Studie se věnuje problematice podnikového managementu a úskalím „socialistické kontroly“ v československých podnicích v období pozdního socialismu. S využitím pramenů Komunistické strany Československa a Státní bezpečnosti, dobových textů a odborných publikací ukazuje, jak se stranické a státní orgány neúspěšně snažily učinit z kontroly funkční nástroj realizace hospodářské politiky státostrany. Autor analyzuje používané kontrolní mechanismy a nastiňuje základní příčiny až fatálního selhání kontrolní činnosti systému, jenž byl svým způsobem kontrolou doslova posedlý. Vysvětluje systémovou podmíněnost kontroly, kterou socialističtí manažeři dokázali v mnoha ohledech přizpůsobit potřebám svěřených hospodářských jednotek, což přirozeně nekorespondovalo s celospolečenskými zájmy. Na příkladech řady konkrétních kauz studie názorně ukazuje, že si československý podnikový management v osmdesátých letech dvacátého století plně uvědomoval systémové, politické i společenské limity kontrolní činnosti, kterou vcelku úspěšně dokázal přizpůsobit vnitropodnikovým podmínkám. Výsledkem byl stav, kdy stranické vedení reagovalo na stále očividnější symptomy „agonie centrálně plánované ekonomiky“ přijímáním rozmanitých směrnic a direktiv pro zefektivnění kontroly a důsledné prosazování zásady „kdo řídí - kontroluje“. Očekávaný efekt ovšem nenastal a nefunkčnost kontroly přispěla nakonec nemalou měrou ke zhroucení komunistického režimu v Československu., The study deals with issues of corporate management and pitfalls of the "socialist supervision" in Czechoslovak enterprises in the period of late socialism. Using documents of the Communist Party of Czechoslovakia and the State Security, period texts and specalized publications, it shows how party organs and state authorities were unsuccessfully trying to make supervisory mechanisms and audits a functional tool of the implementation of the ruling party´s economic policy. The author analyzes the supervisory and audit mechanisms that were used, and outlines basic reasons of the almost fatal failure of supervisory activities of the system which was, in a way obsessed with supervison and control. He explains the systemic conditionality of the supervisory system which socialist managers often and in many respects bent to suit the needs of the enterprises they were in charge of; such situation naturally did not match the needs of the society as a whole. Using many specific cases as an example, the study graphically shows that members of the Czechoslovak corporate management community in the 1980s were fully aware of systemic political and social limitations of the supervisory system which they managed to modify, fairly successfully, to suit intra-corporate conditions. The result was a situation in which the party leadership was reacting to increasingly obvious symptoms of the "agony of the centrally planned economy" by adopting various directives and guidelines to make the supervisory process more effective and to consistently promote the "whoever manages - supervises" principle. However, the anticipated effect did not materialize and, at the end of the day, the non-functional supervisory mechanisms made a substantial contribution to the collapse of the Communist regime in Czechoslovakia., Tomáš Vilímek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
a1_Jednou z klíčových postav povídky Josefa Škvoreckého Malá pražská matahára (1955) je americký hudebník Robert Bulwer. Jeho statutu politického azylanta ,,vyhladovělí pražští fandové'' dovedně využijí k propašování jazzové revue na pražská pódia v době, kdy je tento žánr stále ještě považován za podezřelý. Fiktivní postava Bulwera má reálný předobraz v americkém jazzovém hráči na kontrabas Herbertu Wardovi (1921-1994), který spolu s manželkou, tanečnicí a choreografkou Jacqueline Wardovou (1919-2014) a dvěma syny požádal v roce 1954 o politický azyl v socialistickém Československu a poté do roku 1964 žil v Praze. Autor na základě odtajněných spisů amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), ale i českých a jiných archivních pramenů a dobového tisku vykresluje životní příběh manželů Wardových, zejména jejich působení v Evropě, okolnosti získání azylu a život v Československu. Tento příběh zasazuje do kontextu pronásledování takzvané neamerické činnosti (mccarthismu) ve Spojených státech po vypuknutí studené války, kterým byla vedle jiných levicových umělců postižena také řada jazzových hudebníků a v němž shledává motivy k odchodu Wardových z Ameriky do Dánska v roce 1950. Značnou pozornost věnuje otázce členství Wardových v Komunistické straně USA a spřízněných levicových organizacích a důvodům zájmu FBI o jejich činnost., a2_V líčení jejich autora života v Praze poutá umělecké působení obou manželů, zejména Wardova revuální pásma přibližující pražskému publiku historii jazzu, a později v šedesátých letech jejich narůstající deziluze z pobytu v Československu, která je přivedla k návratu do USA. Stať je mimo jiné příspěvkem do nedávno započaté diskuse o anglicky mluvící levicové komunitě v Československu po začátku studené války a zároveň ilustruje práci FBI v době amerického mccarthismu., a1_One of the key characters of Josef Škvorecký´s short story Prague´s Little Mara Hara (1955) is an American musician named Robert Bulwer. ''Music-hungry fans of Prague'' skillfully use his political refugee´s status to smuggle a jazz revue onto stages of Prague at the time the music style is still viewed as something suspicious. The fictitious character of Bulwer was based on a realistic archetype, American double-bass jazz player Herbert Ward (1921-1994), who together with his wife, dancer and choreographer Jacqueline Ward (1919-2014) and two sons asked for political asylum in socialist Czechoslovakia in 1954 and then lived in Prague until 1964. Using declassified files of the US Federal Bureau of Investigation (FBI), but also information from Czech and other archival sources and period press, the author depicts the life story of the Wards, in particular their presence in Europe, circumstances under which the asylum was granted, and their life in Czechoslovakia. He sets the story into the context of persecution of so-called un-American activities (McCarthyism) in the United States after the outbreak of the Cold War; in addition to other left-wing artists, the campaign also affected many jazz musicians, and Petr Vidomus sees motives for the 1950 departure of the Wards from the USA to Denmark in it. He pays a lot of attention to the issue of the Wards´ membership in the Communist Party of the USA and related left-wing organizations and reasons of the FBI´s interest in their activities. Insofar as their life in Prague is concerned, the author is interested primarily in their artistic activities, in particular Herbert Ward´s revues describing the history of jazz to Prague´s audience, and later, in the 1960s, their disillusionment with the life in Czechoslovakia, which made them return to the United States., a2_The article is, inter alia, a contribution to a recently started discussion about the English-speaking left-wing community in Czechoslovakia after the beginning of the Cold War, and also illustrates the work of the FBI during the era of McCarthyism in the United States., Petr Vidomus., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Studie se zabývá formováním a vývojem nadnárodních organizací politických exulantů ze zemí za železnou oponou na Západě, především během první fáze studené války. Hlavním záměrem textu je poskytnout základní faktografický přehled a nastínit možné srovnání typů, aktivit a cílů protikomunistických exilových organizací. Ať už se jednalo o politické strany, národní výbory, nebo ideologické a profesní organizace působící v exilových podmínkách, úloha a postavení těchto subjektů podle autora fatálně závisely na změnách mezinárodní situace a míře podpory poskytované vládami západních zemí, především Spojených států amerických. Dokladuje to jejich hromadné zakládání na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století, poměrně krátké období skutečné aktivity v první polovině padesátých let a poté postupný, leč nezvratný úpadek v dalších desetiletích. Detailněji se autor zaměřil na pět nejvýznamnějších „exilových internacionál“: Mezinárodní rolnickou unii, Socialistickou unii střední a východní Evropy, Liberálnědemokratickou unii střední a východní Evropy, Křesťanskodemokratickou unii střední Evropy a Mezinárodní ústředí svobodných odborů v exilu. Ač dosáhly jistého významu a v jejich strukturách působila řada Čechů, domácí historiografie dosud nevěnovala tomuto typu organizací, a ostatně ani celé kapitole exilu v době studené války, systematickou pozornost., The article is concerned with the formation and development of the supranational organizations in the West which were composed of political exiles from the countries behind the Iron Curtain, mainly during the fi rst phase of the Cold War. The article sets out chiefl y to provide a basic factual overview and to outline a possible comparison of the types, activities, and aims of the anti-Communist exile organizations. Regardless of whether they were political parties, national committees, or ideological and professional organizations working in exile, the task and status of these subjects depended entirely, the author argues, on changes in the international situation and the degree of support from Western governments, chiefl y the United States of America. That is demonstrated by their being established one after the other in the late 1940s and early 1950s, their comparatively short period of real activity in the fi rst half of the 1950s, and, later, their gradual, though irreversible, decline over the next decades. The author then focuses in detail on the fi ve most important ‘exile internationals’: the International Peasant Union, the Socialist Union of Central and Eastern Europe, the Liberal Democratic Union of Central and Eastern Europe, the Christian Democratic Union of Central Europe, and the International Centre of Free Trade Unions in Exile. Although these groups achieved some importance, and although a number of Czechs worked in their organizations, Czech historians have yet to pay systematic attention to them, let alone to the chapter of Cold War exiles as a whole., and Martin Nekola.
a1_Původní verze tohoto článku vyšla pod názvem ''Vergangenheitsbewältigung’ auf Tschechisch: Der Holocaust im tschechischen Samizdat'' ve sborníku pod redakcí Petera Hallamy a Stephana Stacha Gegengeschichte: Zweiter Weltkrieg und Holocaust im ostmitteleuropäischen Dissens (Leipzig, Leipziger Universitätsverlag 2015, s. 237-260). Autor analyzuje reflexi holokaustu v literatuře českého disentu vydávané samizdatem v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Zaměřuje se především na historické práce, sleduje ale i publicistické příspěvky, memoárová a beletristická díla stejně jako překladové publikace. Konkrétně se článek soustředí na dva aspekty, které dobře ukazují, jak obtížné bylo - a stále ještě je - plně integrovat holokaust do českých národních dějin. Zaprvé, holokaust byl v disentu často pojímán jako důkaz nehumánní povahy totalitních režimů. Avšak tento výklad vedl k tomu, že pronásledování Židů (nacistickým režimem) se ocitalo na stejné úrovni jako perzekuce Čechů (nacistickým, ale i komunistickým režimem). Zadruhé, pokud docházelo k přehodnocování nebo zpochybňování české národní metanarace, témata jako domácí antisemitismus nebo holokaust bývala v těchto případech ignorována., a2_Disidenti připouštěli, že otázka viny (Schuldfrage) se sice týká i Československa, avšak vztahovali ji na vyhnání německé menšiny po druhé světové válce. Naopak téma holokaustu mezi disidenty žádnou podobnou debatu nevyvolalo. Chování Čechů během druhé světové války, postoj k Židům a domácí antisemitismus tak nebyly vůbec zpochybňovány. Z tohoto důvodu byl podle autora holokaust v pracích věnovaných českým dějinám dvacátého století spíše přehlížen, nebo v lepším případě jen sporadicky zmiňován, ať již tyto texty vycházely oficiálně, nebo samizdatem., This is a Czech translation of ''Vergangenheitsbewältigung'' auf Tschechisch: Der Holocaust im tschechischen Samizdat" which is published in Peter Hallama and Stephan Stach (eds.), Gegengeschichte: Zweiter Weltkrieg und Holocaust im ostmitteleuropäichen Dissens (Leipzig: Leipziger Universitätsverlag 2015, pp. 237-60). The author analyses representations of the Holocaust in Czech dissent literature published as samizdat in the 1970s and 1980s. He concentrates on historical writings, but also considers journalistic contributions, memoirs, and works of belles-lettres, as well as translations of publications. In particular, the article considers two aspects that highlight the difficulties one faced and continues to face when trying to fully integrate the Holocaust into Czech national history. First, the Holocaust was often understood by the dissidents as evidence of the inhuman nature of totalitarian regimes. This interpretations, however, led to placing the persecution of the Jews by the Nazi regime on the same level as the persecution of the Czechs by the Nazi and Communist regimes. Second, if there was a reassessment or questioning to the Czech national master narrative, then topics such as home-grown antisemitism or the Holocaust were not addressed. The dissidents admitted that Czechoslovakia also had its question of guilt, but they related it to the expulsion of the German minority after the Second World War. The Holocaust, by contrats, did not generate any similar debate among the dissidents. The behaviour of Czechs during the Second World War, the attitude towards Jews, and domestic antisemitism were thus not questioned at all. The Holocaust has, according to the author, therefore tended to be overlooked or, at best, mentioned only incidentally in writing about twentieth-century Czech history - whether the authors published their texts in state-owned publishing houses or in samizdat., Peter Hallama ; Z němčiny přeložil Petr Dvořáček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor v těchto prvních dějinách české a slovenské sociologie v období od jejích počátků do roku 1948 podle recenzenta výtečně kombinuje historický nadhled, archivní bádání a mimořádnou píli se sociologickým porozuměním. Za její podstatné klady považuje čtivé podání a maximálně možnou objektivitu, ale také faktografické bohatství a spolehlivost. Zároveň se recenzent zamýšlí nad smyslem psaní dějin české sociologie jako společenské vědy, která znamenala ve světovém měřítku v zásadě jen minimální přínos. and [autor recenze] Miloslav Petrusek.
Článek se zabývá dosavadním stavem bádání v oblasti dějin ekonomické vědy a činnosti československých ekonomů v období socialismu. Podává přehled o základních příspěvcích k tomuto tématu od počátku devadesátých let jak domácího, tak zahraničního původu. Detailněji se pak věnuje pracím Johanny Bockmanové, Jiřího Suka a Gila Eyala, zmiňuje taktéž nejnovější výzkumné projekty, které se tímto tématem zabývají. Závěrem autor nabízí přehled dostupných pramenů (archivních dokumentů i publikovaných pamětí), kterých lze využít k dalšímu výzkumu., The article examines the current state of research in the field of the history of economic sciences and activities of Czechoslovak economists in the era of socialism. It provides an overview of basic contributions, both domestic and foreign, on this topic since the 1990s, examining works of Johanna Bockman, Jiří Suk and Gil Eyal in a greater detail. It also mentions the latest research projects concerning this topic. In the end, the author offers a list of available sources (archival documents and published memoirs) which can be used in future research., Václav Rameš., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
V této obsáhlé studii, rozdělené do dvou částí, autor sleduje, jak se do zahraniční politiky Spojených států amerických promítalo poučení z následků Mnichovské dohody ze září 1938, na jejímž základě bylo Československo nuceno odstoupit nacistickému Německu pohraniční území s většinou německého obyvatelstva. V první části studie, založené na publikovaných i nepublikovaných dokumentech z amerických archivů, je téma zpracováno pro období od konce třicátých let do vypuknutí korejského konfliktu (ten je obsahem druhé části, která bude otištěna v příštím čísle časopisu). Autor zachycuje bezprostřední americké reakce na vpád severokorejských vojsk do Jižní Koreje v červnu 1950 a poté se vrací do podzimu 1938, aby verifikoval hypotézu, že za nezvyklou jednotou těchto reakcí byl zažitý odmítavý postoj Spojených států k politice appeasementu. Na americké politice i veřejném diskurzu ukazuje, že od konce třicátých let v nich zůstávaly pojmy Mnichov a appeasement natrvalo spjaty, a přibližuje proměny tohoto vnímání za druhé světové války, po jejím skončení a v počátcích války studené. „Poučení z Mnichova“ se podle autora napájelo z idealistického i pragmatického zdroje americké politiky, neboť vycházelo z přesvědčení, že appeasement je jednak nemravný, jednak se nevyplácí. Zatímco v Rooseveltově politice bylo toto obecné poučení namířeno proti Hitlerově expanzi, jeho nástupce v prezidentském úřadě Harry S. Truman je navzdory vlastní zdrženlivosti musel v konfrontaci se Stalinovými poválečnými kroky začít uplatňovat vůči dosavadnímu válečnému spojenci, Sovětskému svazu. Důležitými událostmi na této cestě byl komunistický převrat v Československu v únoru 1948 a blokáda západních sektorů Berlína od léta téhož roku., In this extensive article, divided into two parts, the author traces how the lessons of the Munich Agreement of September 1938 (on the basis of which Czechoslovakia was forced to cede the predominantly ethnic-German Sudetenland to Nazi Germany) were projected into US foreign policy. In Part One of the essay, based on published sources and unpublished documents from American archives, the topic is covered from the late 1930s to the outbreak of the Korean War (which is discussed in Part Two, to be published in the next issue of Soudobé dějiny). The author looks at immediate American reaction to the North Korean attack on South Korea in June 1950, and then returns to autumn 1938 to test his hypothesis that behind the unusual unity of this reaction was the ingrained negative attitude of the United States to the policy of appeasement. He demonstrates that since the late 1930s the terms ‘Munich’ and ‘appeasement’ have remained forever linked in US policy and US public discourse, and he discusses the transformations of the perception of the two concepts during the Second World War, after the war, and at the beginning of the Cold War. The lessons of Munich, he argues, have drawn on the idealistic as well as the pragmatic sources of US policy, because they stem from the conviction that appeasement is immoral and does not pay. Whereas in Roosevelt’s policy the general lesson was not to allow Hitler’s expansion, Harry S. Truman, Roosevelt’s successor in the White House, had to use the lessons, despite his own self-restraint, to try to counter the steps of a wartime ally, Stalin’s Soviet Union. The Communist take-over in Czechoslovakia in February 1948 and the blockade of the western sectors of Berlin beginning in the summer of that year were important events on this path., and Petr Mareš.
a1_V první části této rozsáhlé studie, která vyšla v minulém dvojčísle Soudobých dějin (roč. 22, č. 1-2/2015, s. 9-29), autor sledoval, jak se poučení z chyb appeasementu, spojovaného s uzavřením Mnichovské dohody na podzim 1938, promítalo v americké zahraniční politice během druhé světové války a na počátku války studené. Ve druhé části na základě poznatků z publikovaných i nepublikovaných amerických pramenů zkoumá vliv daného faktoru na postup Spojených států v korejské válce na počátku padesátých let. Ukazuje, že rozhodnutí Trumanovy administrativy podstatně zasáhnout do tohoto konfliktu bylo přímým důsledkem odmítavého postoje k politice usmiřování agresora, který v té době sdílela v USA politická veřejnost bez ohledu na stranickou příslušnost a politické sympatie. Argumenty založené na odmítání appeasementu však záhy začali využívat republikáni jako munici v předvolebním boji proti vládnoucím demokratům a staly se také předmětem sporu v souvislosti s volbou strategie na korejském bojišti po vstupu čínských jednotek do války. Zatímco Bílý dům se chtěl vyhnout neomezenému konfliktu s Čínou, vrchní velitel vojsk OSN v Koreji generál Douglas MacArthur (1880-1964) zastával nekompromisní postup a fakticky přestal respektovat prezidentovu autoritu. Po svém odvolání z funkce se stal hlavním kritikem Trumanovy politiky a hrdinou republikánské opozice, která na jaře 1951 prosadila slyšení k okolnostem jeho suspendování před zvláštním výborem Senátu., a2_Autor podrobně přibližuje tento mimořádný vnitropolitický střet v poválečných amerických dějinách, který se měl stát triumfem MacArthurovy obžaloby, ale postupně se změnil v její debakl, mimo jiné v důsledku přesvědčivých vystoupení ministrů zahraničí a obrany Deana Achesona (1893-1971) a George C. Marshalla (1880-1959). V závěru autor ukazuje, jak se k „poučení z Mnichova“ vraceli další američtí prezidenti, a konstatuje, že se stalo trvajícím politickým odkazem Harryho S. Trumana (1884-1972) a jako takové pevně zakořenilo v americkém politickém diskurzu., b1_In Part 1 of this article, published in the last issue of Soudobé dějiny (vol. 22, 2015, nos. 1-2, pp. 9-29), the author discusses how the lessons from the mistakes of appeasement, including the signing of the Munich Agreement in autumn 1938, were projected in US foreign policy during the Second World War and at the beginning of the Cold War. In Part 2, based on published and unpublished American sources, he considers the influence of this factor on the US approach taken in the Korean War in the early 1950s. He seeks to demonstrate that the decision of the Truman Administration to substantially intervene in this conflict was a direct consequence of the negative attitude to the policy of appeasing an aggressor. This attitude was also shared by the American public, regardless of party affiliation and political sympathies. Arguments based on the rejection of appeasement, however, soon began to be used by the Republicans as ammunition in the election campaign against the incumbent Democrats and the choice of strategy also became a matter of dispute in the choice of strategy on the Korean battlefield after China entered the war. Whereas the White House wished to avoid an unlimited conflict with China, the Commander-in-Chief of the United Nation Command in Korea, General Douglas MacArthur (1880-1964), was in favour of an uncompromising approach and in fact ceased to obey President Harry S. Truman (1884-1972). After being relieved of his command by Truman, MacArthur became the chief critic of his policies and a hero of Truman’s Republican opponents. In spring 1951, the Republicans organized a special Senate committee hearing on the circumstances of MacArthur’s suspension., b2_The author looks in detail at this exceptional clash in post-war US domestic politics, which was meant to be triumphantly used against MacArthur, but gradually changed into a debacle in consequence of, among other things, the compelling testimonies of Secretary of State Dean Acheson (1893-1971) and Secretary of Defense George C. Marshall (1880-1959). In his conclusion, the author seeks to demonstrate how other US presidents returned to the ‘lessons of Munich’, and he argues that these lessons became Truman’s lasting political legacy and as such became firmly rooted in American political discourse., and Petr Mareš.
Americký diplomat Paul Hacker podle recenzenta významně přispěl k dosud nepočetným diplomatickým memoárům o Československu po pádu komunistického režimu (původní vydání: Slovakia on the Road to Independence: An American Diplomat’s Eyewitness Account. University Park, Pennsylvania State University Press 2010). Hacker od podzimu 1990 do konce roku 1992 vedl nově zřízený americký generální konzulát v Bratislavě, který se poté se vznikem Slovenské republiky stal velvyslanectvím. Jeho vzpomínky pojednávají zejména o Slovensku v posledních letech československé federace, o jeho cestě k samostatnosti a prvních krocích jako suverénního státu. Události přitom nahlíží ze slovenské perspektivy, zatímco pohled český či československý téměř absentuje. Recenzent komentuje například jeho líčení dělení společného státu, odstíněný portrét slovenského premiéra Vladimíra Mečiara nebo aféru s objevenými odposlechy na bratislavském generálním konzulátu., The book under review is a Slovak translation of Paul Hacker´s Slovakia on the road to independence: An American diplomat´s eyewitness account (University Park: Pennsylvania State University Press, 2010). With this book, Hacker has made an important contribution to the small number of memoirs by diplomats which discuss Czechoslovakia after the collapse of the Communist regime. Hacker, from autumn 1990 to late 1992, was in charge of the newly established US consulate in Bratislava, and, after the creation of the Slovak Republic, became the US ambassador to that country. His memoirs discuss Slovakia particularly in the last years of the Czechoslovak federation, its road to independence, and its first steps as a sovereign state. He looks at events from the Slovak perspective, almost completely ignoring the Czech and Czechoslovak. The reviewer notes, for example, Hacker´s depiction of the division of the federation, his sketch of the Slovak premier, Vladimír Mečiar (b. 1942), and the affair over the discovery of the wiretapping of the US consulate general in Bratislava., [autor recenze] Tomáš Zahradníček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzent označuje publikaci, která je věnována dějinám komunistického hnutí v západních Čechách v letech 1945 až 1948 s přesahem do konce čtyřicátých let, za průkopnickou. Vznikala totiž už před deseti lety, kdy by některé její závěry byly pro českou historiografii převratnější než dnes. Nejde o úzce zaměřenou regionální studii, autor se snaží na základě bohaté empirie regionální provenience odhalit obecnější faktory, které mohou být při pohledu z mocenského ústředí snadno přehlédnuty, případně se nejeví jako klíčové. Zkoumá poválečný přerod Komunistické strany Československa v masovou stranu, analyzuje vývoj jejího členstva a personální proměny regionální stranické hierarchie. Dospívá přitom ke zjištění, že pro její volební vítězství v roce 1946 byly podstatné vnitropolitické faktory, především pružně uplatňovaná taktika a umírněný program. Recenzent však pokládá za zjednodušující tezi o existenci dvojí poválečné KSČ - strany funkcionářů a strany členů, která si nepřála diktátorský režim a po uchopení moci se cítila podvedená., In the opinion of the reviewer, the work The Cheated Party: The birth of the mass Communist movement in the Plzeň region, its disciplining, centralization and bureaucratization (1945-1948) dedicated to the history of the Communist movement in West Bohemia from 1945 to 1948, with an overlap into the late 1940s, is groundbreaking. As a matter of fact, it originated a decade ago, when some of its conclusions would have been even more revolutionary for the Czech historiography than today. It is not just a regional study with a narrow focus: using rich empirical regional information, the author attempts to reveal more general factors which might be easily overlooked or not regarded as important from the power center. He examines the post-war transformation of the communist party into a mass organization, analyzes the development of its membership, and personal changes in the party hierarchy. He comes to a conclusion that its victory in the 1946 elections was primarily influenced by internal political factors, in particular a moderate programme and flexible tactics. However, the reviewer regards the proposition of the existence of two post-war Communist Parties of Czechoslovakia - one of party functionaries, the other of members who did not wish a dictatorship and felt cheated after the party had usurped power - as overly simplifying., [autor recenze] Matěj Bílý., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy