justly rewarded, or, when we translate it into contemporary political terminology, the obstinate rebel is turned into a dutiful subject. It is possible to imagine the statues of Laocoon and the Wrestlers standing side by side in the Wallenstein garden, the former symbolizing punished impiety and the latter defeated revolt. Next to the group with Laocoon, in which resistance was condemned, the group with Venus and Adonis could have stood, in which the advantages of forethoughtful submission were celebrated, in Czech lands very topical theme after the defeat of Czech estates in 1620.