The article contains a translation of two oral Mongolian legends of Khoshuuts from Karashahr in Xinjiang recorded in the Clear Script (todo bičig): A legend about the defeat of Jang-jalab Khan and the origin of the Russian people and How Dalai Lama, Panchen Lama, Taranatha, Songtsän Gampo and Sakya Pandita became friends. These legends show the Mongolian reception of history and human being in the flow of time. The popular religion has been transforming the Buddhist history as to express the basic Buddhist concept of actions and their results. The introductory part describes the history of Oirat Clear script., Ondřej Srba., and Obsahuje bibliografii
Tématem článku je činnost Einsatzgruppe H, její struktura a personální složení, jakož i poválečné trestní stíhání jejích příslušníků. Einsatzgruppe H (Operační skupina H) byla jedna ze speciálních jednotek podřízených berlínskému Hlavnímu úřadu říšské bezpečnosti (Reichssicherheitshauptamt), která byla koncem srpna 1944 vyslána společně s dalšími německými složkami na území Slovenska po vypuknutí protifašistického povstání. Prvořadým úkolem tohoto nově vytvořeného útvaru bylo „dořešení židovské otázky“, tedy zejména deportace zbylého židovského obyvatelstva do vyhlazovacích táborů. Kromě toho však Einsatzgruppe H zasahovala téměř do všech sfér fungování slovenského státu a stala se podle autorky až do konce války jedním z tamních rozhodujících aktérů. Velitel jednotky byl pověřen kompletním zpravodajstvím o dění na Slovensku, její příslušníci se účastnili vojenských akcí při potlačování povstání, dohlíželi na události v politické, hospodářské, sociální i kulturní oblasti a podnikali v případě potřeby příslušná opatření. Během svého nasazení se mnohdy aktivně podíleli za pomoci Slováků a karpatských Němců na zločinech spáchaných na slovenském území vůči civilnímu obyvatelstvu, zejména židovskému. Jak autorka konstatuje, tyto zločiny však zůstaly po skončení války až na nepatrné výjimky zcela nepotrestány a jejich vykonavatelé se obvykle bez větších obtíží začlenili do poválečné společnosti, aniž by byli konfrontováni se svou činností na povstaleckém Slovensku. and Lenka Šindelářová.
Proces československé kolektivizace zachytili historici v uplynulém čtvrtstoletí již z mnoha úhlů a zmapovali jej v četných detailech, autoři k němu ale přistoupili jinak, když ve společné práci pohlížejí na přeměny československého venkova v padesátých a šedesátých letech minulého století prizmatem jejich uměleckého zpracování v dílech tehdejších filmařů. Zachytili přitom pozoruhodný vývoj ve způsobu zobrazování tématu od prvoplánových ideologických agitek natáčených v prvních letech po komunistickém převratu po vícevrstevnatá umělecká pozdějších šedesátých let, do nichž tvůrci vkládali kritickou reflexi nedávné minulosti a jimiž se snažili řešit etické otázky přítomné doby. Recenzent oceňuje zvláště kapitoly věnované tematickým okruhům, jako je religiozita, kultura, folklor, rodina, krajina nebo „duše venkova“, v dobové kinematografii a rozbory některých důležitých filmových snímků., In the past twenty-five years or so, the process of collectivization in Czechoslovakia has been discussed by historians from many angles and in great detail. The authors of the volume under review, however, approach the topic differently, considering changes in rural Czechoslovakia in the 1950s and 1960s as they were portrayed by film-makers. The authors consider the remarkable developments in the portrayal of the topic, from primarily ideological propaganda filmed in the early years after the Communist takeover to the many-layered artistic works of the later 1960s, in which film-makers also incorporated criticism of the recent past and tried to consider ethical questions of their times. The reviewer particularly appreciates the chapters concerned with groups of themes in cinematography and analyses of important films of those days, such as religion, the arts, traditional ways of life, family, and the land as the ‘soul of the countryside’., and [autor recenze] Vladimír Březina.
This contribution endeavours to show the substance of Machovec’s philo¬sophical thinking in the context of his time and the coordinates of his personal life. Tis we can best trace in the problems the seeking meaning in life. That is for Machovec a lifelong concern. He understands humans and their discovery of meaning in this world as a complex problem. Its core is a cultivated orientation of each individual in the world. As a “master of dialogue”, Machovec shows the possibilities of seeking self-determination in this way.
Historie forenzní psychologie v Čechách a na Slovensku je popsána v řadě psychologických a kriminologických publikacích obvykle v rámci úvodních kapitol. Tyto texty se však liší v různých aspektech: vymezení začátku forenzní psychologie či popsání historického vývoje forenzní psychologie. Cílem tohoto článku je nahlédnout do historie forenzní psychologie do začátku druhé světové války a poukázat na to, jak je prezentována v české a slovenské psychologické literatuře. Na základě této exkurze byly také doplněny různé informace dohledáním primárních zdrojů. and The history of forensic psychology in Czech Republic and Slovakia is described in many psychological or criminological publications usually in the introductory chapters. These texts, however, differ in different aspects: definition of the beginning of forensic psychology and the description of the historical development of forensic psychology. The aim of this article is to present how forensic psychology’s history till the beginning of WWII is represented in Czech and Slovak psychological literature, and further to fill in missing information by searching for primary sources.
On the occasion of signing the contract between ASCR and Charles University in Prague, historian Prof. František Šmahel, a member of Academy Council of the ASCR, presented Prof. Václav Hampl, rector of Charles University, with a copy of is prestigious book, Charles University in the Middle Ages. and Jaroslav Pánek.