The paper aims to question the traditional view of the early Royal Society of London, the oldest scientific institution in continuous existence. According to that view, the institutional life of the Society in the early decades of activity (1660s and 1670s) was characterized by a strictly Baconian methodology. But the reconstruction of the discussions about fossils and natural history within the Society shows that this monolithic image is far from being correct. Despite the persistent reference to the Baconian Solomon House, the Society did not impose or support a common programme of research in the field of the natural history of the Earth., Text si klade za cíl zpochybnit tradiční pohled na ranné období londýnské Royal Society, nejstarší kontinuálně fungující vědecké instituce. Podle tradičního pohledu byl institucionální život v počátečních desetiletích vývoje Royal Society (šedesátá a sedmdesátá léta 17. století) charakterizován přijetím striktně baconovské metodologie. Rekonstrukce debat o fosiliích a přírodní historii v rámci Royal Society však ukazuje, nakolik je tento monolitický obraz vzdálený skutečnosti. Navzdory trvalým odkazům k baconovské Šalamounově koleji Royal Society nerozvinula ani nepodporovala společný výzkumný program v oblasti přírodní historie Země., and Francesco G. Sacco.
Uvažovat o vědeckých přístrojích jako hračkách či filosofických hračkách nabízí specifickou metodu zkoumání způsobů, jimiž se z vytvořených věcí i způsobů jejich vytváření učíme při zkoumání světa. Nepřistupuje k artefaktům jako ke stabilním předmětům, definovatelným a klasifikovatelným na základě jejich funkce, nýbrž zdůrazňuje nestabilitu a mobilitu artefaktů na několika rovinách: jejich pohybu mezi rukama, sociálními kontexty a systémy vědění; jejich fyzické artikulace a proměn funkcí těchto artikulací; materiálních procesů působících v nich i jejich prostřednictvím., This article proposes that thinking of scientific instruments as playthings or philosophical toys offers a method for looking at the ways in which we learn from made things and from the act of making in investigating the world. Rather than approaching artefacts as stable objects, definable and categorisable in terms of their function, this method puts forward the instability and mobility of artefacts on several levels: in terms of their movements between hands, social contexts and systems of knowledge, in terms of their physical articulations and of their changing functions, and in terms of the flows and processes of materials at work within and through them., and Lina Hakim.
Pražské Letňany přilákaly ve dnech 19. až 21. května 2016 na 14 000 lidí, zvědavých, co pro ně připravilo 30 pracovišť Akademie věd i další popularizátoři na letošním „Veletrhu vědy“. Bohatý program s bezpočtem interaktivních exponátů z přírodovědných, technických a letos poprvé i humanitních oblastí oslovil návštěvníky všeho věku, od předškolních dětí až po seniory - Akademický bulletin nevyjímaje. and Gabriela Adámková a Jana Olivová.