Prof. Karel Šimek absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1979), kde získal titul RNDr. a později CSc. V r. 1989 pracoval jako postdoktorand na univerzitě v Arlingtonu, USA. Habilitoval se na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích (1997), v r. 2003 byl jmenován profesorem hydrobiologie na Univerzitě Karlově. Titul doctor honoris causa mu byl udělen na francouzské Univerzitě Blaise Pascala v Clermont-Ferrand za mimořádné vědecké výsledky v oboru limnologie (2010). V r. 2015 rovněž dostal čestnou oborovou medaili Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách, udělovanou Akademií věd České republiky. Prof. Šimek patří k nejvýznamnějším českým hydrobiologům. V Hydrobiologickém ústavu Biologického centra AV ČR, v. v. i., se zabývá vztahy mezi mikroorganismy ve sladkých vodách a hlavně mezi rozpuštěnými organickými látkami, bakteriemi, prvoky a řasami. Specifickými tématy jeho výzkumu jsou potravní vztahy mezi bakteriemi a prvoky, selektivita prvoků při vychytávání určitých druhů bakterií ve vodním prostředí a rychlost toku organického uhlíku od mikrobů do vyšších trofických úrovní. Svá bádání, ať jde o laboratorní kultivační modely, nebo o přirozené vodní ekosystémy, vždy zasazuje do kontextu širších souvislostí hydrobiologie. Moderní molekulárněbiologické metody kombinuje s klasickými metodami, zejména fluorescenční mikroskopií. V této oblasti mikrobiální ekologie sladkých vod patří dlouhodobě ke světové špičce, což dokumentuje jeho bohatá publikační činnost (více než 110 impaktových publikací) a vysoká citační odezva (více než 3 800 citací, H-index 37 patří k nejvyšším mezi českými ekology). and Jan Kubečka.
Nakladatelství v r. 2016 slaví 50 let existence pod názvem Academia. Vzniklo ale již r. 1953, jako nakladatelství Československé Akademie věd. Vydává původní vědecké monografie a práce českých badatelů ze všech oborů, díla klasiků vědy, překlady zahraničních autorů, populárně-naučnou literaturu,literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykové učebnice, příručky a vysokoškolské učebnice, ale i kvalitní českou a překladovou beletrii. A také časopis Živa. Z původních desítek časopisů je od r. 1953 vydavatelem obnovené řady Živy, která zde vychází dodnes. V současné době zaujímá ediční činností přední místo mezi nakladatelstvími České republiky. Tradiční cílovou skupinu tvoří vysokoškolští studenti, pedagogové a odborná veřejnost. Stoupá však i počet laických zájemců o populárně-naučnou a uměleckou literaturu. U příležitosti kulatého výročí jsme požádali o rozhovor Jiřího Padevěta, který stojí v čele Nakladatelství od r. 2006. Pod jeho vedením získaly knihy z produkce Academia mnohá ocenění - Magnesia Litera, Cena Josefa Jungmanna, Slovník roku, Cena Josefa Hlávky nebo Cena Miroslava Ivanova. Sám je úspěšným autorem, za titul Průvodce protektorátní Prahou mu byla udělena Magnesia Litera za knihu roku 2014, publikuje v časopisech Analogon, Paměť a dějiny ad. (blížewww.academia.cz).
Rozšířené zvláštní číslo Živy, věnované bezobratlým živočichům, dedikujeme dlouholetému členu redakční rady tohoto časopisu Vojenu Ložkovi, jinak též jednomu z otců zakladatelů moderní české zoologie bezobratlých, který letos v červenci oslavil 90. narozeniny (o jeho osobnosti také např. v Živě 2005, 4: XLVII-XLVIII; 2010, 4: LV-LVI). Protože o této žijící legendě české i evropské přírodovědy bylo již v různých rozhovorech hodně napsáno, rozhodla jsem se popovídat si s ním o jeho začátcích v přírodovědě i o tom, že štěstí přeje připraveným. Pojďme se tedy zeptat, jak se z malého zvídavého kluka ze Smíchova stane velký přírodovědec. and Lucie Juřičková.
Slunéčka (Coccinellidae) se páří často a dlouho, přičemž opakované páření zvyšuje jejich plodnost. Spermie vydrží celé měsíce a samice má pak potomstvo s mnoha samci zároveň. První samec v pořadí, samec početnější barevné formy a větší samec mají výhodu většího počtu potomků., Ladybirds (Coccinellidae) mate often and for a long time. Multiple mating increases their fertility. The sperm lasts for months and females lay eggs fertilized by multiple males. The first male in order, the male of the more common colour form and the larger male have a reproductive advantage., and Oldřich Nedvěd.
U pavouků se často setkáváme se sexuálním kanibalismem, tedy situací, kdy je samec zabit a zkonzumován samicí při páření. U mikárie pospolité (Micaria sociabilis) se však role vyměnily a jsou to samice, které se ocitají při páření v ohrožení a často padají za oběť samcům. Tento tzv. reverzní sexuální kanibalismus je u studovaného druhu ovlivněn hned několika faktory, jako například stářím samice či dostupností potravy., In spiders, sexual cannibalism is a common phenomenon. While normally a male becomes a victim of the female during mating, in the spider Micaria sociabilis females are in danger as they are often killed during sexual interaction by males. In Micaria this so-called reversed sexual cannibalism is affected by several factors such as the age of the female and food availability., and Lenka Sentenská.
Saranče horská (Miramella alpina) patří mezi glaciální relikty, tedy živočichy osídlující velká území střední Evropy během dob ledových (glaciálů) v pleistocénu. Dnes je však jejich rozšíření většinou sporadické. Tyto druhy jsou přizpůsobeny k životu v extrémních podmínkách a u nás se vyskytují např. v horách nad hranicí lesa, v alpínských ekosystémech. Zde se musejí vypořádat s rychlou proměnlivostí prostředí (teplota nebo vítr) a s omezenou délkou vegetačního období. Saranče horská představuje jediný glaciální relikt ze skupiny rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) žijící v České republice. Vyskytuje se u nás v alpínském bezlesí Hrubého Jeseníku, kde může osídlovat i horské louky a paseky ve smrkových porostech, a dále obývá několik rašelinišť v jižních Čechách (např. Chlum u Třeboně, Vltavský luh - Mrtvý luh). Jde o evropský horský mezotopní druh rozšířený v Pyrenejích, Alpách a Karpatech, jenž nachází optimální podmínky pro život v subalpínském a alpínském stupni. K přežívání v podmínkách rašelinišť a horských bezlesých stanovišť od 500 do 2 200 m n. m. se výborně přizpůsobil a využívá hned několik strategií. Kvůli své potravní biologii a výskytu v alpínském bezlesí se saranče horská již několik let využívá při výzkumu vlivu zvýšeného množství oxidu uhličitého na bionomii herbivorního hmyzu v horských ekosystémech. Změny v koncentraci CO2 ve vzduchu vyvolávají totiž rozdíly v kvalitativním i kvantitativním zastoupení prvků a sloučenin v rostlinném těle a vedou k odchylné distribuci látek v listech. Herbivorové jsou tudíž těmito změnami prostřednictvím potravy ovlivňováni., Miramella alpina is a glacial relict, which occurred in large areas of central Europe during the ice ages in the Quaternary. This montane species lives in subalpine and alpine habitats, and is considered rare in the Czech Republic. Cryptic colouration, adaptation of the tarsi, food preferences and the onthogenetic cycle help the species to survive under extreme conditions. Due to its specific foraging biology it has been used as an excellent model in research on the effects of increased carbon dioxide concentration on the bionomics of herbivorous insects in mountain ecosystems., and Kateřina Kuřavová.
Opakovaný a nezávislý vznik i následná rozmanitost šavlozubých predátorů náležejí mezi nejpozoruhodnější jevy historie života na Zemi. Ti tak představují jedinečný příklad konvergentní evoluce, který zahrnuje celou řadu sdílených, velmi efektivních adaptací, vedoucích k jejich mimořádnému evolučnímu úspěchu. Důvod jejich zániku, ač k tomu v průběhu kenozoika došlo vícekrát, zůstává nejasný a poskytuje tím vděčný námět k četným spekulacím. Naposledy tento zajímavý ekomorfotyp vymizel z přírody zhruba před deseti tisíci lety. Snad ne navždy., Multiple independent origins and great diversity of sabre-tooth predators are one of the most remarkable phenomena in the natural history of life. Sabre-tooth predators provide a unique example of the convergent evolution that involved many kinds of very efficient functional adaptations leading to their unprecedented evolutionary success. The reason for their demise, although occurring repeatedly during the Tertiary, remains unclear and offers a broad matter of speculation. Nevertheless, this interesting ecomorphotype completely disappeared from nature roughly 10,000 years ago, but may be not for ever., and Stanislav Knor.
V průběhu neogénu byli s výjimkou jihoamerických vačnatých thylakosmilidů po celém světě jedinými představiteli šavlozubého ekomorfotypu již pouze šelmy barbourofelidi (Barbourofelidae) a příslušníci čeledi kočkovitých (Felidae). Někteří z nich pak dosahovali značné velikosti a mimořádně robustní stavby těla, přičemž v těchto ohledech překonávali ty největší zástupce dnešních velkých koček. Zvláště šavlozubé kočky na dlouhou dobu obsadily pozici na vrcholu potravní pyramidy, než nakonec definitivně vymizely ke konci pleistocénu ze Severní a Jižní Ameriky. Ve Starém světě však vyhynuly již o něco dříve během čtvrtohor, zřejmě následkem zesílené vzájemné konkurence s velkými kočkami, především pak se lvy a tygry., During the Neogene, with the exception of thylacosmilids, barbourofelids and felids were the only representatives of the sabre--tooth ecomorphotype worldwide. Some of them attained tremendous size and were of very robust somatic constitution, exceeding in these aspects the largest contemporary cats. Especially the sabre-tooth felids occupied the top of the trophic chain for a long time before their demise at the end of the Pleistocene in both North and South America. But in the Old World these predators disappeared somewhat earlier, probably due to the strength of mutual competition with other large felids, namely the lions and tigers., and Stanislav Knor.
Sazná nemoc kůry je méně známé onemocnění způsobené houbou Cryptostroma corticale (Ascomycota), s ostrůvkovitým výskytem v Evropě. Postihuje zejména javory kleny (Acer pseudoplatanus) a jejich hromadná vymírání byla zaznamenána u stromů oslabených stresem, především po nadprůměrně suchých a horkých letních měsících. Nedávný výskyt onemocnění v České republice podnítil studium druhu C. corticale a jeho rozšíření v Praze. Výsledek naší čtyřleté studie prokázal, že napadena je minimálně čtvrtina klenů v pražských parcích., Sooty bark disease is a less known disease caused by fungal species Cryptostroma corticale (Ascomycota), with patchy incidence in Europe. It mainly affects Sycamore (Acer pseudoplatanus), and its mass dieback was observed in trees weakened by stress, especially after the exceptionally dry and hot summer months. Recent record of the disease in the Czech Republic prompted the research of C. corticale and its occurrence in Prague. The results of our four-year study showed that at least 25 % of Sycamore trees in Prague parks are infected., and Ivana Kelnarová, Ondřej Koukol, Karel Černý.