Search

Start Over Rights http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ Subject communism

1. "To make use of the enormous positive and actual potential of the Hussite Movement.": the role of the Bohemian Reformation in relations between the czech Protestants and the Communist Regime

Creator:
Peter C. A. Morée
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
article, články, model:article, and TEXT
Subject:
Filozofie, reformace, protestanté, protestantismus, komunismus, reformation, Protestants, Protestantism, communism, Česko, Czechia, 5, and 101
Language:
Czech
Description:
Peter Morée. and Obsahuje bibliografii
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

2. Konference ''90 let českého a slovenského komunismu''

Creator:
Vítězslav Sommer
Format:
print
Type:
model:article and TEXT
Subject:
konference, komunismus, conference, communism, 8, and 93/94
Language:
Czech
Description:
Pod uvedeným názvem se ve dnech 3. až 5. listopadu 2011 uskutečnila v Hrzánském paláci v Praze mezinárodní historická konference, kterou upořádal Ústav pro studium totalitních režimů a Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., ve spolupráci s Historickým ústavem Slovenské akademie věd u příležitosti devadesáti let od založení Komunistické strany Československa. Přestože se řada referátů nesla v duchu zavedených historiografických koncepcí, projevil se podle autora jako výrazný trend postupný přechod od tradičně pojímaných politických dějin k široce definovaným dějinám kulturním a sociálním. Spolu s tím dochází také k historizaci fenoménu komunismu v českém a slovenském dějepisectví., From 3 to 5 November 2011, an international conference entitled ‘Ninety Years of Czech and Slovak Communism’ took place in Hrzán Palais, Prague. It was organized by the Institute for the Study of Totalitarian Regimes and the Institute of Contemporary History at the Academy of Sciences of the Czech Republic, both of which are based in Prague, together with the Institute of History at the Slovak Academy of Sciences, Bratislava, to mark the ninetieth anniversary of the founding of the Communist Party of Czechoslovakia. Though many of the papers were in the spirit of established historiographical conceptions, a striking recent trend, according to the author of this report, has been the gradual shift from traditionally conceived political history to broadly defined cultural and social history. Together with this trend there has also been a historicization of the phenomenon of Communism in Czech and Slovak historiography., and Vítězslav Sommer.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3. Menšiny za komunismu: dvě úvahy nad knihou Matěje Spurného

Creator:
Kateřina Čapková
Format:
print
Type:
model:article and TEXT
Subject:
od 1945, národnostní menšiny, komunismus, menšinová politika, Československo, national minorities, communism, minority politics, 8, and 94(437)
Language:
Czech
Description:
Kniha Matěje Spurného Nejsou jako my: Česká společnost a menšiny v pohraničí (1945–1960) (Praha, Antikomplex 2011) podle autorky obohacuje českou historiografii o analýzu státní politiky vůči menšinám v poválečném českém pohraničí, nevypovídá však přitom ani tak o těchto menšinách a periferii jako spíš o většinové společnosti a centru. Spurný skvěle analyzuje jazyk propagandy a nacionalistické ideologie, vnáší do české historiografie nová stěžejní témata a významně přispívá do diskuse o charakteru komunistického režimu. Autorka se ovšem ve svých úvahách soustředí na teoretický rámec knihy. Problematizuje Spurného vymezení menšiny, v němž se dle jejího soudu nereflektovaně mísí sociálněkonstruktivistický přístup s objektivistickým pojetím založeným na přesvědčení o existenci konkrétních kritérií etnicity. Menšiny, které jsou předmětem jeho studia, ve skutečnosti nebyly vyčleněny na základě objektivních národních znaků, ale na základě hledisek, jimiž je poměřovala většinová společnost a její reprezentace. Ve druhé úvaze pak autorka vede diskusi o postavení národnostních menšin za komunismu, zejména o menšinové politice v Sovětském svazu. Ta je podle ní ve své až extrémní rozpornosti těžko uchopitelná, za její nejvýraznější rys však považuje umělou konstrukci etnických menšin. Tato skutečnost mimo jiné problematizuje zásluhy komunistického režimu o emancipaci menšin, jak o nich píše Spurný v souvislosti s československými Romy., According to the author of this article, Matěj Spurný’s Nejsou jako my: Česká společnost a menšiny v pohraničí (1945–1960) (They Are Not Like Us: Czech Society and Minorities in the Borderlands, 1945–60; Prague: Antikomplex, 2011) enriches Czech historiography with its analysis of state policy on minorities in the Czech borderlands after the Second World War. But the work says less about these minorities and the periphery than it does about majority society and the centre. Spurný provides a superb analysis of the language of propaganda and nationalist ideology, introduces key new topics into Czech writing about history, and contributes importantly to the discussion about the nature of the Czechoslovak Communist régime. By contrast, she concentrates on the theoretical framework of Spurný’s book, and takes issue with his definition of ‘minority’, in which, according to her, he unthinkingly combines a social-constructivist approach with an objectivist conception based on his belief in the existence of real criteria of ethnicity. The minorities that are the topic of Spurný’s book were not, she argues, actually excluded on the basis of objective national (or ethnic) features, but on the basis of perspectives by which majority society and its representatives gauged them. The author then discusses the status of national minorities under Communist régimes, particularly minority policy in the Soviet Union. That, according to her, in its extremely contradictory nature, is hard to comprehend, but she considers its most striking feature to be the artificial construct of ethnic minorities. This fact makes problematic, among other things, any credit that the Communist régime is allegedly due for having emancipated minorities, as Spurný writes they had done in connection with the Roma of Czechoslovakia., Kateřina Čapková., and Tři hlasy k jedné knize
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

4. Portugalci v ''komunistické Ženevě'': Praha jako středisko antisalazaristické opozice (1948-1974)

Creator:
Pavel Szobi
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
1948-1974, 1948-1989, Portugalci, komunismus, emigranti, Portuguese, communism, emigrants, Československo, Czechoslovakia, 8, and 93/94
Language:
Czech
Description:
a1_Studie se zabývá specifickou součástí politické opozice proti autoritativnímu režimu Antónia Oliveiry de Salazara (1889-1970) v Portugalsku, kterou tvořili portugalští komunističtí emigranti v Československu mezi únorovým převratem v roce 1948 a takzvanou karafiátovou revolucí v Portugalsku v roce 1974. Autor na základě materiálů z portugalských a českých archivů sleduje jejich aktivity, postavení v hostitelské zemi a vazby na moskevské exilové ústředí Portugalské komunistické strany (PKS - Partido Comunista Português) v čele s Álvarem Cunhalem (1913-2005), to vše na pozadí nástinu vztahů mezi Československem a Portugalskem ve dvacátém století. Metafora komunistické Ženevy v názvu článku přitom odkazuje na pozici Prahy jako sídla řady mezinárodních organizací, ale i jako centra levicové emigrace z evropských středomořských států (Řecka, Jugoslávie, Itálie, Španělska) a dalších zemí. Přestože se Praha stala zejména bezpečnou přestupní stanicí a místem setkávání portugalských exulantů mezi Francií a Sovětským svazem, někteří členové Portugalské komunistické strany přicházeli do Československa žít na delší období. Bylo jich ovšem řádově méně než příslušníků výše uvedených národních exilových komunit, autor jejich počet v padesátých a šedesátých letech průběžně odhaduje jen na deset až dvacet. Specifickou pozornost věnuje osobnosti generála Humberta Delgada (1906-1965), který se po neúspěšné kandidatuře ve zmanipulovaných prezidentských volbách roku 1958 stal reprezentativní a integrující postavou protisalazarovské opozice, a jeho jednání s představiteli portugalských komunistů v roce 1964 v Praze., a2_Za mezník pro portugalskou komunitu v Československu považuje autor sovětskou okupaci v srpnu 1968, kterou zdejší portugalští komunisté narozdíl od exilového vedení své strany odsoudili a v jejímž důsledku se většina z nich postupně rozešla i s komunistickým hnutím. Výklad je doveden až do počátku devadesátých let, kdy se symbolem nových vztahů mezi Československem a Portugalskem stály přátelské návštěvy prezidenta Mária Soarese u jeho protějšku Václava Havla v Praze., b1_This article is discusses part of the political opposition to the authoritarian regime of António Oliveira de Salazar (1889-1970) in Portugal, which comprised Portuguese Communist emigrants to Czechoslovakia, who had come to the country between the Communist takeover in Czechoslovakia in 1948 and the ‘Carnation Revolution’ in Portugal in 1974. On the basis of records from Portuguese and Czech archives, the author traces their activity, status in the host country, and links with the exile centre of the Portuguese Communist Party in Moscow, which was led by Álvaro Cunhal (1913-2005), all against the background of relations between Czechoslovakia and Portugal in the twentieth century. The metaphor ‘Communist Geneva’ in the title of the article refers to Prague as the headquarters of a number of international organizations and also as the centre of left-wing emigration from Mediterranean countries of Europe (Greece, Yugoslavia, Italy, Spain) and elsewhere. Although Prague became mainly a safe transit point and a meeting place for Portuguese exiles between France and the Soviet Union, some members of the Portuguese Communist Party came to Czechoslovakia to live for longer periods. They were, however, far fewer in number than members of the other national exile communities in Prague; the author estimates that in the course of the 1950s and 1960s they numbered between only between ten and twenty. He pays special attention to the figure of General Humberto Delgado (1906-1965), who, after his failed candidacy in the rigged presidential elections of 1958, became the representative figure integrating the anti-Salazar opposition. The author closely considers Delgado’s negotiations with Portuguese Communist representatives in Prague in 1964., b2_The milestone for the Portuguese community in Czechoslovakia was, according to the author, the Soviet occupation in August 1968, which local Portuguese Communists, unlike the exile leadership of the Party, condemned, and in consequence most of them gradually also split with the Communist movement. The author discusses events right up to the end of the 1990s, when President Mário Soares’s (b. 1924) friendly visits to his counterpart in Prague, Václav Havel (1936-2011), came to symbolize the new relations between Czechoslovakia and Portugal., Pavel Szobi., and Obsahuje bibliografii
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5. Skládání duhové mozaiky: česká sexuologie a "gay" a "lesbická" orální historie v komunistickém Československu

Creator:
Sokolová, Věra
Format:
print
Type:
model:article and TEXT
Subject:
homosexualita, gayové, lesbické ženy, orální historie, sexuologie, komunismus, homosexuality, gay men, lesbians, oral history, sexology, communism, 18, and 316
Language:
Czech
Description:
The paper analyzes the ways in which the state approach to homosexuality in Communist Czechoslovakia intersected with actually lived lives and experiences of ordinary non -heterosexual people who identified (mainly retroactively) as gays, lesbians or transsexuals. In the Czech context, this is the first research of its kind and combines oral history with a gender analysis of sexological literature from the communist period, to put together a complex mosaic of sexuality in recent past. This confrontation of methods exposes the processes by which gender and sexuality in this era worked as tools of regulation and control, and shows how non -heterosexual people responded to this pressure. The paper offers a multilayer reading and analysis of normality/deviance, public/private and submission/resistance in communist Czechoslovakia., Věra Sokolová., and Obsahuje bibliografii
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

6. Socialismus jako myšlenkový svět: komunistická diktatura v kulturněhistorické perspektivě

Creator:
Martin Sabrow and Pavel Kolář
Format:
print
Type:
model:article and TEXT
Subject:
socialismus, komunismus, diktatura, socialism, communism, dictatorship, 8, and 93/94
Language:
Czech
Description:
a1_Tento esej byl původně publikován pod názvem „Sozialismus als Sinnwelt: Diktatorische Herrschaft in zeithistorischen Perspektiven“ v časopise Potsdamer Bulletin für Zeithistorische Studien, č. 40–41 (2007), s. 9–23. Autor v něm v souvislosti s historickým výzkumem Německé demokratické republiky osvětluje koncept „myšlenkového světa“ (Sinnwelt) jako produktivní a perspektivní cesty k pochopení toho, jak se etablovaly, fungovaly a zhroutily komunistické diktatury. Dualistický obraz vládnoucích a ovládaných, viníků a obětí, který v jejich výkladu a hodnocení namnoze ještě převládá, není podle Sabrowa nesprávný ani zbytečný. Pomáhá totiž uvědomovat si zásadní rozdíly mezi svobodou a nesvobodou, tolerancí a útlakem, právním státem a zvůlí, vyvolává veřejný soucit a alespoň zčásti tak odčiňuje bezpráví, jehož se diktátorské režimy dopustily. Tento v podstatě normativní přístup však nedokáže uspokojivě vysvětlit dlouhodobou existenci a poměrnou stabilitu těchto režimů. Koncept „myšlenkového světa“, opírající se o weberovskou kategorii panství (Herrschaft) a původně hegelovský pojem „svébytného smyslu“ (Eigen-Sinn), umožňuje nahlédnout, že socialistická diktatura nevděčila za své trvání jen vlastní represivní povaze, ale stejnou měrou široké společenské akceptaci a vnitřním sociokulturním vazbám, a v tomto smyslu byla stejně jako další diktátorské režimy dvacátého století „participativní diktaturou“. Z tohoto pohledu se domněle „totální“ ovládání společnosti režimem jeví spíše jako permanentní proces každodenního vyjednávání, v němž obyvatelstvo pouze nereagovalo pasivně na příkazy shora, nýbrž aktivně sledovalo vlastní cíle prostřednictvím svébytných interpretací sociálního jednání a sociálních vztahů., a2_Koncept „myšlenkového světa“ nabízí způsoby, jak proniknout do předpolitického prostoru nereflektované akceptace panství, který tvořil všednodenní socialistickou normalitu, a řadí se tak k přístupům, které lze označit jako kulturní dějiny politična. V další části statě autor ohledává obrysy „myšlenkového světa“ socialismu a vyzdvihuje některé jeho pilíře (silný důraz na principy kolektivnosti a konsenzu, téměř sakrální uctívání vědění a pravdy, boj jako ústřední metafora socialistické každodennosti, specifický pojem času založený na fundamentu pokroku)., Martin Sabrow ; přeložil Pavel Kovář., and přeloženo z němčiny
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

7. Strana jako utopie: komunistická identita po pádu stalinismu

Creator:
Pavel Kolář
Format:
print
Type:
model:article and TEXT
Subject:
komunismus, stalinismus, identita, communism, Stalinism, identity, 8, and 93/94
Language:
Czech
Description:
Článek zkoumá transformaci komunistické identity ve východním bloku po roce 1956, přičemž poukazuje jak na okamžiky jejího úpadku, tak na pokusy znovu tuto identitu vytvořit. Věnuje se tomu, jak se komunistická identita přetvářela a proměňovala mimo nejvyšší kruhy stranického vedení, mezi řadovými členy strany. Po dvacátém sjezdu sovětských komunistů a následujících událostech roku 1956 čelil pocit sounáležitosti komunistických stran a společnosti vážné výzvě, kterou představovaly obrozené národní, etnické, konfesní či náboženské identity. Renesance těchto partikulárních identit v roce 1956 těžce narušila zastřešující utopický příběh komunistické budoucnosti. Na druhou stranu však víra v komunistické panství oslabena nebyla. Tato studie nabízí tezi, že se objevila jakási náhražková utopie schopná sjednotit partikulární identity v sourodý významový celek, jenž se opíral o představu strany coby lokálního a národního aktéra. Autor popisuje tuto změnu jako posun od programatické utopie k procesuální utopii, která podle něj spočívala na prostorově decentralizovaných a časově fragmentovaných příbězích. and Pavel Kolář.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search

Show values starting with
more »