Jedním z hlavních rysů období politické roztříštěnosti, do níž Čínu uvrhl pád dynastie Han roku 220 n. l., byla vzrůstající tendence nomádských etnik zasahovat do záležitostí nástupnických dynastií, jež vyvrcholila ve 4. a 5. století založšením zhruba dvou desítek nehanských státních útvarů na bývalém území říše. Spletité a často nepřehledné dějiny tohoto období jsou v mnoha ohledech svědectvím konfrontace dvou zcela odlišných civilizačních okruhů, odrážejí však i jejich vzájemné ovlivňování. Proměnlivá zahraničněpolitická situace, nezvyklá pro obě strany, kladla velké národy na schopnost přizpůsobit se nových poměrům. A tato potřeba se nevyhnula ani tradičním institucionálním pilířům čínského státu. Příkladem může být systém titulární šlechty a udělování šlechtických titulů kmenovým vládcům nehanských etnických skupin dlouhodobě usazených na území říše. Ačkoli se tato praxe na první pohled zdá být v souladu se zavedeným systémem, charakter i okolnosti udělení těchto titulů se v mnohém liší od šlechtických hodností udělovaných zasloužilým poddaným říše a jsou výrazem specifických potřeb dvora uzavřít strategické spojenectví či získat symbolický kapitál stvrzující jeho legitimitu. Tento článek si klade za cíl objasnit na příkladu dynastie Jin (226-420) praktické a vysoce symbolické využití systému udělování šlechtických hodností jakožto užitečného nástroje diplomacie a zahraniční politiky, který odráží proměny postojů a strategií dvora vůči nomádům ohrožujícím jeho zájmy., The collapse of the central authority after the fall of the Han Dynasty inevitably led to profound transformation of many imperial institutions. The unstable political situation demanded a flexible handing of the traditional systems as well as an ability to redefine crucial institutional concepts relating to imperial authority in order to find new or additional sources of political legitimacy. One of these newly defined institutions was the system of titled nobility. With the growing importance of non-Han ethnic groups, whose military capabilities might make them both valuable allies as well as potentially formidable foes, the court tried hard to win their support through the bestowal of high noble dignities on their leaders. To a certain degree, these bestowals followed well-established Han practice, yet the whole system was much more institutionalized as a means of integrating potentially hostile forces into the realm ruled over by the imperial authority. The article focuses on the Jin Dynasty (266-420 A.D.) and documents the utility and flexibility of the practice, stressing the symbolic meaning of the bestowals as a useful means of diplomacy and legitimitazion, thus mirroring the immediate strategic needs of the court in its power struggle with rival nomadic regimes., Jakub Hrubý., and Obsahuje bibliografii
This article focuses on Qatar and its public diplomacy. Qatar, the oil-rich monarchy located in the Persian Gulf, uses the staging of famous sporting events as a very important diplomatic tool. The awarding of the football World Cup 2022 is one of the biggest success stories of Qatari public diplomacy. Nevertheless, this event is only one of many similar activities, which, along with other public diplomacy tools, is aimed at improving Qatar´s image in the region and also within the international community. If Qatar is successful in hosting the football World Cup, which is one of the most popular sporting events in the world, it will gain the prestige it craves in the international arena. and Jiří Zákravský.