Adaptace dědičného základu organismů na změny probíhající v prostředí je základním principem života. Bakterie mění svou genetickou výbavu mutacemi nebo horizontálním přenosem genů. Někdy před miliardou let vznikly jejich symbiotickým skládáním organismy s buněčným jádrem - Eukaryota. Vznik jaderných organismů byl následován vznikem sexuální reprodukce. Při zrání pohlavních buněk došlo k vytváření nové DNA umožňující proměnu genomu. Existují však živočichové, kteří si zajistili tuto proměnu horizontálním přenosem genů. and Ilja Trebichavský ; ilustroval Vladimír Renčín ; foto D. Vondrák.
Gudeje se pravděpodobně vyvinuly před 19 miliony let, na konci spodního miocénu. Jejich předkové byli pravděpodobně velmi podobní současným zástupcům rodu Profundulus, který je nejprimitivnějším rodem z~čeledi Cyprinodontidae. Nejstarší známá fosilie nesoucí jasné znaky živorodých gudejí je Tapatia occidentalis, která byla nalezena ve vrstvách svrchního miocénu (9 milionů let). Na fosilii jsou již dobře patrná charakteristická řitní ploutev samců – andropodium. Článek se věnuje vzniku mexických náhorních plošin, které jsou kolébkou gudejí a~zamýšlí se nad budoucností těchto endemitů. and Goodeidae probably evolved 19 million years ago, at the end of the lower Miocene. Their ancestors were probably very similar to the extant species of the genus Profundulus, which is the most primitive genus of the Cyprinodontidae family. The oldest known fossil with signs of viviparous Goodeidae is Tapatia occidentalis. The article deals with the creation of Mexican plateaus, which are the cradle of Goodeidae and discusses the future of these endemic species.
Poslední díl seriálu o živorodých rybách připomíná Julia Göllmera, německého lékárníka z Caracasu, který 14. května 1856 objevil ve Venezuele nejznámější živorodku všech dob – Poecilia reticulata. Článek se zabývá historií objevu, importů a chovu v laboratorních i domácích akváriích. Nedílnou součástí historie gupky, jak je celosvětově nazývána po svém druhém objeviteli – Robert John Guppy z Trinidadu – je také šlechtění barevných a tvarových variant. Ty spolu se snadným chovem a odchovem jsou hlavním důvodem její popularity a rozšíření. and The last part of the series about viviparous fish recalls Julius Göllmer, a German pharmacist from Caracas, who discovered the most popular livebearer of all time – Poecilia reticulata, in May 14th 1856. This article is about the history of this discovery, imports of this fish and its breeding in laboratory and domestic tanks. An integral part of the history of this fish, worldwide called the guppy after its second discoverer – Robert John Guppy from Trinidad – is also the cultivation of its color and shape variations. These variations are, together with easy breeding, reason why those fish are so popular and valued.
Živorodost je evolučně nejdokonalejší formou rozmnožování, protože představuje optimální poměr energetické náročnosti a úspěšnosti. U paprskoploutvých ryb se živorodost objevuje již před 250 miliony let. Ovoviviparii, která je tématem prvního ze série článků, je možno rozdělit na několik formálních skupin, např. superfetaci, rozložený porod, odložený porod, ukládání spermií, či ukládání embryí. To všechno jsou obdivuhodné adaptace na přežití druhu. and Viviparity is evolutionarily the most advanced form of reproduction, because it represents the optimum ratio. Ovoviviparity, the subject of the first in a series of articles, can be divided into several formal groups, such as superfetation, distributed delivery, delayed delivery and storage of sperm or embryos. These all are admirable adaptions for species survival.
Středoamerický rod Xiphophorus z čeledi živorodkovití (Poeciliidae) pravděpodobně dobře zná většina ichtyologů a jistě všichni akvaristi. Málokdo z nich ale má povědomí o více než 3–4 druzích, které se běžně chovají už téměř 100 let. Přitom tato skupina čítá v současnosti 26 druhů nesmírně zajímavých vzhledem, chováním, rozšířením i historií objevů a chovu v akváriích. Všichni zástupci rodu jsou vejcoživorodí (ovoviviparní, viz 1. díl seriálu) a žijí na východních svazích Sierra Madre Oriental a navazujících středoamerických Kordiller od severního Mexika po Honduras. Prvním vědecky popsaným druhem je mečovka mexická neboli zelená (X. helleri, obr. 6 a 7). Z dnešního pohledu můžeme ocenit prozíravý přístup rakouského autora popisu Johanna Jacoba Heckela, který v r. 1848 nepodlehl pokušení popsat nový rod Xiphophorus (z řeckého xiphos – dýka, mečík a phorus – nositel) podle neobvyklého protažení spodních paprsků ocasní ploutve (tzv. mečíku) tohoto prvního zástupce, ale podle zvláštního zakončení samčího gonopodia (obr. 2). Mečovitý výběžek ocasní ploutve totiž není charakteristickým znakem celého rodu a vyskytuje se pouze u 14 druhů. and Genus Xiphophorus from Central America is well known among both ichthyologists and aquarists. This group, however, currently includes 26 species, which for the sake of simplicity are divided into the swordtail fish and platies. All representatives of the genus live on the eastern slopes of the Sierra Madre Oriental and the related Cordillera‘s area from northern Mexico to Honduras.